Televize Beey pro osoby se sluchovým postižením

Back

úterý 28. 07. 2020

ČRo 2: Blízká setkání - Lucie Zedníčková

Blízká setkání - Lucie Zedníčková


Aleš CIBULKA (moderátor)

Ano těším se. A už jsem se dotěšil, protože právě začínáme. Blízká setkání jsou tady. Krásné dobré dopoledne s Dvojkou. Naproti mě můj dnešní host. Co bych vám tak o ní řekl. Víte co, jsou herečky, některé rády vyprávějí o svém soukromí. A víte o nich prakticky všechno, včetně toho, s kým zrovna žijí, co měly ráno snídani. Já nevím co všechno. Potom jsou ovšem jejich kolegyně, které si své soukromí přísně střeží a rozhovory poskytují opravdu jenom málokdy. Troufnu si říct, že mezi ně patří i můj dnešní host. Ovšem tato mladá dáma je dnes velmi dobře naladěná, a tak doufám, že nás nechá nahlédnout trochu víc do svého života. Milí posluchači, mým dnešním hostem je herečka Lucie Zedníčková.

Aleš CIBULKA (moderátor)

A mým hostem je dnes, jak jsem říkal, herečka Lucie Zedníčková. Krásné dobré dopoledne ti přeji.

Lucie Zedníčková (herečka)

Dobrý den. Krásné dopoledne, dneska je nádherný vedro.

Aleš CIBULKA (moderátor)

Takže nejteplejší den roku.

Lucie Zedníčková (herečka)

Jak to můžou vidět, že už nebude teplejší?

Aleš CIBULKA (moderátor)

Oni ví všechno dneska už.

Lucie Zedníčková (herečka)

Aha, já mám pocit, že tím počasím neví vůbec nic, protože kolikrát něco předpoví. Tohle a to je 2 dny zpátky, bylo, že nebude vůbec pršet a u nás třeba pršelo, jako asi 4 hodiny.

Aleš CIBULKA (moderátor)

Oni řeknou že místy bude a jak máš vědět, že to místo není zrovna tvoje místo. Prosím tě, ty jsi tak nádherně letně naladěná. Sluší ti to.

Lucie Zedníčková (herečka)

Děkuju.

Aleš CIBULKA (moderátor)

No úžasný, odpočatá po dovolený, po hodně dlouhý dovolený, kterou měli všichni.

Lucie Zedníčková (herečka)

Měla jsem nechtěnou skoro půlroční nebo to už za chvilku bude půl roku dovolená, že. No a to byla taková dovolená nedovolená. Ano, protože sice jako pracovně to bylo špatný, protože práce nebyla. Ale já jsem si samozřejmě práci našla, která snad se zhodnotí až někdy na podzim a po Novém roce. Je to komplikovaný, já jsem si totiž s mým partnerem založila v únoru letošního roku svůj divadelní spolek, jo.

Aleš CIBULKA (moderátor)

To byl praktický v únoru jako zakládat divadelní spolky v únoru je ideální.

Lucie Zedníčková (herečka)

Já prostě musím mít všechno jinak, všechno naopak, takže když jsme, my jsme o tom už uvažovali delší dobu, a když jsme se k tomu konečně dokopali, tak to byl únor. A to jsme netušili, že nás čeká březen, a že bude všechno jinak. Takže jsme připravovali, protože to je strašný administrativy. Do toho jsme připravovali premiéru, takže výroba dekorace, všeho tohohle, no, prostě práce bylo strašně moc, a doufám, že se ta práce zhodnotí nebo jako vypadá to slibně, ale samozřejmě teď, jak je takovej zmatek, slušně řečeno, v těch informacích, je velmi velký informační šum teda ohledně toho koronaviru, co se smí, nesmí, jak to vypadá. Jak to bude možná vypadat nebo nebude, že já teda zprávy poslouchám nebo ty informace sbírám právě, protože mě to zajímá kvůli tomu mýmu divadlu, a musím se přiznat, že se v tom vůbec nevyznám.

Aleš CIBULKA (moderátor)

Co vede herečku k tomu, aby založila ve středním věku, řeknu velmi (???) svou vlastní hereckou společnost. Přece jsou herci, kteří jsou šťastní, že dostanu někde angažmá a nemusí starat o propagaci. Prostě přijdou, dostanou roli. Nespokojenost? Ty jsi hodně dlouho hrála v divadelním spolku Háta, takže jsi věděla, jaké je to herecké kočování.

Lucie Zedníčková (herečka)

Ano.

Aleš CIBULKA (moderátor)

Proč do toho jdeš, jako je málo příležitostí. Někdo tě nechce v kamenném divadle.

Lucie Zedníčková (herečka)

Ne ne. Není to tak. Já jsem zjistila, že zaprvý já sem štír, jo, jako někdo na to věří na znamení, někdo ne. Já prostě o tom něco vím a trošku na to věřím, takže štíři jsou takoví, že nechtějí, aby jim někdo diktoval, jo.

Aleš CIBULKA (moderátor)

Jasně.

Lucie Zedníčková (herečka)

Takže já nejsem typ pro kamenný divadlo, pro trvalé angažmá. Protože mně nevyhovuje přečíst si, v čem budu hrát, jakou roli budu hrát, kdo to bude režírovat. Já si připadám, jak ve fabrice.

Aleš CIBULKA (moderátor)

Jasně.

Lucie Zedníčková (herečka)

Já musím mít pocit, že se můžu rozhodnout, jestli v tom chci hrát, s kým chci hrát, jako že mám prostě možnost volby, což v angažmá člověk nemá. Musí prostě v tom divadle prostě vzít to, co. Tu práci, kterou dostane. Tu roli, kterou dostane. Takže já potřebuju mít možnost volby, a za druhý mě prostě. Já jsem zjistila, že mě ta produkční činnost, to obvolávání těch pořadatelů, to zařizování, že mi to strašně naplňuje a strašně baví.

Aleš CIBULKA (moderátor)

Počkej fakt?

Lucie Zedníčková (herečka)

Jo.

Aleš CIBULKA (moderátor)

Jsou lidi, který si to nedokážou představit, že budou domlouvat termíny.

Lucie Zedníčková (herečka)

Ne, to mě baví. Mě nebaví a neumím dělat. Takhle kdybych si pronajala někde divadlo nebo sál a musela jsem udělat sama tu propagaci celou, aby lidi přišli, že bych jako musela naplnit ten sál já sama, tak to neumím. To mě nebaví, a to mě stresuje. Ale obvolávat ty města, ty pořadatele, domlouvat se s nima napůl, na finančních podmínkách, na termínech. Oni pak to koupí, že jo, za nějakou částku.

Aleš CIBULKA (moderátor)

Ano.

Lucie Zedníčková (herečka)

A tobě už může být jedno, jestli tam přijde 100 lidí, 500 lidí. To už prostě.

Aleš CIBULKA (moderátor)

A rozvěsili plakáty.

Lucie Zedníčková (herečka)

Kdo rozvěsil plakáty a kolik oni na tobě vydělají, to už není tvoje starost. Ty prostě prodáš hotový produkt do toho daného města za nějaký obnos. A to jestli oni na tom vydělají, prodělají, vydělají tisícovku nebo 100 000, nebo miliardu. To je už prostě.

Aleš CIBULKA (moderátor)

Jasně.

Lucie Zedníčková (herečka)

To už je mi jedno jo, já prostě s nima podepíšu smlouvu na určitou částku, a dohodneme termín, tak to mě baví.

Aleš CIBULKA (moderátor)

A není to divný, že volá přímo Zedníčková. Že nezavolá dobrý den, tady Květa Vomáčková, produkční paní Zedníčkové a jejího divadla, a zlom vaz (???).

Lucie Zedníčková (herečka)

Zlom vaz. Ano, zlom vaz.

Aleš CIBULKA (moderátor)

Oni by rádi přijeli, ale že volá sama Zedníčková, hvězda divadelního souboru a (???) já bych k vám přijela a zahrála

Aleš CIBULKA (moderátor)

Ne, ne. Mám úplně opačnou, opačný, opačnou zkušenost, že je ale strašně mě to těší, je to hrozně milý, že vlastně z 99 %, kam zavolám, a představím se, tak všichni. Je paní Zedníčková, jako mluví se mnou ty pořadatelé hrozně mile. Vlastně jsou rádi, že mě slyší. A třeba se i zeptají jako, a co to je za společnost, a říká víte. Jako ve zkratce, to jsme prostě založili, je to jako naše, a tak. Aha, aha jo, výborně, tak, že jsme o vás ještě neslyšeli, tak samozřejmě vysvětlím. Řeknu, tohle problém není. A mě to hrozně baví. Mě to strašně baví. A pak vlastně ještě mám takový jako dobrej pocit, vlastně my tam hrajem hrajeme hru, která se jmenuje (???) zakázáno. Je to pro 3 herce. Hraju tam já, Anička Kulovaná a Libor Jeník. A já vlastně mám jako i dobrej pocit, že i pro ty svý kolegy vlastně jako zajistím nějaký představení, že to funguje, že prostě dělám tam ty kostýmy a věci, já jim to vyperu a vyžehlím, mě to prostě baví.

Aleš CIBULKA (moderátor)

Máma živitelka, máma živitelka.

Lucie Zedníčková (herečka)

Já bych nemohla mít zaměstnance. Já bych neuměla tu administrativu, odvádět daně, to sociální, zdravotní. To je na mě komplic. Papírování a u počítače to je pro mě jako strašný. A tohleto všechno to telefonování. A kontakt s lidmi, a tak, to je úplně boží.

Aleš CIBULKA (moderátor)

Pokud nás právě posloucháte v kulturních domech, v divadlech, prosím, vás dámy a pánové, seďte dneska u telefonu. Možná vám bude volat máma Zedníčková.

Lucie Zedníčková (herečka)

Ale já jsem obvolala přes 250 měst a měst (???)

Aleš CIBULKA (moderátor)

Je z toho nadšená. Lucie Zedníčková v Blízkých setkáních.

Aleš CIBULKA (moderátor)

Tady jsou blízká setkání.

Aleš CIBULKA (moderátor)

Která si právě dojela erární vodu, jen pij, vody je dost, na Českém rozhlase. Ano. Ne že bychom nic jiného nenabídli, ale nechtěla. Je to holka skromná.

Aleš CIBULKA (moderátor)

Tady je příjemně, strašně tady je to takový jako klimatizovaný, vychlazený, tak tady já možná setrvám.

Aleš CIBULKA (moderátor)

Jo, jestli si tady sedneš do rohu, tak můžeš tady celý den zdobit i během dalších pořadů. Já jsem v úvodu mluvil o tom, že ty jsi vlastně střežíš svoje soukromí. A je to jiný, protože my se známe, takže spoustu věcí o tobě vím, ale když se potom člověk podívá někam na internet, tak zjistí, že vlastně opravdu málokdy utrousíš, co se doma děje. Je to tak schválně, že máš nějakou tu svoji laťku, za kterou nepouštíš? A je to nutná obrana před tím světem bulváru.

Lucie Zedníčková (herečka)

No, já to takhle úplně primárně nevnímám. Já vlastně si myslím, že sem v jádru introvert. Byť to tak třeba nepůsobí. Ale je to úplně skvělý, protože já kdybych, kdybych nedělala tuhletu práci a profesi, kterou dělám, tak bych asi seděla někde, asi bych vystudovala filozofickou fakultu, nějaký jazyk, nějaký překladatelství. Víte jazyky mi docela jako vždycky šly. Seděla bych doma se zmaštěným culíkem, s brejlema a něco bych překládala, jo. Já prostě, no. Já jsem třeba měla období, kdy jsem se bála lidí, jo. Pro mě jako. Já jsem třeba měla fobii, když jsem si s někým dala schůzku v nějaký kavárně, koho jsem neznala. Třeba jsem dělala rozhovor nějakej, jo, a pracovní schůzku s člověkem, kterýho jsem nikdy předtím neviděla. A měli jsme sraz v nějaký velký kavárně, kde bylo hodně lidí, tak pro mě projít tou kavárnu mezi těma stolkama, koukat prostě, kdo jako se přihlásí, že to je on, byl jako skoro nepřekonatelný problém. Je strašně zvláštní, že mám 2 děti, zase pak, abych to nezamluvila. Pak se k tomu vrátím k tomu soukromí. Mám 2 děti a syn, ten je v tomhle tom poměrně velkej introvert. On teda studuje jazzový klavír, takže on jako na klavír zahraje kdekoliv, ale hlavně se mě nic neptejte. Jako neto. A pak mám dceru, která je úplnej opak. To je prostě extrovert, extrém, a ta řekne úplně všechno. Je Šťastná, když někdo fotí, když prostě může být jako mezi lidma a tak. Miluje to, odmalinka. Syn, když byl na písku, tak když tam byly děti, tak tam nechtěl na to pískoviště. Dcera, když bylo na pískovišti hodně dětí, tak tam běžela, neměla problém se skamarádit, neměla problém s přestupem ze školy do školy. Prostě nová parta, nový děti. No a já jsem spíš jako si myslím, že syn je po měj, a z toho vyplývá to, že já vlastně to moje soukromí, pro mě je taková oáza jako klidu a míru, tak já k sobě nepozvu jen tak někoho, jo. To už prostě musí být fakt dobrý známý, nebo kamarádi, abych jako je pustila domů, ale je to proto, že to je takový moje, takovej pevnej bod ve vesmíru. Takový prostě moje zázemí, a tak no. A mám to prostě takhle nastavený, takže. Ono je to zvláštní, že i během toho koronaviru vlastně, jak jsem byla, takhle. Jako tím, že mám vlastně domek a zahradu, tak člověk mohl vyjít aspoň na tu zahradu, jako kdybych byla zavřená třeba v nějakým jako panelákovým bytě, tak by mě to asi lezlo na mozek, ale tím, že jsem byla zavřená v tom baráku a nemohli jsme se nikdo jako s nikým stýkat, mě to strašně vyhovovalo, já jsem se hrozně jako sociálně odpočinula.

Aleš CIBULKA (moderátor)

Ty jseš takový koronavirový typ vlastně jako.

Lucie Zedníčková (herečka)

No a ještě další věc, která jako strašně zaujala, že ten koronavirus, když se teda už, já o něm nechci mluvit, protože se o něm mluví pořád a všude, ale jak se ta planeta krásně vyčistila, tak jak prostě ty emise, že jo, klesly a tohleto, jak ty fabriky musely jet, nebo se skoro zastavily, a tak, tak jsem se tak jako mě napadla taková myšlenka, že by možná pro tu naši planetu bylo dobrý každý rok dát takový Blackout na 14 dní, na 3 tejdny.

Aleš CIBULKA (moderátor)

Aspoň.

Lucie Zedníčková (herečka)

No, že by to bylo dobrý, ale já teda osobně, pro mě ta sociální, ten sociální půst byl najednou jako strašně oživující, strašně takovej, mě to hrozně udělalo dobře.

Aleš CIBULKA (moderátor)

Nevybrala ty jsi blbý povolání? Ve chvíli, kdy se člověk bojí lidí, nechce chodit mezi lidi.

Lucie Zedníčková (herečka)

Ne, já jsem herečka. (???)

Aleš CIBULKA (moderátor)

(???).

Lucie Zedníčková (herečka)

Ne, ne, ne, já to mám jako takovou psychoterapii, že.

Aleš CIBULKA (moderátor)

(???).

Lucie Zedníčková (herečka)

Já jsem vlastně vyrovnaná, tím pádem, protože, jak jsem řekla, kdybych prostě tohleto povolání nedělala, tak bych byla asi doma a s nikým bych se skoro nestýkala. Tím, že mezi ty lidi musím, tak prostě se tak jako vyrovnávám a cítím se jako vyrovnaně, no, že prostě nejsem ani ten extrovert, kterej je furt mezi lidma. Ani vlastně nejsem pořád sama, jako vždycky ta práce mě mezi ty lidi vyžene, pak jsem třeba ráda, že tam jsem, že někoho potkám, koho jsem léta neviděla, a taky je to možná věkem, že už mě ty večírky moc nebaví. Že vlastně, pro mě je podstatnější nebo i příjemnější sejít se s někým třeba na večeři, a povídat si, ale fakt si povídat, než vést takový ty společenský řeči o ničem. Na těch večírcích člověk přijde unavenej. Tam si většinu ani nemáš kde sednout, takže postáváš někde se skleničkou, jseš unavenej, přijdeš domů, máš vyhučenou hlavu a zjistíš, že sis s nikým nic pořádně neřekl jo.

Aleš CIBULKA (moderátor)

Ale, že jsme se toho navečírkovali.

Lucie Zedníčková (herečka)

No, to jo.

Aleš CIBULKA (moderátor)

Vzpomínáš, jak tenkrát v tý Bratislavě sis, jako my už máme (???). Nic nedozvíte. Hostem dnešních Blízkých setkání je Lucie Zedníčková.

Aleš CIBULKA (moderátor)

Lucie Zedníčková, dnes tady u nás na Dvojce v Blízkých setkáních. Mě fascinovala ta představa, že máš spojenou tu překladatelku s tím umaštěným culíkem a s těma brejlema, víš jako pro to spojení je krásný. To můžeš i jako manažerka své divadelní společnosti si nechat ty umaštěný vlasy, a vzít si brejle.

Lucie Zedníčková (herečka)

To nemůžu.

Aleš CIBULKA (moderátor)

Ale tobě by to slušelo i tak. Určitě.

Lucie Zedníčková (herečka)

Ale je to, je pravda, že já jsem vždycky měla, že jsem v Praze vždycky bydlela v bytě a měli jsme statek v jižních Čechách, ten jsme prodali. Není to tak dlouho. A já jsem vždycky měla jako ten dům s tou zahradou spojenej s jako dovolenou nebo s prázdninama, s takovým tím relaxem úplným. A teď to vlastně praktikuju u nás na tom baráku, že jak já vlastně, že jo, ráno vyjdu na zahradu, tam jako jsme sami, maximálně tam jdu do toho našeho obchůdku koupit prostě nějakým mlíko, rohlíky nebo tohleto, tak já vlastně jsem zjistila, že nemám takovou tu potřebu, že se nemusím oblíkat, jako myslím, jako nějak jako hezky, že jo, malování.

Aleš CIBULKA (moderátor)

To jako vůbec, když jdeš pro rohlíky.

Lucie Zedníčková (herečka)

Tak to jo, to jo, ale, že si člověk jako hlavu si myju, jak se tam potápím v tom bazénu nebo takhle, tak jakože je to takový, jako mám takový prázdninový režim od tý doby, co jsem na tom domě.

Aleš CIBULKA (moderátor)

Je to je hezký, a scházejí se chlapi z vesnice, a říkají, hele, Zedníčková půjde dneska pro houstičky tomu svýmu, tak ona zas půjde v noční košilce, co? Ne..

Lucie Zedníčková (herečka)

Ne, já vždycky, no. Noční košilka, já většinou spím v nějakým tričku, takže k tomu tričku ráno vezmu nějaký kraťasy nebo tepláky, pantofle a jdu prostě nakoupit mléko a rohlíky. Je to, ale je to strašně osvobozující.

Aleš CIBULKA (moderátor)

Jo, ale já když jsem viděl, víš jako v Beverly Hills nebo v Hollywoodu, jak chodí, vždycky, když si vemu taky nějaký kraťasy, a to tričko vytahaný, kšiltovku na hlavu, já tomu vždycky říkám Brad Pitt pro chudý. Takže když jdu venčit psa, tak vypadám, jako kdyby mě někdo potkal, tak si říkám, di Caprio taky takhle chodí ráno.

Lucie Zedníčková (herečka)

No, choděj. To víš, že takhle chodí.

Aleš CIBULKA (moderátor)

Že jo, no.

Lucie Zedníčková (herečka)

No, jasně.

Aleš CIBULKA (moderátor)

Ale oni si to taky můžou dovolit. Hele. Ráno teda vstaneš, teď budu za toho bulvára, jo. Ráno vstaneš. A jsme tam, kam až mě pustíš.

Lucie Zedníčková (herečka)

Na co ti odpovím.

Aleš CIBULKA (moderátor)

Jsem Mikuláš, to víme. Jinak syn i dcera z tvého manželství s Jiříkem Pokorným.

Lucie Zedníčková (herečka)

Ano.

Aleš CIBULKA (moderátor)

To se asi ví.

Lucie Zedníčková (herečka)

Mikuldovi už je, on nedávno narodil, a kolik už mu je?

Lucie Zedníčková (herečka)

Nedávno se narodil, a teď mu bude v listopadu 23.

Aleš CIBULKA (moderátor)

23. On je úžasný, že je kombinace tebe a Vítka.

Lucie Zedníčková (herečka)

No.

Aleš CIBULKA (moderátor)

Že, myslím tím jakoby nejen i povahou. Zaprvý je to trašně hodnej kluk a ohromně talentovanej.

Lucie Zedníčková (herečka)

Je.

Aleš CIBULKA (moderátor)

Ale jakoby z vizáže, že dostal každýho, z každýho z vás.

Lucie Zedníčková (herečka)

Oba, oba. Vlastně to má i Amálka, to je pravda.

Lucie Zedníčková (herečka)

Má no, oba si vzali něco jinýho, já třeba mám pocit, že Mikuláš je víc podobný mně, a Amálka Vítkovi. A spousta lidí mi říká pravý opak, takže si myslím, že ty děti jsou jako mix, jak to tak bejvá. Mám dokonce pocit, že oni 2 navzájem si podobný nejsou, a prý jsou.

Aleš CIBULKA (moderátor)

Jsou.

Lucie Zedníčková (herečka)

A já to tam nevidím.

Aleš CIBULKA (moderátor)

Vidíš, to, tak se na ně mrkni, někdy, až budeš. A ještě jsou, oba dva? Mikulda je doma ještě?

Lucie Zedníčková (herečka)

Je, je.

Aleš CIBULKA (moderátor)

Nebo už má někde (???).

Lucie Zedníčková (herečka)

Ne, ne. On teďka dodělal, Ježkárnu. Vyšší odbornou teda a teďka vlastně nastupuje, já nevím, jestli v září, v říjnu, tak nějak to začíná, na vejšku. On udělal zkoušky na pražskou HAMU a na brněnskou JAMU. Na ten klavír jazz. No a vybral si JAMU, takže je do Brna. Ale tam je to nějak, že se tam neučí celej tejden, prostě to je nějak jako, že tam bude vždycky od neděle do středy, a pak do čtvrtka zase bude tady v Praze. Tak se to má tak nějak jako, takže bude pendlovat mezi Brnem a Prahou.

Aleš CIBULKA (moderátor)

A Amálka? Amálka je tedy Amelie.

Lucie Zedníčková (herečka)

Amelie.

Aleš CIBULKA (moderátor)

Amelie, nádherně.

Lucie Zedníčková (herečka)

Hele, no jo, ale já jsem jí to jméno dávala, tak jsem vůbec netušila, kolik jí s tím udělám problémů, protože ona závodně tancovala, nebo ještě tancuje. Má několik diplomů. A ty má pokaždé na jiný křestní jméno, má Amálie, Amélie s dlouhým é. Pár diplomů má správně, tak jak se opravdu jmenuje.

Aleš CIBULKA (moderátor)

Aha, ona je podle Montmartru. Podle Amelie z Montmartru?

Lucie Zedníčková (herečka)

Není, já jsem to jméno měla vybraný ještě než ten film vůbec běžel.

Aleš CIBULKA (moderátor)

Že jo, to se muselo minout.

Lucie Zedníčková (herečka)

Ale Amélie je s dlouhým é, Amélie z Montmartru. A naše Amelie je s krátkým e. Ale to už je úplný blázinec.

Aleš CIBULKA (moderátor)

Počkej, a to si musí, kolik jsi řekla, že jí je?

Lucie Zedníčková (herečka)

Teďka jí bude, my jsme všichni v listopadu.

Aleš CIBULKA (moderátor)

Jo.

Lucie Zedníčková (herečka)

Teďka jí bude v listopadu 16.

Aleš CIBULKA (moderátor)

No, tak to už si bude pomalu vybírat jako partnera, to musí si vybrat někoho, aby to jméno znělo potom (???) ještě.

Lucie Zedníčková (herečka)

No, nemůže si.

Aleš CIBULKA (moderátor)

Amelie nějakýho Čumpelíka jako.

Lucie Zedníčková (herečka)

Ona teďka je Pokorná, to taky jako.

Aleš CIBULKA (moderátor)

Amelie Pokorná, to je hezký.

Lucie Zedníčková (herečka)

No, tak Pokorná je takový univerzální příjmení.

Aleš CIBULKA (moderátor)

No, to je, tak to je, ale ona je navíc opravdu pokorná, to je náhoda.

Lucie Zedníčková (herečka)

No, Amálka si myslím, že zrovna není úplně pokorná.

Aleš CIBULKA (moderátor)

Ona je spíš Mikuláš pokorný.

Lucie Zedníčková (herečka)

Mikuláš je pokorný.

Aleš CIBULKA (moderátor)

Mimochodem ona studuje ve francouzštině, jako ve francouzském jazyce.

Lucie Zedníčková (herečka)

O tom o tom vůbec nechci mluvit, ale dobře, zeptal ses. Ano, ona se dostala na gympl, na gymnázium Jana Nerudy, kde se tam pojede v té francouzštině. No, a aniž bych já si to nějak přála, ale její přání to bylo, tak udělala talentovky na Ježkárnu, no a teď opouští gymnázium a přechází na obor muzikál.

Aleš CIBULKA (moderátor)

No.

Lucie Zedníčková (herečka)

Takže bude studovat, bude studovat prostě na konzervatoři prostě zpěv, tanec, herectví, a tak dále.

Aleš CIBULKA (moderátor)

To se pak studuje, když mám maminku majitelku herecké společnosti.

Lucie Zedníčková (herečka)

Na to právě, že ona je. To musím říct teda, protože já sem, nikdy jsem jí s ničím nepomáhala, to si myslím, že v týhle tý profesi je to absolutně kontraproduktivní. To dítě někam cpát a pomáhat mu, že si musí všechno prošlapat sama. A ona už teď vidí, a myslím si, že i je natolik inteligentní, že už teďka je ráda a je za to vděčná, že jí nepomáhám, že prostě je sama za sebe, a že opravdu jako to, co dělá, a to co tu profesi, kterou teďka začíná dělat. Natáčí, a tak, a taky, že si to všechno opravdu jako vydobyla a vyšlapala sama, že tam nebyl žádný protekční prostě můj telefon nebo tak. To bych v životě neudělala.

Aleš CIBULKA (moderátor)

A to přitom maminka tak ráda telefonuje.

Lucie Zedníčková (herečka)

Ano ano, ale ne kvůli svým dětem.

Aleš CIBULKA (moderátor)

Ne kvůli svým dětem. Lucie Zedníčková tady u nás na Dvojce v Blízkých setkáních.

Aleš CIBULKA (moderátor)

Dnes s herečkou a principálkou, to je hezký, musím si na to zvykat Lucií Zedníčkovou. Lucko, já vím, že ty miluješ cestování, svého času vlastně s Vítkem jste toho hodně procestovali. Měli jste dokonce i televizní pořad, a vždycky jste se objevovali z míst, o kterých jsem ani nevěděl, kde jsou ve světě.

Lucie Zedníčková (herečka)

No, to je pravda.

Aleš CIBULKA (moderátor)

Je místo a teď zapomene na to, že se smí, nesmí cestovat, a tak podobně. Kam bys řekla, že by se člověk měl podívat z jakéhokoliv důvodu. Kvůli přírodě, kvůli tomu jací tam žijí lidé.

Lucie Zedníčková (herečka)

No.

Aleš CIBULKA (moderátor)

Nemusí to být profláklé destinace (???).

Aleš CIBULKA (moderátor)

(???) zopakovat. Já jsem to určitě několikrát říkala. Já, mně opravdu naplňujou ty země, ty buddhistický země, takže vlastně celá ta jihovýchodní Asie, snad kromě Indonésie, ta je muslimská. Ale tak já mám totiž pocit, že ty, že ty, jako je třeba Thajsko, tak tam je buddhismus, že ty lidi mají nějaké gen štěstí, že jsou prostě nějak jako vybavený něčím, že ten život si dokážou, že se dokážou užívat přítomnost. Že tam ty lidi nemají potřebu hromadit majetek, že prostě tak je to pravda, tam je pořád teplo, takže nemusejí mít jako zateplený domy nebo je stačí jako ten domek je velmi jednoduchej, ale přesto oni jako, i když většinu času, žijou venku a takhle, tak ty lidi vlastně, mám z nich pocit, že žijou ten přítomnej okamžik, že si užívají toho života, když třeba mají svý sta... Každý máme starosti, jako to nemůžu říct, že ty lidi jsou bezstarostný. Ale dokážou se smát, dokážou ty starosti eliminovat, a přebíjet tou radostí. A tím, že rozdávají ten úsměv, rozdávají radost. Jako je to, je to tak Prostě je to tak. Já se v těch buddhistických cejtím strašně dobře a vždycky, když se do toho Thajska přiletím, tak mám pocit se vracím domů z nějakého zvláštního důvodu. Nevím, proč to tak je, ale mám to tak, tak s, protože já se už jako třeba vyhýbám lidem, kteří jsou takoví pesimisti, jako že všechno černě. To bude blbý, ráno vstanou, ježiš to je vedro.

Aleš CIBULKA (moderátor)

My jim říkáme vysosávači. Někoho potkáš a zeptáš se a co je u tebe novýho, a jako bys chrstnul (???) tak šest z toho, tak všech stalo se nejhorší na světě.

Lucie Zedníčková (herečka)

Přesně přesně, a to jsme.

Aleš CIBULKA (moderátor)

(???).

Lucie Zedníčková (herečka)

A to jako, já se s lidma potkávám hodně často. Už jako se jim snažím vyhýbat. Já tomu říkám energetický upír, ale to je ten (???).

Aleš CIBULKA (moderátor)

Přesně, přesně.

Lucie Zedníčková (herečka)

Ale lidi to mají ve zvyku, že vlastně jako stěžovat si, jako jít si postěžovat, všechno špatně, a já si tak říkám pojďme se na to zkusit podívat, i když je nejhůř, tak prostě z té lepší stránky, já a pořád říkám dětem to říkám, dokud jsme zdraví, tak každý problém má řešení. Nic není tak hroznýho, aby se to nedalo vyřešit, i když to vypadá ten daný okamžik, že prostě spadnul celej vesmír, že prostě je to průšvih. Řešit se to nedá, vždycky se nějaký řešení najde. Když člověk zdravej. Takže chránit si své zdraví, pečovat o sebe, všechno to, co je okolo, ty běžný každodenní starosti, někdy větší, někdy menší, vždycky se dají vyřešit. A úsměv tě nic nestojí a naopak, když prostě jsou lidi, já znám spoustu, třeba Adélka Gondíková, že jo, ta se pořád, to je taky sluníčko, a věřím tomu, že má taky určitě nějaký starosti. Taky prostě se jí něco stane, má nějaký trápení, ale umí se zasmát sám sobě. Oni se tý situaci třeba jako. Já se kolikrát směju jako vlastně ironicky, když se něco přihodí. Ale, ale prostě zasměju se. Odlehčím tu situaci. Strašně mi to ulevit tak, takže se vracím k tý tvý otázce, kam vycestovat. Prostě jet někam do těch buddhistických zemí, ať už je to třeba někde část Indie nebo Thajsko. Celá ta jihovýchodní Asie, kde ty lidi opravdu jako mají jiný způsob myšlení. Je to strašně občerstvující, a takový pro mě příjemný.

Aleš CIBULKA (moderátor)

Ale člověk v tu chvíli musí poznat tu zem a místní obyvatele. Nejde o to objedat si u cestovní kanceláře čtyřhvězdičkový resort a 3 týdny z něj nevyjít a nebo si zaplatit, jak vždycky říkám s oblibou doma, výlet do hrnčířské dílny, aby si viděla, jak žijí místní lidé.

Lucie Zedníčková (herečka)

Ne, to ne.

Aleš CIBULKA (moderátor)

Jak ty cestuješ? Hotýlky, anebo (???) na blind.

Aleš CIBULKA (moderátor)

Jak kdy, ale víš, co. Když člověk umí pozorovat, tak to najdeš i na pláži, já řeknu takovej mini příklad. My jsme, já jsem byla v Thajsku naposled 2 roky, 3 roky zpátky, tak nějak. A stalo se mi, že tam po pláži chodí takový ty prodejci.

Aleš CIBULKA (moderátor)

Ano, ano.

Lucie Zedníčková (herečka)

A všechno možný.

Aleš CIBULKA (moderátor)

(???).

Lucie Zedníčková (herečka)

A já jsem si tam vybrala nějaký takový 3 náramky z mušliček. A tak paní po mi řekla nějakou cifru, a já jsem šla hned po peněžence a zjistila jsem, že u sebe nemám Cash. No a teď jsem říkala, tak já si to nevezmu, a koupím si to zejtra, že si musím do bankomatu vybrat prostě peníze. A ona, říká ne, ne, tak si to nechte s zítra mi to zaplatíte.

Lucie Zedníčková (herečka)

Já jsem řekla moment, ale jako. Já tedy zítra zase budu chodit po pláži. Tak mi to zabalila ty náramky do pytlíčku. Dala mi je. Ještě se na mě usmála. A víš, co se stalo? Já jsem ten večer běžela do bankomatu, a ráno sem od 10 hodin na pláži vyhlížela tu paní. Vůbec jsem se nic, vůbec jsem se neopalovala, nic, jenom jsem vyhlížela tu paní, protože pro mě to, ten závazek, to, že ona mi věřila, že já jí ty peníze opravdu přinesu, byl pro mě daleko víc než nějaká podepsaná smlouva. Takže nakonec paní přišla až odpoledne, tak já jsem tam dvě hodiny vyhlížela, takzvaně spadl kámen, že prostě paní sem dohnala. Že jsem jí mohla zaplatit, ale oni to mají tak, že kdybych jí ty peníze nezaplatila, tak ona si v duchu řekne, hm, tak to má karmicky blbý, že jo, tak to prostě. Já jsem očištěná a víš, jako že oni mají ještě...

Aleš CIBULKA (moderátor)

Ale kolik lidí by napadlo mámo, táto, tak už tam na tu pláž nikdy nepůjdem. Jako už ji nikdy nepotkám, za 3 dny odlítáme (???).

Lucie Zedníčková (herečka)

Víš, ale i mluvím o tý paní, že.

Aleš CIBULKA (moderátor)

Samozřejmě, samozřejmě, samozřejmě.

Lucie Zedníčková (herečka)

Ti lidi jinak přemejšlej, jinakm reagujou, důvěřujou. Že prostě ještě nejsou zkažený. My tady jako máme pocit, když něco nemáme 100× smlouvou potvrzený, že prostě.

Aleš CIBULKA (moderátor)

Takže tohle, tohle se mi líbí. Tohle se mi líbí, a já to obdivuju, a strašně bych takhle chtěla žít. Aby stačilo dobrý lidský slovo, dobrý slovo. Babička třeba, kterou tímhle moc zdravím, tak mi takhle vyprávěla za první republiky, že pro ty živnostníky daleko víc znamenalo slovo, než nějaká smlouva, protože když to slovo ten živnostník nedodržel, tak pak ho lidi pomluvili a měl po kšeftech, že jo.

Aleš CIBULKA (moderátor)

Kéž by tohle platilo. Lucie Zedníčková v Blízkých setkáních tady u nás na Dvojce. (???)

Aleš CIBULKA (moderátor)

Milí posluchači, pokud vás právě trápí nějaký splín, nebo si myslíte, že máte nějaký zásadní problém, pošlu k vám Lucii Zedníčkovou. My si tady právě povídáme o tom, jak se tady vlastně máme krásně v naší Evropě, v České republice a pořád na něco nadáváme. A na politiku a na já nevím na co na všechno.

Lucie Zedníčková (herečka)

To je pravda.

Aleš CIBULKA (moderátor)

Máme se tady nádherně, žijeme v blahobytu, že už nevíme, co bychom.

Lucie Zedníčková (herečka)

No, a ty jsi řekl teďka ale správně, jako docela jako důležitou věc, že, ale já na to myslím pokaždý, když spláchnu záchod, že my splachujeme pořád záchod pitnou vodou.

Aleš CIBULKA (moderátor)

Ono to bylo vlastně naše téma během písně.

Lucie Zedníčková (herečka)

No, to bylo no.

Aleš CIBULKA (moderátor)

Jsi řekla, a to je možná krásná historka s tím Tomášem Etzlerem, kterou si řekla.

Lucie Zedníčková (herečka)

Ano, to je bratr Mirka Eclera, že jo, byl zpravodaj, válečný zpravodaj. Jezdil ve všech těch vojen, těch válečných zónách a vím, že Mirek jednou vyprávěl, že měl nějaký starosti. Říkal to bráchovi a ten Tomáš prostě natočil z kohoutku vodu do sklenice a ukázal mu a říkal: Máš co pít? Tak si nestěžuj. Máš se skvěle. Jsou lidi, který prostě pro vodu musí chodit desítky kilometrů do studny, a ještě musí přes nějakou zónu, kde se střílí, takže prostě vlastně je to jako pochod smrti, jako, jestli vůbec dojdou, jestli se vrátí.

Aleš CIBULKA (moderátor)

No a na to já jsem dodal, což je pravda, že jsme jedna z mála zemí na světě, nevím, kolik je, to bych si vymýšlel, která v toaletě splachuje pitnou vodou.

Lucie Zedníčková (herečka)

No, to je pravda.

Aleš CIBULKA (moderátor)

Kdo sem přijede, tak se diví, že jo, bývá ta ocelovaná nebo různé (???).

Lucie Zedníčková (herečka)

No, to je velkej luxus, teda jako, když to řeknu jako slušný luxus.

Aleš CIBULKA (moderátor)

Na co se teď těšíš. Čím si naplněna tak asi jako svojí hereckou novou společností, že to konečně rozjede, takže měli jste premiéru, a kolik, kolikrát jste hráli?

Lucie Zedníčková (herečka)

No, měli jsme, my jsme měli premiéru teďka o prá... Furt říkám červenec, srpen, prázdniny, já to tak mám už od školy zajetý, měli teďka v červnu jsme, v červenci jsme hráli vlastně byli jsme jako u nás na vesnici. Tam, kde bydlím, tak jsme měli takovou jako neoficiální prostě pro ty lidi to tam, jako jsou naši sousedi, a tak. No a teď jsme byli jednou vlastně na takový letní scéně, no a jako pojedeme až na podzim, no, mě tady to. Mě to teďka trošku těší, protože, jak lidi bojí, že jo, už jsme se o tom bavili, že se překládají termíny, a tak. A nikdo neví, jestli koronavirus zase vypučí, nevypučí. A co se zakáže, nebo povolí. Je v tom velký zmatek, tak také je to je to těžší. Ale já prostě věřím tomu, že jsem takovej optimista, fatalista. Prostě věřím tomu, že to všechno bude dobrý, a že se to. Teďka hlavně mají ti pořadatelé dovolený. Takže taky těžko, těžko se někomu dovolat.

Aleš CIBULKA (moderátor)

Nikdo ti nezvedá telefon.

Lucie Zedníčková (herečka)

Někdo jo, ale, ale jako je jich málo nebo jsou na dovolený, nebo pošlou esemesku dovolená. Prostě nebo se dovolám a řeknu jo, to vyřizuje pani ta a ta, ta teďka má dovolenou. Zavolejte za 14 dní, takže teď je prostě období dovolených. No a já se teďka dovolím, na co se těším jet na 5 dní vlastně, na 5 dní taky jako na dovolenou. A prozradíš kam, co to bude nebo tak jako.

Lucie Zedníčková (herečka)

Hele asi, asi pojedeme do Chorvatska.

Aleš CIBULKA (moderátor)

Ty jsi ta mořská, viď, ty potřebuješ (???).

Lucie Zedníčková (herečka)

No, já jsem (???). Já chci aspoň to moře vidět, aspoň se tam počuchat, prostě ten mořský vzduch, no. Takže jedeme tam na sever na Istrii, že jo, aby to bylo co nejblíž, tak pojedeme, a máme teďka, protože já taky ještě ještě hraju na Harfě, a tak, jako něco, tak prostě mezi představeníma nějak jako 5 dní máme, tak aspoň, že na 5 dní vidím moře.

Aleš CIBULKA (moderátor)

Mimochodem, ty jsi před chvílí zdravila tvojí babičku. Já vždycky, když se o ní vyprávěla, tak vím ty, zdravíme babičku, samozřejmě. U dam se neprozrazuje věk, ale babičce bude ke stovce, ne?

Lucie Zedníčková (herečka)

No, za 3 roky no.

Aleš CIBULKA (moderátor)

97?

Lucie Zedníčková (herečka)

Jo, jo. Teď měla, teď měla narozeniny. Měli jsme jí doma. Bylo to strašně fajn a babička je čiperná, jako je úplně úžasná. Včera jsem u ní byla, tak ještě mi večer volala, říkala mi Lucinko ty budeš zítra od 11 do 12 v rozhlase. O čem to bude? Já říkám babi, to já nevím. Já tam teprv pojedu.

Aleš CIBULKA (moderátor)

O čem to bude? O vás, babičko. O vás, babičko. Všechno nejlepší k 97. narozeninám, a navíc mě velmi potěšilo, když jsem se dozvěděl, že jste pravidelnou posluchačkou.

Lucie Zedníčková (herečka)

Ano, babička pořád poslouchá Dvojku.

Aleš CIBULKA (moderátor)

Tak to je nádhera tak, no tak pozor tak ty máš tuhý kořínek, tak to budeš babča, ve 100 letech obvolávat kulturáky, protože (???) nejsi.

Lucie Zedníčková (herečka)

No, no. Hele uvidíme uvidíme.

Aleš CIBULKA (moderátor)

Babča s jedničkama. To je krásný, tak prosím tě. Máme poslední minutu, tak teďka si posluchačky říkají, tak ještě furt neřekla o tom svým chlapovi nic jako, tak. Co? Máš poslední půl minutku, je to. Ty vždycky klofneš nějakýho herce.

Lucie Zedníčková (herečka)

(???) zas nějaký herec? Klofneš herce....

Aleš CIBULKA (moderátor)

To je hrozný.

Lucie Zedníčková (herečka)

Klofneš, tak teď jsem neklofla. Teď jsem takhle neklofla herce.

Aleš CIBULKA (moderátor)

Čili on klofnul tebe.

Lucie Zedníčková (herečka)

No a není to herec.

Aleš CIBULKA (moderátor)

(???) už je to (???). A je zase mladší zase, viď, jak tě znám.

Lucie Zedníčková (herečka)

Ale jenom kousíček.

Aleš CIBULKA (moderátor)

Od 15.

Lucie Zedníčková (herečka)

Ne, ne. Jenom o pět (???)

Aleš CIBULKA (moderátor)

(???). To je paráda, a co teda dělá (???)

Lucie Zedníčková (herečka)

Neřeknu.

Aleš CIBULKA (moderátor)

Neřeknu, (???) spolek.

Lucie Zedníčková (herečka)

Máme spolu založenej ten spolek divadelní.

Aleš CIBULKA (moderátor)

Jo. Jak a ty mu chodíš pro ty rohlíky ráno teda.

Lucie Zedníčková (herečka)

No, to chodím spíš, on rohlíky nejí, on jí chleba.

Aleš CIBULKA (moderátor)

Milí posluchači já končím. Naše povídání už je dneska (???). Lucko, moc si vážím toho, že jsi přišla. A že jsem se dozvěděl až takovéhle intimity.

Lucie Zedníčková (herečka)

Ano. Já moc děkuju za pozvání, bylo mi ctí.

Aleš CIBULKA (moderátor)

A já řeknu (???) po vzoru a po jméně vaší herecké společnosti Zlom vaz.

Lucie Zedníčková (herečka)

Čert tě vem.

Aleš CIBULKA (moderátor)

Milí posluchači, Blízká setkání pomalu končí, ale pozor, zítra tady budou další. No, a když před malou chvílí mluvila Lucka Zedníčková o tom, že jedna z jejich kolegyň má stále dobrou náladu, a je takovým sluníčkem, tak rovnou zítra přijde. Řeč byla o Adélce vodíkové a jejím hostem bude další obdivuhodný člověk, a to herec pan prof. Jan Přeučil. Zítra tady v Blízkých setkáních, no a já se budu těšit ve čtvrtek, kdy budeme vysílat opět v přímém přenosu z Radio Café, Vinohradská 12. A doufám, že tentokrát přijdete podívat se osobně na skutečnou televizní legendu. Ona by se nezlobila, když to řeknu, na které jsme všichni vyrůstali, která vypadá stále stejně skvěle. Lucka se teď na mě dívá, kdo to bude. Představ si, dorazí Saskia Burešová. Saskia Burešová. Ano, bude Saskia Burešová, prosím vás. Ano, ve čtvrtek v Radiocafé, tak se máte na co těšit. Za chvíli už pokračování za chvilku a Honza Kovařík. No já se budu těšit, jak jsem říkal, ve čtvrtek. Od mikrofonu se loučí Aleš Cibulka. Mějte se.