Televize Beey pro osoby se sluchovým postižením

Back

Pátek 26. 06. 2020

ČRo 1: Jejich šťastná léta trvala do nástupu nacismu, říká autor knihy o rodině Milady Horákové

Host Lucie Výborné - Daniel Anýž


Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Je 6 minut po deváté hodině. Přeju vám pěkné dopoledne. Vzpomínáme na Miladu Horákovou. Bude to 70 let od doby, kdy po vykonstruovaném procesu s přispěním takzvaných sovětských poradců byla popravena 27. června v roce 1950. Teď vychází knížka, která se jmenuje Jdu s hlavou vztyčenou a její autor novinář a publicista Daniel Anýž je se mnou ve studiu. Tak vítejte, dobrý den.

Daniel Anýž (novinář, publicista)

Dobrý den.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Já jsem ráda, že v té knize jsem se dočetla i víc nejenom o Miladě Horákové, ale hlavně o jejím manželovi Bohuslavu Horákovi. Že se vám podařilo vlastně docílit toho, že i Jana Kánská, dcera Horákových, mluvila. Vy jste se s ní poprvé setkal, myslím s Janou Kánskou, ve Spojených státech, když jste tam pracoval jako zpravodaj.

Daniel Anýž (novinář, publicista)

Přesně tak, v roce 2006.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Bylo to těžké nějakým způsobem získat její důvěru?

Daniel Anýž (novinář, publicista)

Svým způsobem ano a vlastně velmi dlouho jsme vůbec o nějaké možnosti knížky nemluvili. My jsme mluvili o všech ostatních věcech. S Janou Kánskou se velmi dobře hovoří o americké politice, protože tam jednak žije a má dobrý pozorovací talent a taky si nebere servítky, když mluví o politicích, což se mi líbilo, a o našich dětech, o jejích dětech. A teprve postupně, když například jsem se zeptal na nějaké věci v jejím rodinném domku, konkrétně na obraz její mámy Milady Horákové, který tam visí. Krásná kresba. Tak mi říkala, to maloval otec, on mě velký výtvarný talent. A postupně jsme se dostávali vlastně právě spíš přes jejího otce k celému tomu příběhu. A v určité chvíli, nejdřív to napadlo mě a pak, že by se mělo napsat o celé té rodině. Ona ta knížka má podtitul Příběh rodiny Milady Horákové. A pak v jednu chvíli, myslím nebo vím, že Jana se rozhodla, že chce, aby se vědělo o jejím tátovi.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

V té knížce jsou vzpomínky Bohuslava Horáka. To znamená, mám si to představovat, že po nějakých přátelských sezeních, kterých bylo určitě mnoho, ona přišla za vámi a řekla, "Hele, tady jsou tátovy poznámky. Udělej s tím něco."

Daniel Anýž (novinář, publicista)

Přesně tak. V jednu chvíli přišla s takovým fasciklem rukopisným, celkem neuspořádaným, protože Bohuslav Horák sice... Má to asi 150 stránek, ale opravdu je to ve fázi, že by to potřebovalo hodně editovat redakčně. A i historici by se na to museli kouknout, protože přece jenom už v těch šedesátých letech, kdy to psal, si některé detaily nepamatoval dobře. Ale jinak jako osobní záznam člověka, někdy až deníkový, jak zpětně například líčil svůj pobyt v německých vězeních nebo tu klíčovou dobu mezi koncem války a nástupem komunistů v únoru, je to hrozně cenný. Protože jsou tam opravdu postřehy člověka, který to žil a který cítil, co se blíží.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Říká novinář a publicista Daniel Anýž. Dneska je hostem Radiožurnálu. My se budeme věnovat příběhu Milady a Bohuslava Horákových. Jestli máte nějaké otázky, napište je na adresu dotazy@rozhlas.cz.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Posloucháte dopolední Radiožurnál. Mým hostem je dneska novinář a publicista Daniel Anýž. Bavíme se o rodině Bohuslava a Milady Horákových. Mě se líbí, že v té knize jsou šťastná léta těchhle manželů. Jak vypadala?

Daniel Anýž (novinář, publicista)

Byli to mladí, energičtí lidé, oba velmi nadané osobnosti, každý trochu jinak. Milada Horáková byla výborná právnička, nesmírně angažovaná žena v tom nejlepším slova smyslu. Opravdu když si čtete, co všechno zvládla, tak to je na několik životů. Bohuslav Horák byl múzický člověk, který ač byl vystudovaný nebo byl vystudovaný zemědělský inženýr a pak i doktor technických věd, tak měl výtvarný talent. Měl i talent slovesný.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Byl to náš kolega tady v Rozhlase.

Daniel Anýž (novinář, publicista)

Byl to váš kolega, který tady měl výborný pořad. Dělali pořad sousedů Brázda a Rákos, kdy takovým osvětovým způsobem poučovali venkov. A já jsem měl možnost pár těch nahrávek slyšet a číst ty předpisy a bylo to fakt plné energie, takového vlastenectví. Teďko musíme ten mladý stát vybudovat a být takovou tou inteligentní zemí uprostřed Evropy. A ta šťastná léta, oni se vzali v roce 1927, v roce 33 se jim narodila dcera Jana. A trvalo to do nástupu nacismu do roku 39. Pak už začala ta rodinná tragédie, kdy nejdříve nacisti a pak komunisti tu rodinu rozbili.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Jaký byl Bohuslav Horák novinář?

Daniel Anýž (novinář, publicista)

Byl zábavný, energický. Byl zároveň opravdu, jak jsem říkal, vlastenec. Z těch jeho pořadu je cítit až taková jako naivní osvětovost. Je tam například scénka, jak on dělá jakéhosi agronoma. Přistoupí k němu sedlák ve vlaku a on ho za tu dobu poučí, jak bude velká budoucnost genetického inženýrství, že se budou vyrábět švestky bez pecek a maliny bez zrníček. Ale je to vlastně roztomilý z dnešního pohledu, ale člověk velmi dobře chápe tu atmosféru té doby, kdy oni se, jak Milada svým dílem, tak on, chtěli podílet na tom, aby se tomu státu vedlo dobře, aby měli vzdělaný zemědělce a aby ten národ šel dopředu.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Ta šťastná doba končí někdy v roce 1939. Koneckonců z těch vzpomínek, které jste uveřejnil v té knížce, Bohuslav Horák, který šel tehdy do rozhlasu, bylo to tedy 15. března, popisuje tu situaci takto: "Lidé na ulicích jako o pohřbu. Ticho. Hrůza kráčela Prahou. Už v budově Rozhlasu jsem sledoval příchod dvou říšských policejních důstojníků, kteří šli s uvedením do Rozhlasu do jídelny na snídani." Jak to zvládal?

Daniel Anýž (novinář, publicista)

Zvládali to špatně. Zvládali to tak, že když sem přijeli Němci v březnu 39, popisuje to jak Jana Kánská, tak Bohuslav Horák, tak viděli snad poprvý a naposled svoji matku plakat, když se to dozvěděla z telefonu od Růženy Pelantové, své spolupracovnice z magistrátu. A ten prvotní náraz zvládali špatně a pak se okamžitě zapojili do odboje. Nejdříve Milada do petičního výboru Věrni zůstaneme. Bohuslav Horák chtěl také spolupracovat s ní. A ona vždycky po něm chtěla, aby jistil rodinu, aby byl s Janou a kdyby se něco stalo s ní, aby s ní zůstal. On si vždycky vymohl jak s nacisty, tak s komunisty, že se také do té aktivity zapojí. Takže to byly, konkrétně tento okamžik za nacistů byl myslím docela jeden z takových krizových momentů v jejich rodině, kdy on řekl, jestli já nebudu moct dělat s tebou ve fotbalové skupiny, tak si založím vlastní. Takže nakonec ho nechala se účastnit té odbojové činnosti.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

4. srpna 1943 si přišlo gestapo pro manžele Horákovy. Bohuslava Horáka drželi dokonce pod střelnou zbraní. Potom byli odloučeni. Co podle těch vzpomínek, které jste rekonstruoval, četl a dával dohromady, snášeli nejhůř? To odloučení 1 od druhého, politickou situaci, anebo to, že nemohli být rodiči?

Daniel Anýž (novinář, publicista)

To je zajímavá věci. Já myslím, že Bohuslav Horák, mu víc asi chyběla Milada Horáková než on jí, když to řeknu takhle upřímně. Z těch jeho vzpomínek je vidět, že mu, že opravdu si cenil každé chvilky, když se jim podařilo jednou 2× tady na Pečkárně a pak v Terezíně spolu komunikovat nějakým způsobem. Možná je to ale tím, že z druhé strany, vlastně od Milady Horákové, se takhle podrobné vzpomínky nedochovaly. Možná, že také jí takto scházel a vlastně pokaždé, když se setkali, tak to byla ona, kdo mu byla obrovskou oporou, protože on byl ve zbědovanějším stavu po všech těch vězeních. Tak asi ti muži byli mučeni přece jen trošku víc než ženy. Co se týče stesku po Janě, a to, že není rodina pohromadě, to opět cítím víc na straně Bohuslava Horáka, i když je pravda, že ze vzpomínek Milady Horákové z Terezína, jak z jejích vlastník, tak hlavně z jejích spoluvězeňkyň, je tam, se často vrací k tomu, že pokud byly okamžiky, kdy na tom byla hůře psychicky, tak to když mluvila jako o Janě a o tom, že není s ní.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Bohuslav Horák taky psal básně. Jana Kánská vám tátovi básničky dala, ale v té knize nejsou. Proč tam nejsou? Je to tak moc intimní nebo vám Jana řekla, že jsou to tátovy básničky jenom pro vás?

Daniel Anýž (novinář, publicista)

Takhle je to. Vy jste měla ještě verzi knihy, která byla ve Wordu a v tom konečném, v té konečné knize.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Jsou tam.

Daniel Anýž (novinář, publicista)

Tam jsou. Byť tam nejsou všechny, protože některé jsou hodně intimní. A musím říct, že vlastně i z těch vzpomínek Bohuslava Horáka, když on tam píše o Miladě, tak některé věci jsem vynechával, protože jsou hodně intimní, jsou hodně upřímné a ten jazyk by mohl vzbuzovat jako emoce, že Miroslav Horák, pardon, Bohuslav Horák byl uplakaný člověk, což rozhodně nebyl a jenom prostě svoji ženu opravdu hluboce miloval a hluboce mu scházela.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Říká Daniel Anýž. Dneska spolu mluvíme o manželích Horákových.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Posloucháte dopolední Radiožurnál s novinářem a publicistou Danielem Anýžem. Díky knize, která teď vychází Jdu s hlavou vztyčenou vzpomínáme na Miladu a Bohuslava Horákovi. Oni strávili vlastně konec války v pracovních táborech. Bohuslav byl v Ebrachu Milada v Aichachu.

Daniel Anýž (novinář, publicista)

V Aichachu, ano.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

A zhruba tak koncem toho dubna došlo k tomu osvobození na obou stranách. Jaké bylo to jejich setkání?

Daniel Anýž (novinář, publicista)

Bylo zajímavé, protože Milada Horáková, jak jí bylo vlastní, tak okamžitě začala něco organizovat. Přímo ještě v tom táboře, když se čekalo, až se bude moct vrátit do Osvobozeného Československa, tak začla organizovat repatriace pro ženy, které už se mohly do svých zemí vrátit. A pak, když přijela sem do Prahy, tak například Jana se vracela rychle s prarodiči ze Zbiroha, aby ji tady potkali a nepotkali ji doma, protože ona se zase okamžitě hned ten den, co přijela, zapojila do organizace návratu vězňů. S Bohuslavem Horákem, který se vracel asi o tejden později, to bylo složitější v tom, že byl ve velmi zbědovaném zdravotním stavu. A vlastně se vrátil a okamžitě ho Milada odvezla do nemocnice, kde se asi dva tři měsíce zotavoval. Postoupil transfuzi krve. Takže to jejich setkání vlastně bylo hodně hektické, že samozřejmě Jana třeba tam popisuje, jak si hrála s dětmi a najednou vidí někoho přicházet, myslela si, že to byl tulák a najednou vidí, že to je její táta. Když ho chtěla obejmout, tak on jí říká, ne, ne, já mám tak jako špinavý oblečení, zahmyzený, že to teďko hned spálíme. A povídali si chvíli. Ta rodina strávila 1 den spolu, ale pak Bohuslav Horák musel do nemocnice.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Věřili Bohuslav i Milada Horákovi, že po válce bude lépe?

Daniel Anýž (novinář, publicista)

Věřili. Nicméně zpětně, Bohuslav Horák psal ty vzpomínky v šedesátých letech ve Washingtonu, tak zpětně reflektoval, aspoň s tím odstupem, že už se nevrátí ta atmosféra, ta svobodná energická atmosféra první republiky. On tvrdí, aspoň v těch vzpomínkách, že cítil, že něco je jinak. A to, co bylo jinak, bylo samozřejmě, že komunisté od začátku si obsazovali ten veřejný prostor. A on konkrétně na to doplatil, protože než se mohl vrátit do Rozhlasu, on odcházel v roce 1940, než ho zatklo gestapo z pozice šéfa programu Radiožurnálu, takže z poměrně vysokého a vlivného postavení, tak už ho nepustili zpátky. (???) mu odmítli vydat vysvědčení o národní spolehlivosti. Jemu, který byl zatčen gestapem a 5 let v kriminálech německých. A pak, když mu hu vydali, a vlastně mu ho zadržovali, opravdu jenom to byla záminka, aby nemuseli řešit jeho situaci, tak už bylo pozdě. Tak už tady ta místa byla rozebraná a on skončil na ministerstvu informací pod Ivanem Olbrachtem, kterého si teda cenil jako spisovatele, ale lidsky ne.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Daniel Anýž je dneska hostem Radiožurnálu. Vaše otázky na život Milady a Bohuslava Horákových můžete psát na adresu dotazy@rozhlas.cz. My se k vám s rozhovorem vrátíme po zprávách po půl desáté.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Posloucháte dopolední Radiožurnál. V těchto dnech vyjde kniha, která se jmenuje Jdu s hlavou vztyčenou. Je nejenom o Miladě Horákové, ale o celé její rodině. Napsal ji Daniel Anýž, novinář a publicista. 10. března 1948 byl na nádvoří Černínského paláce pod okny svého bytu nalezen mrtvý Jan Masaryk. Milada Horáková ještě ten den rezignovala na svůj poslanecký mandát. Jaké jste tam zrekonstruoval vzpomínky a pohnutky z její strany?

Daniel Anýž (novinář, publicista)

To byl ten klíčový moment. Ona už chtěla složit poslanecký mandát hned po únoru. Tam jí to ještě rozmluvili, hlavně její kolegové. Tady to prostě už vzala jako věc, kdy se nechce účastnit oficiálně politického života. Pro ni přišel čas se pokusit o ten odpor politický opoziční. Prostě už nemohla být součástí toho komunistického divadla násilného. A ten rozdíl ale byl v tom, že zatímco řada jejích kolegů jak z národních socialistů, tak z těch organizací, kde se angažovala, začli odcházet do zahraničí, tak ona prostě zůstala. A věděla velmi dobře, jaký jí hrozí nebezpečí. Byla varována, bylo jí nabízeno těmi lidmi z ciziny, aby šla za nima. A ona to opakovaně odmítala s tím, že ještě není čas, že ještě pořád může dělat svoji práci v Československu. Já z těch vzpomínek jejích, Bohuslava Horáka i lidí okolo ní jsem pochopil, že ona prostě nemohla odejít, že ona by nedokázala se ze zahraničí dívat na to, co se tady děje.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Miladu Horákovou zatkli v zaměstnání. Bohuslav Horák měl to štěstí, že ve stejný den unikl. Jak složitě se dostával do Německa a potom do Ameriky?

Daniel Anýž (novinář, publicista)

Docela složitě, protože nejdřív. On unikl za takové situace, že neměl vůbec nic připraveno. Oni si pro něj přišli policisté a měl to štěstí, že jejich hospodyně, velmi pohledná, jak mi říkala Jana Kánská, zabavila policisty a on proklouzl zadními dveřmi z verandy ven. Bydleli na Hřebenkách v Zapově ulici. (???) velmi detailně popisuje, jak vlastně nevěděl, kam jít. Šel k jedněm známým, ty se lekli, nepřijali ho. Až na třetím místě. To bylo u faráře Jana Kučery v evangelickém sboru na Smíchově, který ho potom schovával pár týdnů, asi 10 dnů. A pak ho převezli na Šumavu do jednoho mlýna, kde on čekal dalších několik týdnů, než se podaří tu situaci připravit. A pak na 2 pokusy v noci překročil hranici za pomoci tamního mlynáře pana Šimáka, kdy ale při prvním pokusu takřka nakráčeli Československý armádě pod kola, která tam měla zrovna cvičení. Povedlo se to až na druhý pokus, kde to ještě končí ale velmi zábavnou historkou, kde ten mlynář Šimák mu říká: "Tady překročte a tamhle každou půlhodinu jezdí Američani, tak vás vyzvednou." Když tam přešel Bohuslav Horák, tak tam najednou jel Němec bavorák ve svém rozhašeným autíčku a říkal, "Tady byste se Američanů nedočkal. Pojeďte se mnou, ale musíte (byl to obchodní cestující) se mnou objet celý okruh." Takže Bohuslav Horák po tak dramatickém překročení celý den jezdil.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Obchodoval.

Daniel Anýž (novinář, publicista)

Obchodoval a ještě ho ten bavorák upozorňoval, tady jsme zase docela blízko k vaší hranici.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Jak v tom utečeneckém táboře Valka dostal a vlastně přijal Bohuslav Horák zprávu o popravě svojí paní?

Daniel Anýž (novinář, publicista)

Slyšel to z rozhlasu. V tom utečeneckém táboře, jak tam popisuje, byl 1 přijímač všech těch ubikací a oni pro něj přišli, vysílají proces. Nejdříve se si vyslechl verdikt smrti toho 8. června. Nevěřil tomu a začal psát žádosti o milost a různé petice. A pak, bohužel, zaslechl i to, že byla vykonána poprava. A ty vzpomínky v ten moment jsou velmi emotivní. Já jsem z nich necitoval v plné šíři, protože se mi to ani nezdálo vhodné. Nicméně zároveň, co ho podrželo v tu chvíli, byli kolegové, byli to jeho známí okolo gen. Františka Moravce, který už v té chvíli měl v Německu svoji zpravodajskou službu, do které potom i Bohuslav Horák vstoupil.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Proč jste to nepovažoval za vhodné? Já si myslím, že každý by byl zdrcen, kdyby mu popravili ženu.

Daniel Anýž (novinář, publicista)

Možná to, možná máte pravdu. Jsou to taková ta rozhodnutí, kdy člověk...

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Pardon, je to tak silná emoce nebo je to tak intimní, že vlastně...

Daniel Anýž (novinář, publicista)

Je to tak silná emoce, že vlastně na tom papíře to nepůsobí úplně dobře. Možná, kdyby vám to řekl, tak to zazní, člověk slyší i ten tón. Na tom papíře se trošku, jenom zůstává to jako takový výkřik, který sám o sobě by mohl působit až příliš jakoby na hranici třeba psychické poruchy.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

A je to výkřik bolesti? Je to výkřik zoufalství?

Daniel Anýž (novinář, publicista)

Je to výkřik zoufalství, bolesti, zmatku. Na hraně, dejme tomu, jestli má cenu žít ještě.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Daniel Anýž, publicista a novinář je dneska hostem Radiožurnálu.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Novinář a publicista Daniel Anýž vydává knihu, která se jmenuje Jdu s hlavou vztyčenou. V té knize jsou vzpomínky rodiny Milady Horákové. Jana, tedy Jana Kánská, dcera Horákových, vyrůstala za války takřka 5 let bez rodičů. Potom po roce 49 se to celé opakovalo ještě s daleko tragičtějšími následky. 17 let žila tady bez otce, bez matky, kterou popravili. Jak to dokázala zvládnout?

Daniel Anýž (novinář, publicista)

Měla štěstí, že žila v rodině své tety, Miladiny sestry Věry a manžela Josefa Tůmových, kteří byli opravdu dobrými náhradními rodiči, ale stále to byli ti náhradní rodiče, nicméně k nim měla velmi úzký vztah. A Věra, když měla svoji vlastní dceru Milenu, tak nakonec mluvila o tom, že má 2 dcery. V rozhovorech v devadesátém roce říkala "moje obě dcery Jana a Milena". Takže v tomto měla velmi dobré zázemí. Nicméně za A ta rodina byla stále pod tlakem a dohledem policie. Věra Tůmová chodila na výslechy StB. Na Janu Kánskou taky měli založený svazek. A za B samozřejmě, žila bez rodičů a žila jako dcera Milady Horákové. Takže když jsem se jí ptal, proč neměla manžela do 33 let, než odešla do USA, tak říkala, že vždycky, když ten chlapec seznal, že je dcera Milady Horákové, tak se nějak stáhnul. Tak bylo vidět, že mladí muži čeští asi nebyli dost hrdinný na to, aby si vzal dceru... Ne, nechci to zlehčovat. Prostě... Samozřejmě, že tím byla velmi omezená a determinována tím svým osudem, rodinným příběhem. To, že nemohla jít na vysokou školu, to už je samozřejmě takový jakoby třešnička na dortu.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Materiál StB datovaný 27. listopadu 1951 se jmenuje návrh na likvidování případu Horákové Jany. Jedná se o návrh, aby Janě a jejím příbuzným bylo nabídnuto legální vystěhování z Československa. Je to z jeden z padesátého roku. Proč musela Jana Kánská čekat tak dlouho?

Daniel Anýž (novinář, publicista)

Protože na tom návrhu někde nahoře je napsané - nedoporučuje se nebo zamítá se. Tohle, sama Jana tohleto nevěděla. Já jsem jí to říkal, že jsem to objevil. Ona říkala, to je hrozně zajímavý a pak řekla, "No, tak to mohlo být opravdu všechno hodně jinak." A je vidět, že jí to překvapilo a že tenkrát by to, nebo z dnešního pohledu by to pro ně, pro celou tu rodinu viděla vlastně jako vysvobození, že by asi tuhletu nabídku přijali.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

V šestašedesátém roce se dostala za otcem poprvé, v osmašedesátém už se mohla vystěhovat. Jak se podařilo obnovit vztah dcery s otcem.

Daniel Anýž (novinář, publicista)

Okamžitě. Je to tak, že. Když jsem se na to Jany ptal, tak říkala, "To bylo zvláštní. To jako kdyby ty roky mezitím nebyly. Hned jsme se napojili, hned jsme zaklaply, jako kdyby to nebylo. A podobně to popisuje v jejích vzpomínkách i Bohuslav Horák.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Ale on z toho byl nervózní, z toho úplně prvního setkání.

Daniel Anýž (novinář, publicista)

On z toho byl v šoku. On z toho byl v šoku, že když museli přejet z New Yorku do Washingtonu autobusem, tak nebyl schopen najít odkud, z kterého nástupiště a poslal Janu s její lámanou angličtinou, aby se zeptala, kde teda mají do toho (???) nastoupit. Samozřejmě tam popisuje tu... Prvního, koho se zeptala, byl černoch, takže s jeho přízvukem se nevyrovnala, až se to dozvěděla teda od nějakého jiného zřízence.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Jaká je Jana Kánská? Já jsem ji měla na rozhovor, ale je to dávno pro ty, kteří ho neslyšeli, pro ty, kteří neměli štěstí natolik opakovaných návštěv a setkání jako vy.

Daniel Anýž (novinář, publicista)

Pro mě to nejlepší slovo je úplně normální. Samozřejmě, když se poprvý seznámíte s někým, o kom víte, že je dcerou Milady Horákové, tak sám čekáte, co bude, jaká bude ta atmosféra. A atmosféra s Janou Kánskou je prostě skvělá. Je úplně normální, vtipná. Jak jsem říkal, dobře se sní mluví o politice, o záležitostech všedního života. A vlastně i velmi otevřená je, když jsme se potom začli bavit o těch rodinných věcech, byť samozřejmě jsou tam klíčové scény a okamžiky, kdy si stále nechává odstup, což je podle mě velmi pochopitelné.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

No, asi i na ty klíčové okamžiky se naši posluchači ptají. Tak já se s těmi otázkami za malou chvíli vrátím.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Posloucháte dopolední Radiožurnál. S Danielem Anýžem mluvíme o knize Jdu s hlavou vztyčenou, která je o příběhu rodiny Horákových. Vy jste, Daniely, mnoho přečetl, mnoho jste nastudoval, abyste tuhle knihu stvořil. Jak se vám líbil film Milada?

Daniel Anýž (novinář, publicista)

Já jsem ten film Milada viděl ještě předtím, než jsem právě začal si sbírat historický materiál nebo studovat historické prameny k té knize. A mě se ten film líbil s jednou výhradou, že jsem právě, tam byly podceněný některý věci vysvětlit. Tam se objevovaly okolo Milady Horákové osoby, jako (???) komunistka a bez znalosti těch věcí se v tom člověk trošku ztrácel. Takže pro mě vlastně ten film Milada byl docela dobrý v tom, že jsem si uvědomil, že je potřeba ty věci uvést do souvislostí, připravit, popsat, kdo je kdo. Ale jinak, já třeba nemám problém... Někomu se ten film zdál polopatický nebo černobílý ve smyslu těch postav, tak to já právě se znalostí toho příběhu tyhle výhrady nemám.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Měla jsem pocit, když jsme spolu mluvili o Bohuslavu Horákovi, manželovi Milady Horákové, že je to chlap, kterému nějakým způsobem fandíte. Čím si vás tak získal? Muž, s kterým jste se vlastně nikdy nesešel, protože už je po smrti.

Daniel Anýž (novinář, publicista)

Jednak se mi líbí jako člověk v tom smyslu toho propojení jeho vzdělání jiného a té múzičnosti, protože mám rád, když toho lidi v sobě mají víc, když nejsou jenom jednu nebo druhé. A potom ten jeho příběh je prostě hodně silný sám o sobě. On se do Československa, které měl opravdu rád a byl vlastenec, nikdy nevrátil. Z těch jeho dopisů, které psal známým z Ameriky, je velmi dobře vidět, že se mu stýskalo po Janě, že mu hrozně samozřejmě chyběla jeho manželka. A že sám o sobě byl, nechci říkat smutný, ale taky změněný život vnějším zlem.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Jsem měl pocit, že ten muž svoji ženu hluboce miloval a že to musí mít asi těžké, když ten člověk zmizí z vašeho života, aby vy se s tím vyrovnáte nebo nevyrovná. On už si nikdy nikoho nenašel.

Daniel Anýž (novinář, publicista)

On už ni nikdy nikoho nenašel. A já, když jsem se na to Jany zeptal, tak úplně strnula, co je to za hloupou otázku...

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Vždyť to je úplně jako jasné.

Daniel Anýž (novinář, publicista)

Mimo prostor a vesmír, ale pak k tomu dodala, že kdyby bylo na ní, tak by byla ráda, kdyby bejval ještě měl svůj vztah k Americe, protože ona samozřejmě velmi dobře věděli, jak se cítil osamocen.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Měla Jana Kánská poslední slovo nad vaší knížkou, než jste vlastně ji poslali do tisku?

Daniel Anýž (novinář, publicista)

My jsme se dohodli hned na začátku, že ten text projde jejím schválením, takže ano, měla. Byť úplně tu poslední verzi neviděla, protože... Je zajímavý, že já jsem ještě úplně do toho nezasahoval ještě v čase koronaviru, protože Jana Kánská byla v karanténě ve Washingtonu jako my tady. A pak jsme si telefonovali. A tím, jak byla sama, tak najednou se o některých věcech, ještě o detailech rozhovořila, takže to jsem rychle do té knížky ještě zapracoval.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Dobře. Daniel Anýž, novinář a publicista. Knížka Jdu s hlavou vztyčenou o rodině Milady Horákové vychází po víkendu.

Daniel Anýž (novinář, publicista)

Přesně tak, ano.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Moc se mi líbila. Děkuju za tu práci a ať se vám daří.

Daniel Anýž (novinář, publicista)

Taky děkuju za pozvání.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Lucie Výborná od mikrofonu přeje hezký den, ať se dneska daří i vám.