Televize Beey pro osoby se sluchovým postižením

Back

Středa 22. 04. 2020

ČRo 1: Soňa Peková - Nový koronavirus považuju za uměle vytvořený, nemá charakteristiky, které známe z přírody

Host Lucie Výborné - Soňa Peková


Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Před malou chvíli jsme stáli před krásnými dveřmi mimo Prahu. Na nich byl nápis Tilia Laboratories a pod tím bylo napsáno jméno Dr. Soni Pekové. Dnešního hosta, řeknu to možná hloupě, proslavil koronavirus, přesněji řečeno, stát, který laboratoři nejprve zakázal kvůli chybějící certifikaci testovat vzorky lidí. Teď už Dr. Soňa Peková testuje. Tak děkujeme za pozvání. Díky, že tady můžeme sedět.

Soňa PEKOVÁ (vedoucí laboratoře Tilia Laboratories)

Děkuji, že jsem mohla přijít, nebo že jste přišli.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Co dělá molekulární biolog, abychom trošku viděli pod vaše ruce?

Soňa PEKOVÁ (vedoucí laboratoře Tilia Laboratories)

Molekulární biolog se zabývá tím, co vlastně není vidět volným okem vůbec, není to vidět ani pod mikroskopem běžným světelným. Tématem naší práce jsou molekuly a už potom záleží, v jakém oboru těch molekul se člověk pohybuje, zdali ho zajímají bílkoviny nebo ho zajímají nějaké energetické sloučeniny, anebo ho zajímají nukleové kyseliny. V mém případě jsou to nukleové kyseliny, to znamená, deoxyribonukleové kyseliny DNA, anebo ribonukleová kyselina RNA.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Vy jste řekla, že pokud ten virus opravdu pochází z netopýrů, tak spadá přímo do vaší gesce. To znamená, že ve vaší gesci jsou i zvířata.

Soňa PEKOVÁ (vedoucí laboratoře Tilia Laboratories)

Když se vlastně ten virus objevil, bylo vidět, že se šíří z Wu-chanu a už se dostává na hrany kontinentů, tak pro nás to byl jasný imperativ, že je potřeba se na to připravit a vlastně naše laboratoř se vlastně preferenčně věnuje veterinární molekulární biologii, konkrétně genetice, molekulární genetice a molekulární mikrobiologii, a právě toto spadá do té kategorie veterinární molekulární mikrobiologie. Protože pokud vlastně ten virus pochází ze zvířat a infikuje lidi, no tak to spadá do kategorie takzvaných zoonotických nákaz, to znamená, nákaz přenosných ze zvířat na člověka, no a je to naše. Je to, o co my se tady vlastně staráme už teda v Tilii rok, ale předtím asi 6 let na jiném místě. No tak jsme si tu esej vlastně postavili, připravili, aby byla k použití, když bude potřeba, že by se ten virus tady ukázal.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Je to hezká věc, když se na ni podívá člověk mikroskopem?

Soňa PEKOVÁ (vedoucí laboratoře Tilia Laboratories)

Tak tento virus podle mě je geniální úplně. Je úžasnej. Jako virus obecně, to člověk musí před ním si kleknout na kolena a prostě říct, no to je, to je krásný štíhlý aristokrat, který cestuju nalehko. On s sebou nese jenom ty geny, které nutně potřebuje, aby když se dostane do své cílové buňky, aby rozběhl nějaký iniciální děje a potom všechno si bere z té buňky. A ta buňka to třeba častokrát ani nepozná, že se to tam děje. A je to vlastně jakože úplně vymakaný prostě vyfikulézní tvor. Úžasné. Jako parazit je vždycky hroznej borec.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Paní Dr. Soňa Peková nás hostí v Tilia Laboratories.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Dneska jsme zajeli v jediný její volný den za Dr. Soňou Pekovou. Je to molekulární bioložka. Kdy vy jste vlastně poprvé si řekla, aha, takže teď to začíná v Číně, za chvíli to tady máme taky.

Soňa PEKOVÁ (vedoucí laboratoře Tilia Laboratories)

No bylo to někdy na konci ledna, takže když jsem viděla, že se to opravdu už odtud šíří a ta červená tečka v tom Wu-chanu se neustále zvětšuje, začínají se objevovat červené tečky i v Amerikách a teda na hraně Evropy, tak to byla ta chvíle, kdy jsme si řekli, že potřebujeme to tady mít. Kdyby náhodou se stalo, že by nás třeba potřebovali, tak abysme potom nemuseli zdržovat, aby to prostě bylo všechno po ruce.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Mluví se o Covidu jako o netopýřím virusu. Mně není jasné, jak se virus dostane ze zvířete na člověka.

Soňa PEKOVÁ (vedoucí laboratoře Tilia Laboratories)

Když bysme si vzali bakterie nebo houby, tak ty jsou takový promiskuitní a je jim to v podstatě...

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Je jim to jedno.

Soňa PEKOVÁ (vedoucí laboratoře Tilia Laboratories)

Je jim to dost jedno, jestli sednou na psa nebo na člověka. Ale virus se miliony let, možná i dýl, vlastně vyvíjel v evoluci se svým hostitelem, kterého si z nějakého důvodu vybral a přizpůsobil se úplně přesně životu s ním. A aby se virus dostal do buňky, tak to není jenom tak, že se k té buňce přiblíží a do ní se dostane, ale on musí jako velice specificky tu interakci, ten kontakt rozeznávat. Takže on je jako kdyby klíč a zámek. On je ten klíč nebo nese nějaký klíč a hledá ten správný zámek, přes který se do té buňky dostane. Takže pokud virus aristokrat je virem myším, tak ještě dokonce infikuje nejenom myši, ale pouze třeba buňky výstelky dýchacích cest a neinfikuje buňky jaterní nebo buňky sleziny. Takže on nejenom, že si vybere toho hostitele, ale ještě si i vybere ten buněčný typ, na který se bude specializovat celý svůj život, miliony let. Takže aby se stalo, že by došlo k takovému hrubému přeskoku, tak tam musí dojít k nějaké dramatické události. U některých virů jako třeba virů chřipky, tak víme, že oni uměj udělat cosi, čemu se říká rekombinace, že si umí vyměnit části svých genomů, ale u třeba virů jako koronavirus, tak tam sice RNA rekombinace rovněž existuje, ale o takových dramatických skocích vlastně před dobou SARS a MERS jsme neslyšeli prostě. Koronaviry navíc jsou viry, které spíš obtěžují, než by byly skutečně závažné a u lidí dělají takový ty rýmy, jak bych se teďko do té roušky takhle utřela, tak to by mohl být ten koronavirus. Takže vlastně bylo velkým překvapením, že se najednou objevil tak zhoubný koronavirus nebo s takovými divokými vlastnostmi, navíc s původem z netopýrů, což je skutečně skupina živočichů nebo druh velice vzdálený člověku. Takže je kolem toho hodně mlhy a mystérií, ale já myslím, že se nakonec ukáže, kde pravda je.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Takže je to uměle vytvořený virus?

Soňa PEKOVÁ (vedoucí laboratoře Tilia Laboratories)

No, já za sebe se domnívám, že ano a nedomnívám se tu kvůli tomu, že by se mě to nějak jako, že by mi to nějak připadalo...

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Ne, já se ptám vědkyně teďka, takže.

Soňa PEKOVÁ (vedoucí laboratoře Tilia Laboratories)

Ano, ten virus se chová divně, nevyvíjí dobrou imunitu. Jsou známy případy reinfekce tím virem už u vyléčených pacientů. Jeho replikační schopnost je hrozně rychlá. Má prostě spoustu charakteristik takových, které jsme, jako kdyby v přírodě neviděli. A navíc, když se vrátím ještě k té takzvaně nozologické nebo klinické jednotce koronavirová infekce, tak to vypadá nějak a toto vypadá tak velice jinak, že vlastně už pomalu vzniká nozologická jednotka koronavirová pneumonitida, což je úplně jako nová, jako kdyby klinická jednotka. Takže má to charakteristiky, že by člověk řekl, to je nějaké divné, to asi prostě není přírodního původu. Nicméně to, co vlastně jasně ukazuje co za virus to je, tak je jeho genetická informace, která... To je vlastně zdrojový kód toho viru, podle které on je napsán, a to je pořadí písmen, vlastně čtyř bazí základních, ze kterých se skládá jeho RNA. A my jsme vlastně studovali (???) konec toho viru, ten virus je lineární jako čára. A tady hned na začátku, kde má vlastně svoje regulační centrum, které zodpovídá za to, jak rychle se bude replikovat, množit, jak bude infekční, jak bude transkribovat nebo přepisovat svoje geny potom do bílkoviny pomocí buněčného aparátu, tady leží vlastně to srdce a mozek toho viru. A je to jenom 265 písmen z celého jeho genomu asi 30 000 písmen. Takže tento krátký úsek je tak unikátní a má tolik variabilit vlastně na tom úseku 265 bazí je 26 nebo 27 záměn nukleotidových a těžko si vlastně představit, že by v přírodě takováhle věc nastala. Protože pokud on tady bude něco měnit, tak to bude dělat strašně opatrně. Vymění jedno písmeno a zkusí, co mu to dělá, zdali mu to třeba nesnižuje fitness, zdali ho to třeba nezabilo. No a tento SARS-CoV-2 má právě tuto oblast tak unikátní, že se nikde na tom světě nevyskytuje a nejbližší příbuzný, když se díváme na tuto oblast, je SARS z roku 2003, no a potom druhý nejbližší příbuzný je netopýří koronavirus a všechno ostatní je hrozně daleko. Takže jsme určitě někde mezi těma netopýřím druhama, ale já jsem přesvědčená o tom, že toto nevzniklo, jako kdyby zásahem přírody, ale vzniklo to zásahem člověka, protože ta heterogenita, ta různorodost této oblasti, možná mám malou představivost, ale prostě neumím si představit ten způsob, jakým by to prostě v přírodě takhle skokovitě, tak obrovsky a hrubě, aby to v přírodě vzniklo, aniž by toto virus zabilo.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Proč molekulární biologové, lidé jako vy, pracují s mutacemi virů různých? Co se tím vlastně sleduje, když se to dělá?

Soňa PEKOVÁ (vedoucí laboratoře Tilia Laboratories)

No virus je vlastně úžasný nástroj pro genové manipulace. Třeba když potřebujeme do buněk vnést nový gen, tak ještě předtím než byly objeveny vlastně technologie CRISPR, to je ta nová vlastně genomeditační technologie, no tak jsme s oblibou používaly viry, do kterých jsme takzvaně zabalili, zopakovali gen, který jsme chtěli vnést do buněk. No a ty geny mohly nést nějakou mutaci, kterou jsme dokázali vyrobit na stole. To není vůbec komplikované, to jsou prostě běžné nástroje molekulární biologie a genového inženýrství. Takže tímto způsobem se vlastně testovaly funkce genů a sledovali jsme, co která mutace způsobí. Je to věda. Prostě zkoumáme co geny, za co nemůžou a virus je úžasný nástroj. Používají se právě na cílené vnesení tou transgenu, té jiné genetické informace do cílové buňky. Takže virus je perfektní nástroj genetického inženýrství.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Vy jste zmínila tu metodiku CRISPR a já jsem si někde přečetla, že tahle metodika umí cíleně modifikovat genomy, ale že to je vlastně docela jednoduché.

Soňa PEKOVÁ (vedoucí laboratoře Tilia Laboratories)

No vlastně, když se objeví něco v kategorii atomové bomby, což je CRISPR ve svých důsledcích a závažnosti, tak aby ten vědec, který to objeví, aby to mohl opublikovat v nějakém žurnálu, který má vysoký impakt, tak musí opublikovat absolutní detaily toho postupu. Vybalit úplně takhle naplacato všechno. A jakmile je to opublikováno, že teda to prošlo tím recenzním řízením, no tak je to všechno dostupné. Takže tato věc, která je famózní v tom, že vlastně skutečně dokáže měnit genetickou informaci na písmeno přesně, ne že buch doprava 30 bazí, buch doleva 30 bazí náhodně, jak jsme to dokázali předtím, ale opravdu přesně to říznout. Říznout, vyměnit, spojit bezešvým způsobem, že se to vlastně, že je to opět správně spojeno, jenom se vymění jedno písmeno za druhé. To jsem předtím vůbec nedokázali až tady tím CRISPRem. Takže vlastně se začali výrobci různých, jako kdyby diagnostických souprav a kitů pro molekulární biologii, předhánět v tom, kdo to připraví, ten systém, jednodušším a víc takzvaně user friendly způsobem. Že i nějakej studentík, který prostě přijde po škole a začne si dělat postgraduál nebo prostě nějakou bakalářskou práci, tak si to prostě vezme. Tam je napsáno smíchají z toho, z toho, z toho, z toho, přidej toto, toto a toto a uděláš to. Takže je to vlastně v takovémto stavu. Tak tady vidím, že se prostě šláplo, jako že opravdu velice vedle do něčeho hnědého a řídkého.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Takže se mám bát, že jedou utečou z laboratoře nějaké myši, uletí mouchy nebo někdo někam něco vyleje a bude malér? Bude větší celosvětový malér než máme teď?

Soňa PEKOVÁ (vedoucí laboratoře Tilia Laboratories)

No tak k úniku takzvaně geneticky modifikovaných organismů, GMO zkratka, průběžně asi dochází. Ale vlastně hraje se většinou na to, že ty geneticky modifikované kmeny, s kterýma se pracuje v laboratoři, mají sníženou životaschopnost, tím jak se neustále (???) v těch kulturách. Oni tak jako kdyby zdegenerují a mimo tu kultivační nádobku vlastně neumějí žít. Nicméně samozřejmě v těch vyspělých zemí všechny ty ústavu molekulární genetiky a podobně mají jako přísná pravidla, jak se likviduje odpad, jak se zachází s těmito věcmi, ale nedá se to určitě vyloučit, protože tam je vždycky lidský faktor a jakmile do něčeho bude vstupovat člověk, že bude s něčím manipulovat, někde něco přilévat, pasážovat nějaké viry, s něčím pracovat, no, tak to je jenom otázkou času, kdy se to může vlastně stát. A úniky GMO, to je, to je běžná věc. Víme o tom, že to prostě může nastat. Měli jsme zatím vždycky štěstí, že to dopadlo dobře, že se o tom vlastně ani nikdo nedověděl a patrně ten SARS z toho roku 2003 anebo ten MERS, který měl přeskočit z velbloudů. Což je úplně jakože z velblouda na člověka, přičemž člověk s tím velbloudem už jako tam koexistuje v těch oblastech jako tisíce let, až se to najednou stane v období, kdy máme tady ty genetický inženýrovací nástroje. Tak je jako dost zvláštní, a v tak rychlém časovém sledu. Takže myslím si, že se to prostě občas stane v takovýmhle měřítku, jak se to stalo teď. Já se teda domnívám, že se jedná o laboratorní únik v případě SARS-CoV-2.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Co vakcinace? Když... Mluvíte o tom, že vlastně ten virus má tak neuvěřitelné množství variací, tak na to asi 1 vakcína nebude stačit, pakliže vůbec bude možné něco takového najít.

Soňa PEKOVÁ (vedoucí laboratoře Tilia Laboratories)

To je právě problém toho viru, že vlastně už bylo někde popsáno, že někde... Hromada těch prací teda přichází z Číny, tak jestli tomu úplně věřit, či ne, nicméně tato by asi mohla být pravdivá, že změřili, že ten virus má asi 3× rychlejší replikaci, jak se rychle vrtí a jak tvoří vlastně to svoje potomstvo než normální ten netopýří koronavirus. Takže každá replikace, přepis toho genomu znamená, že může dojít k nějaké chybovosti. RNA genomy jsou chybové, protože to dělá enzym, který se jmenuje DNA-dependentní RNA polymeráza a ta nedává pozor na to, co dělá. Prostě jede a hlava nehlava. Takže nasází tam hromadu chyb a každá takováhle chyba může způsobit to, že se vlastně geny, které jsou takzvaně strukturální a kódují bílkoviny toho viru, tak se pozmění. A vlastně ty typické klasické vakcíny jsou zaměřené na bílkoviny obalu nebo prostě třeba nebo nukleokapsidy toho viru. Takže může se s velkou pravděpodobností stát, že pokud někdo vyvine za hrozné finance a všechny ty (???), já nevím, co to obnáší, nějakou vakcínu proti nějakému konkrétnímu takzvaně epitopu, proti některé konkrétní části toho viru, no tak za chvilku se může stát, že ta vakcína funkční vůbec nebude, protože on se změní pod rukama ten virus. A navíc to jsou, ty slizniční viry mají tak obrovskou heterogenitu, i ty normální lidské koronaviry, to je takové množství vlastně těch podkamenů, těch podtypů, takže vlastně jako dělat proti tomu vakcínu je skoro taková jako střelba prostě, jako jenom aby se něco dělo, aby lidi nebyli jako vyděšený, ale myslím si, že efektivita toho se bude blížit nule nebo nízká bude.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Virus je buněčný parazity, jestli jsem dobře pochopila to, o čem jsme se bavili. Kdybyste měla úplně jednoduše popsat, jak se do mě dostane a co se tam stane.

Soňa PEKOVÁ (vedoucí laboratoře Tilia Laboratories)

No tak virus, když rozezná, že vy jste jeho hostitel, že to je lidský virus, takže rozezná, že vy jste člověk a bude úplně ignorovat vašeho psa. Tak ještě musí najít ty buňky, pro které on je specializován. Takže pokud je specializovaný pro buňky dýchacích cest, tak ho musíte vdechnout, aby se dostal na místo činu. On ve své membráně má bílkoviny, přes které, to je ten jeho klíč a on tím klíčem probuje ty buňky, na které si, jako kdyby, zalehne, na které adheruje. A pokud tam najde tu zdířku, do které ten klíč, jako kdyby, správně zajede, tak se do buňky přes takzvaný receptorový kontakt dostane a jakmile se do buňky dostane, tak se uvolní jeho infekční RNA do buňky, no a on se potom tam chová jako doma. On prostě jde do lednice té buňky a vybaští, co tam najde, spotřebovává energetický metabolismus, spotřebovává nukleotidy, spotřebovává aminokyseliny. Dělá si tam opravdu co chce a za ty miliony let už se naučil, že umí udělat i takovej způsob, že do té buňky vleze, ale nebude, jako bude jí tam jako chodit do té lednice, ale potají a ta buňka to dokáže dlouho, jako kdyby, udržet a na nic se nestane. A tomu se potom říká, že nějaký druh zvířat nebo lidí může být rezervoárem toho viru, že ten virus nemá, jako kdyby ten takzvaně citopatický, citotoxický efekt, že zabíjí ty buňky tím, že potom vypučí a roztrhá tu membránu na kusy, ale tam ji jako že vegetí vevnitř a prostě vyčkává na nějakou vhodnou chvíli, aby mohl se zreaktivovat a vlastně z té buňky se dostat ven. Takže toto je právě to, jak ty viry jsou strašně chytré. V jednu chvíli prostě se rozhodnu, že nastane cyklus lytický a tu buňku zničí a infikují všechny buňky kolem, ale potom jakousi signalizací jim přijde jaksi zpráva, tak teď tady zalez, nic nedělej, tady jenom dýchej, tvař se nenápadně.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Dělej, jakože nic.

Soňa PEKOVÁ (vedoucí laboratoře Tilia Laboratories)

Dělej, jakože nic počkej na svůj čas. Takže třeba, jak máme ty respirace na podzim, že musí dojít k nějakému jako, prostě chladný vzduch, třeba ten epitel méně, já nevím, prostě ty výměny těch teplot a podobně. Tak to jsou ty chvíle, kdy ten virus potom dostane tu zprávu, tak a teď je čas a pojď. A on se zase začne množit a vlastně ty buňky začne ničit, trhat, jak se obaluje membránou při odchodu z buňky a bude infikovat všechny ostatní a bude infikovat každého dalšího, kdo je člověk a vlastně má ty buňky, na které on vlastně se specializoval ty miliony let.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

V případě SARSu, toho předešlého, ale ta nemoc zmizela stejně rychle, jak se objevila. Myslím, že to netrvalo déle než rok. Dá se spoléhat na to, že se teď stane něco podobného?

Soňa PEKOVÁ (vedoucí laboratoře Tilia Laboratories)

No, musíme v to doufat. Jak jsem říkala, že vlastně pokud by se teda jednalo o laboratorní únik, tak laboratorní kmeny mají tu sníženou životaschopnost. Oni prostě, něco jim vždycky chybí. Jenom doufám, že tento SARS-CoV-2, že se bude chovat podobně, i když vlastně tím, jak se, jak je strašně rychlý, jak se tak zvláštně chová, že máme prostě v populaci úplně bezpříznakové nosiče s masivní kvantitou toho viru, což tady u nás laboratoři vídáme, potom vídáme zase pacienty, kteří skončí na extrakorporální membránové exygenaci a na umělé plicní ventilaci, se chová úplně jako, to střílí prostě od A do Z. On má jakože úplně strašné portfolio svých aktivit biologických, tak já jenom doufám a hluboce věřím, že za rok prostě bude taky pryč.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Říká Dr. Soňa Peková. Dneska je hostem Radiožurnálu.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Posloucháte Radiožurnál. Sedíme s Dr. Soňou Pekovou, molekulární genetičkou a bioložkou. Hned vedle je laboratoř, ale tady ta místnost je plná obrázků a fotografií zvířat. Koronavirus a zvířata. Už se mluvilo o tom, že kočky ho mají, že možná i psi ho mají, a tak dále. Nemůže to vést k nějaké panice a pozvolnému vybíjení nějakých domácích mazlíčků?

Soňa PEKOVÁ (vedoucí laboratoře Tilia Laboratories)

Děkuji moc za tento dotaz a tedy bych hrozně ráda prostě řekla velkými písmeny bych to řekla, že všechny indicie svědčí proto, že tato epidemie SARS-CoV-2 se týká čistě lidí a netýká se vůbec zvířat. Zase nezapomínat na tu aristokracii těch virů, že prostě ten virus skutečně potřebuje cíleně svého hostitele, pro kterého byl vyvinut nebo s ním vyrůstal. Psi, kočky, jiná zvířata, se kterými žijeme, tak prostě nejsou ohroženi. Prostě zatím pracujeme s touto, s touto variantou a prosím, aby každý s tím tak pracoval, že se to zvířat netýká. My tady prostě v naší laboratoři zvířata s Covidem nevídáme. Jako mají různé respirace samozřejmě, respirační potíže, ale Covid jsme u nich neidentifikovali, což ale neznamená, že když ta epidemie uplyne, že si tak opatrně zkontrolujeme různé skupiny zvířat, zdali nám tady nezůstaly nějaké rezervoáry, protože to by nebyla dobrá zpráva. Ale zatím prosím, aby všichni pracovali s myšlenkou, že se to zvířat netýká, aby prostě nedocházelo k žádným panikám a prostě k nějakým utrácením zvířat jenom proto, že jim teče nudle a prskají. Prostě jim tečou nudle, prskají, ale ta příčina je jiná než tento SARS-CoV-2.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Chováme se hodně iracionálně v téhle pandemii? Protože člověk si může přečíst jako neuvěřitelné věci a teď si ještě představuji, kolik neuvěřitelných žádostí asi může přijít i na vaší laboratoř.

Soňa PEKOVÁ (vedoucí laboratoře Tilia Laboratories)

No, tak e-mailů máme stovky a mám tam ještě přes, já nevím, možná 700 neodpovězených e-mailů, což se teda omlouvám posluchačům, pokud někdo nám něco psal a jsem nestačila odpovědět. Je to tím, ne že bych to ignorovala, prostě to se nedá všechno zodpovědět. Ale lidi opravdu, myslím si, že to je jako kdyby obrazem toho zoufalství nebo té paniky, která jako kdyby a zbytečně, opakuju zbytečně... Prostě může to být jakkoliv špatné, ale nesmíme panikařit. Prostě musíme se chovat racionálně. Takže dostáváme různé návody čím léčit a co vdechovat, jaké chlorové páry, a já nevím co. Prostě lidi se opravdu snaží hledat nějaké řešení té situace. Ale myslím si, že to, co je důležité, je to prostě přečkat. Jako musíme to přečkat, jak jsme vždycky přečkali všechno co na nás přišlo, tak jenom musíme vydržet a hlavně nepanikařit. Panika, jak jsem říkala, nadělá častokrát rozsáhlejší změny, škody, a prostě pohromu, než ten virus samotný.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Co je na práci molekulární bioložky nebo molekulární genetičky krásného? Protože tady je vidět, jak vás to baví. Popisujete vir jako štíhlého aristokrata a je v tom velká vášeň. Já ji slyším.

Soňa PEKOVÁ (vedoucí laboratoře Tilia Laboratories)

No je. Jako to je vlastně můj obor, já to dělám už. Jako šla jsem studovat humánní medicínu, ale já jsem hned ve druhém ročníku věděla, že patřím do laboratoře, takže jsem už tam od té doby byla v laboratoři. Já jsem pravá laboratorní myš a čím dál to vlastně dělám ten obor, je to vlastně... Jenom mě to jako že zmenšuje, jako před velikostí toho oboru a před komplexy toho to oboru a nádherou toho, jak je to vlastně všechno sestrojeno. Vlastně, i když tady najdeme, jsme trošku takový jakože úchylný, protože v laboratoři, když vidíme samí negativní, a tak, já vím, že to je super zpráva pro ty lidi, kteří jako chtějí být negativní na leccos jako, Covid je prostě 1 tisícina z toho portfolia co tady děláme, ale když najdeme nějakou opravdu jakože humusárnu, jako že nějakou hnusnou infekce nebo tak, tak si řeknem, jo, to je perfektní.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Pojď se podívat.

Soňa PEKOVÁ (vedoucí laboratoře Tilia Laboratories)

Ježiš, to je super. No, takže jsme vlastně uchylný a ta moje práce je vlastně jako diagnostika. Já myslím, že mám jakože ostré oko na to, že poznám irregularity, diskrepance, jako rozdíl od Matrixu, jako že umím rozeznat za ta léta, co to dělám. Takže vlastně v té diagnostice asi už jsem, snad to nezní jako nějak povýšeně nebo tak, ale myslím, že už nejsem jako nejhorší v té diagnostice. No a je to krásné, když se podaří najít něco, obzvlášť něco zvláštního. Máme jako mnoho objevů jako nových mikrobů, které jsme identifikovali. Je to, jako že, velké dobrodružství.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

A jsou i fyzicky hezké pod tím mikroskopem? Je to výtvarno?

Soňa PEKOVÁ (vedoucí laboratoře Tilia Laboratories)

No, třeba ten koronavirus pod elektronovým mikroskopem, to je krasavec. To je ten štíhlý aristokrat, který vypadá jako šišatá kulička. Je to umělec prostě.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Byli jsme u momentu, kdy molekulární biolog objeví něco nového. Vy jste říkala, že to může na první pohled vypadat hrozně, ale vlastně je to taková anomálie nebo něco tak zvláštního, že se zaradujete, což je fajn, ale co z toho potom je? Začnete toto zkoumat? Popíšete to? Kategorizujete to? Zkoumáte, co to dělá, co by se s tím dalo dělat?

Soňa PEKOVÁ (vedoucí laboratoře Tilia Laboratories)

No, protože vlastně jako v naší laboratoři kombinujeme tak, já nevím, 2/3 je diagnostika a 1/3 je výzkum. Výzkum to není bazální, že by jsme zkoumali nějaký protein, celý život co dělá v buňce, ale náš typ výzkumu je takzvaný translační výzkum. To znamená, když něco jaksi upoutá naši pozornost, že sem přijde autentický vzorek od nějakého pacienta a něco v něm najdeme, a to upoutá naši pozornost. A když to upoutá pozornost natolik, že si řekneme, to je ale opravdu zajímavá věc, tak potom po tom vlastně jdeme, no a z toho máme vlastně i hromadu publikací, které jsme jako za tu dobu, co to děláme nebo dělám, publikovali. A jsou to vlastně věci, které potom jsou třeba užitečné diagnosticky, že to zlepšuje diagnostiku, rozšiřuje to portfolio testů, vylepšíme něco, něco odhalíme. Je to vlastně, je to hlavně k tomu přímému použití potom pro toho pacienta.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Ono by to mohlo znít tak, že máte raději zvířata než lidi. Tak já bych to možná uvedla na pravou míru, jestli to tak teda není, jo. Je tam hned vidět ta náprava, protože když se rozhlédnu tady po fotografiích vašich zachráněnců v místnosti, ve které sedíme, tak jsou tady nejenom štěňata, jsou tady papoušci, jsou tady lvi, dokonce za mnou visí vakoveverka. Jak může molekulární biologie zachránit vakoveverku?

Soňa PEKOVÁ (vedoucí laboratoře Tilia Laboratories)

No vakoveverka bohužel se k nám dostala, až když už jsme zachránit nemohli, ale jsme zjišťovali teda aspoň, co bylo příčinou té smrti, protože to bylo vlastně zvířátko ze zoologické zahrady a kvůli epidemiologickým opatřením dalším. No ale v té veterinární medicíně, ta jako, jak vnímám jako obrovský, úplně propastný rozdíl mezi humánní a veterinární medicínou, tak je ten, že v té veterinární medicíně se prostě jede na výkon. Mám pacienta, který je ve špatném stavu. Mám majitele, který je rovněž ve špatném stavu psychickém. Majitel platí za všechno, není tady, jako pojištění je vlastně úplně v plenkách, to v podstatě neexistuje. Veterinární lékař musí zabrat, musí ji zachránit a laboratoř, kterou používám, musí dávat výsledky, které jsou smysluplné. Že to nemůže být nějaká hloupost, nebo to není nějaký výsledek, který by se dělal jenom proto, aby se udělal a že by ho nikdo ani si nepřečet, jak se to někdy, jako v tom humánním světě stává. Takže ten veterinární svět jako v mých očích je úžasně efektivní a zdravý, že se prostě jede skutečně na výkon a jde o toho pacienta. Prostě ten trojúhelník pacient, veterinární lékař a laboratoř musí stoprocentně fungovat a musí to být všechno v pořádku a musíme to udělat dobře tu práci, abychom toho pacienta zachránili. Protože potom se tomu veterináři vrací klient, o toho klienta nepřijde. Potom on je živ, má prostě obživu. Je to jakože vlastně samoregulující se systém. Mně se to hrozně líbí. Je to, prostě je to. Ta laboratoř, když to vezmeme, tak je tak dobrá, jak vy jste dobrá.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Jinými slovy, když začal Covid, tak vy jste skočila do toho veterinárního módu, proto ty testy, které jste nabízela, byly tak levné, i když jiní říkali, že to budou tisíce, možná i desítky tisíc korun.

Soňa PEKOVÁ (vedoucí laboratoře Tilia Laboratories)

No, tak vtipné na tom bylo, že my jsme se nijak nechtěli v tomto exponovat, jako koronavirus, jako každý další koronavirus, který tady vyšetřujeme. No ale já, protože už jako nějakou dobu v tom humánním světě nejsem, tak nevím, kde se pohybují, vlastně ani to nezkoumám, mě je to úplně jedno, kde oni mají cenotvorbu. A v tom humánním světě je to vždycky jako výrazně dražší, než v tom veterinárním. No tak my jsme to, prostě tu esej postavili, dali jsme mu stejnou cenu, jako když vyšetřujeme kočičí koronavirus nebo koňský koronavirus no a když někdo chtěl, tak jsme to prostě provedli. Až potom mně volal někdo z Lidových novin a zeptal se, za kolik to máme a já jsem jako správná bifloška řekla, 1 264 Kč, včetně DPH. A ta dáme říkala, "Tak málo? Tady někdo to chce za 5, 8 a za 15 000." A já jsem říkala, tak mě to jedno, jakou prostě, kdo má cenotvorbu, ale myslím si, že vzhledem k tomu, jaká je situace, že lidi jsou prostě vyděšený na ulici, potřebují se nechat vyšetřit, tak si myslím, že by jako... Za prvé to vyšetření má nějaké náklady, které ten veterinární svět dobře zrcadlí a za druhé nemůže si přece někdo na to vyšetření šetřit jako na dovolenou. To tak jako nemůže být v této situaci. Kdyby to byla nějaká sranda, tak ať si, ale toto je prostě průšvih. Tady potřebujeme vědět, kde se nám kdo pohybuje po ulicích. Jako musí se to vzít jako širokejma hráběma takzvaně. No a myslím, že tam potom začal vlastně ten problém naší laboratoře, protože jsme asi někomu podstřelili jeho byznys hrubým způsobem a to jsme neměli přežít, no. Takže já jsem měla skončí na té Bulovce polomrtvá s Covidem, a já nevím, co všechno se. No, nechutné. No, ale už je to ta historie.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

A už se vám pan ministr omluvil?

Soňa PEKOVÁ (vedoucí laboratoře Tilia Laboratories)

Jo, on mně potom volal asi druhý den. Tak jsme si asi 30 vteřin, já jsem si vyslechla, že se omlouvá. Já jsem řekla, že děkuji, akceptuju a bylo. Je to úplně absurdní a mám to v kategorii, že to je úplná nějaká hovadina a vůbec se tím nezanáším. Takže mám to v kategorii historie a jenom doufám, že to mám já v kategorii historie, tak i pánové nahoře to mají v kategorii historie, a že to nebude mít nějaké ještě dozvuky posléze.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Paní Dr. Soňa Peková nás hostí v Tilia Laboratories.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Dneska jsme zajeli za doktorkou Soňou Pekovou. Změní se něco, až tahle pandemie odejde pro vás? Když vlastně vaše hvězda, která vystoupala už mnoho let předtím akorát nepozorovaně, teď vystoupala díky Covidu znovu nebo prostě bude Soňa Peková sedět i nadále v Tilia Laboratories a budu si dělat to svoje?

Soňa PEKOVÁ (vedoucí laboratoře Tilia Laboratories)

Když skončí epidemie Covidu, to, co si hrozně moc přeju, abych se zase mohla vrátit jenom tady ke svým zvířátkům. Mám ráda ten introvertní způsob života a vlastně, já jsem předtím měla obrovskou humánní laboratoř, která ale potom nedopadla úplně dobře kvůli nějakými investorským věcem a prostě nějakým politickým tahanicím. A já už nechci zachraňovat celej svět, mě to vlastně nebaví. Zjistila jsem, že když mám 30 zaměstnanců, tak já potom už vůbec netuším, co kdo dělá a každý potřebuje svého asistenta a ten asistent potřebuje svého asistenta. Tam vlastně strašně potom klesá efektivita jako té opravdické ryzé činností, pro kterou vlastně ta laboratoř původně vznikla. Takže já chci malou laboratoř. Já chci mít prostě svoji klientelu takovou, že si pamatuje jména těch lékařů, což jsem si předtím nepamatovala, když jsme měli 2 000 indikujících lékařů. To nebylo vůbec možný. Natož pamatovat si jména a příběhy těch pacientů. Takže já chci malou laboratoř. Takže chci se vrátit tam, kde to bylo předtím než nastoupal koronavirus a chci se starat o zvířátka, protože ten feedback je úžasný a prostě to je hrozná srdcovka. Já miluju zvířata a vlastně ten osud mě přes takové peripetie tím směrem zavál a jsem vlastně tomu šťastná, že ten osud mě to, že mě jako prostě vymordoval v jednu chvíli hrozně moc v tom humánním světě a potom mě vlastně pustil do toho veterinárního světa a tam já jsem vlastně šťastná, takže chci, prosím teda Pán Boha molekulární mikrobiologie a biologie, aby mě tam zase vrátil, když koronavirus bude our.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Já si teda představu Pána Boha molekulární biologie jako štíhlého aristokrata v duhových barvách, ale teď už jako hodně se pouštím do abstrakcí, ale bavilo by mě to vlastně, no.

Soňa PEKOVÁ (vedoucí laboratoře Tilia Laboratories)

Já ho ale vidím, jak takového starého vousatého dědka, že má všechny možný zkušenosti, který nasbíral a vlastně jako ví, kam toho člověka v danou chvíli, prostě jak mu ty výhybky posunout, jak to udělat. Protože já jsem přesvědčena osobně o tom, že jako, když přišli moje nejlepší nápady, já nejsem tak chytrá, abych na to přišla, prostě někdo mi to do tý hlavy položil a to je nějaké kvantová biologie. No, tak ten starý fousatý dědula, kterej tam, tak k tomu já se vždycky modlím, když je zle. Tak teď se k němu modlím, aby mě zase vrátil mezi ty zvířátka a nechal mě zase pracovat tam, kde jsem skončila, než začal koronavirus.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Mám na vás, paní doktorko, poslední prosbu. Jak číst různé novinky ze světa útržkovité ohledně Covidu 19, ohledně nějakého pokroku ve zkoumání, a tak dále a nepodlehnout přílišné euforii nebo přílišné panice. Protože každý den je něco, ale já vlastně nevím, co je pravda, čemu mám věřit nebo jak se v tom mám zorientovat.

Soňa PEKOVÁ (vedoucí laboratoře Tilia Laboratories)

No, za prvé podle mého pravidlo číslo 1, když poslouchám nějakého politika, tak je takovej vtip a ten podle mě je jako velice pravdivý, že, jak se pozná, že politik lže. Tak odpověď je, že pohybují se mu rty. Takže, to si myslím, že je pravidlo číslo 1. Takže velký nadhled nad vším, co se jako kdyby říká. Když běží takováhle epidemie, kdy vlastně je to úplně nová věc pro nás. Chová se to hrozně divně, nikdy jsme to neviděli, tak samozřejmě dodržovat všechna pravidla, která, jako kdyby, vláda nastaví, ale že to bude znít teďkon tak sobecky, v této situaci, kde nikdo neví, co a jak, prostě starat se sám o sebe. Jako když mě je nedobře, no, tak si lehnu do postele, uvařím si ten čaj se slivovicí, vyležím se z toho. Pokud se nechám vyšetřit, abych věděla jestli to je Covid nebo něco jiného, tak jsem jako perfektně zodpovědný. A pokud je Covid pozitivní, no tak se odizolovat. Udělal vlastně preventivní opatření. Pokud je covid negativní, tak jenom to odležet s tou slivovicí a čajem, protože je hromada dalších respiraci, hromada dalších jako infekcí, které jako teď se pohybují. Takže hlavně nezmatkovat a prostě bližší košile než kabát. Starat se hlavně o sebe, nedělat hlouposti. Když jdu do lesa, tak si sundat tu ústenku. Nebudu přece po lese chodit v ústence. Včera jsme byli na procházce, 2 jeli na kole a oba 2 měli ústenky přes pusu. Tak já nevím, tak jedu se projet na kole, abych se prodejchal, tak nebudu dejchat to, co mám v té ústence, ale... Nemůžu přece nikoho ohrozit ani mě nikdo nemůže ohrozit, když jsem někde v tom lese nebo prostě sám na té silnici. Takže nedělat hlouposti. Prostě chovat se normálně a chovat se, prostě zapínat hlavně selský rozum. Protože opravdu situace dneska je ta, že mění se to za pochodu. To, co jsme si mysleli před měsícem, že je, tak to už tak není. Prostě vidíme, že to má nějakou evoluci. Zprávy, které bychom mohli mít z Číny, nedá se jim úplně věřit. Země, které jsou nejhůř postiženy, tak to jsou evidentně země tranzitní nebo ty země, kde vlastně dochází jako k časté letecké přepravě. Já nevím, Británie, New York a podobně, tak patrně si tam prostě sdílejí ty velice agresivní kmeny. Prostě každý ten národ má jiné genetické pozadí, imunologické, chová se to jinak. My vypadá, že máme velikánské štěstí, a že jsme i takový jakože trochu připosražený v tom, že jsme uzavřený tomu světu, že tady není tolik cizinců, že nejsme tranzitorní země. Já myslím, že z toho vyvázneme dobře. A ty zprávy, které jdou ze světa, jsou vlastně jako častokrát, jako myslím si, že pro nás moc negativní, že se nás vlastně až taková síla negativity těch informací netýká. Takže snažit se žít normální život, nezmatkovat, jít se projít do toho lesa, sundat tu ústenku, prostě užívat si sluníčka. No akorát ty hromadný akce, tak to bude potřeba prostě omezit do té doby, než zjistíme, že je to v pořádku.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Říká Dr. Soňa Peková. Dneska nás hostila v Tilia Laboratories. Tak děkuju za všechna slova, za mnohá vysvětlení, kterých se nám dostalo. Ať se vám paní doktorko, daří a přeju brzký návrat k tomu vašemu virologickému Bohu.

Soňa PEKOVÁ (vedoucí laboratoře Tilia Laboratories)

Mockrát děkuju. Děkuju, že jste dorazili. Hezkej den.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Lucie Výborná od mikrofonu přeje hezký den, ať se dneska daří i vám.