.

Televize Beey pro osoby se sluchovým postižením

Back

Pondělí 23. 03. 2020

ČRo1: Host Lucie Výborné - Radkin Honzák

Host Lucie Výborné - Radkin Honzák (přepis rozhlasového rozhovoru)

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Posloucháte Radiožurnál. Mým hostem je známý psychiatr Dr. Radkin Honzák. Tak vás zdravím, přeju pěkný den.

Radkin Honzák (psychiatr)

Ano, zdravím srdečně, ale zdálky.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Vy dejvičtí buddhisté říkáte, "Kdo se nestará, kde je, není nikdy ztracen." Dokážete to nějak vysvětlit.

Radkin Honzák (psychiatr)

Ano. V podstatě čím více kontrol a čím více starostlivosti, tak tím víc narůstá nejistota. Protože mozek je takovej orgán, který není na to, aby odškrtával všecko bezpečné, ale spíše, aby hlídal, odkud se blíží nebezpečí. A jakmile začneme jaksi hlídat víc bodů, tak máme vlastně míň kontrol, protože ten mozek nestíhá a daleko víc si uvědomuje, co nám utíká než to, co kontroluje. Takže je úplně nejlepší prostě odevzdati svou mysl Bohu a říci si, že věci jdou, jak mají jít.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Zažil jste někdy něco, co by se podobalo současnému stavu?

Radkin Honzák (psychiatr)

No, tak já mám za sebou dokonce stanné právo, ale já na to moc nepamatuju, to mi byly asi 3 roky. Ale jistě máme celou řadu pamětníků, který pamatujou rok 68 a v malým všichni, tedy moji vrstevníci a ještě, tak ta generace níž, pamatuje takový ty šílenství, když se zdražoval benzín. Prostě lidi to brali do kanystrů a doma to lili do vany tam jako čekali až vybuchnou. Takže určitý vzedmutí emocí jsem zažil, ale jako představu toho, co udělá tenhle ten virus, absolutně nemá nikdo a nemají to ani ty, co tomu rozumí, natož my obyčejní smrtelníci.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

To říká Dr. Radkin Honzák známý psychiatr. Dneska je po telefonních linkách, protože je v dobrovolné karanténě, hostem Radiožurnálu.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Hostem dopoledního Radiožurnálu je dneska po telefonních linkách, protože je v dobrovolné karanténě, známý psychiatr Dr. Radkin Honzák. Pane doktore, vypadá to, že nás čekají týdny, kdy budeme doma, často s rodinou, můžeme si lézt na nervy, nebudeme moct chodit do práce, jak k tomu přistoupit?

Radkin Honzák (psychiatr)

Není nejlepší cesta se s tím začít prát a nějak to zvládat silou. Já mám takový postup, který jsem si ozkoušel na vlastním preparátu, když jsem přecházel tu rakovinu, že je úplně nejchytřejší říci si, že je to, jako když jsem přišel do nový školy jo. Kdy byl jsem zvyklý chodit za obecné školy a teď jsem přešel a jsem v měšťanské nebo v gymnáziu a jsou tam jiný spolužáci, je tam jiná látka, jiný požadavky. Já to beru jako nový prostředí, který mám zakončit tou úspěšnou maturitou nebo jiným úspěšným způsobem a né to hned vyhodnotit jako něco, co mě obtěžujete, co je nepřátelský. Poznávat tu věc bez toho, že ji budu okamžitě vyhodnocovat negativně. Protože, jak já předhodím ten emoční závoj toho nepříznivýho naladění, tak pochopitelně vidím, že ta láhev je z půlky prázdná. Kdežto když tedy to tam neudělám takhle, tak vím, že je tam půl vody. A teď jde o to, jestli se z toho umím taky těšit.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Humor, neboli po Werichovsku řečeno sranda. Těší vás kreativita Čechů v souvislosti s koronavirem?

Radkin Honzák (psychiatr)

Vám to nechodí?

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

No něco mi chodí.

Radkin Honzák (psychiatr)

Mně chodí denně tedy nejméně tak 15 novejch a mezi nimi tak určitě 10 dobrejch humorných příběhů. Protože už Mark Twain před dávnými a dávnými časy řekl, že humor není většinou výsledkem přetékající radosti, ale výsledkem řešení tísnivé situace. A jak říká na druhé straně Vančura, humor není smát se, humor je lépe vidět. A Čapek říká, že humor je, když se díváme na věci obráceným dalekohledem, takže ty velkolepý hrůzy se nám potom zdají menší a najdete tam ten paradox. Tak jakmile najdu ten paradox tý situace, tak mám důvod se tomu zasmát a jakmile mám důvod se zasmát, tak jsem nad tím vyhrál. Proto žádnej diktátor nemiluje své šašky, respektive povoluje jim to odsud posud a proto všechny diktatury se vyznačujou tím, že plný vtipů. A nejlepší je prostě židovský humor, který podle mně pomoh přežít stejně jako existence tóry, ale ten židovský humor je úžasnej, protože ten dokáže najít prostě v tom maléru vždycky právě ten paradox a povznést se nad to a zasmát se tam. A jakmile se zasmějete, tak máte pozitivní emoci. A jak máte pozitivní emoci, tak máte okamžitě lépe naladěný organismus, včetně imunitního systému. Když se člověk dokáže 10 minut usilovně řehtat, tak to má za následek 2 hodiny protibolestivýho efektu. Pustit s veselou hru může každý, kdo má doma takový ten počítač, i jako já, a nejen že to umí asi 4 věci, ale umí i YouTube.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Florencie 1348. Ve městě je mor a skupina sedmi mladých žen a tří mužů utíká na venkov. Vzniká Dekameron. Máme šanci, že teď vznikne další?

Radkin Honzák (psychiatr)

Já nevím, jestli se někde sešlo teda těch, do 30, že jo, se smí sejít, ale už i tyhle ty party jsou rizikový, a jestli sepíšou nějaký další Dekameron. A já se bojím, že už teda Dekameron nepotáhne. To bude muset bejt nějakej Harry Potter jinej nebo něco takovýho, protože ta doba byla sice uvolněná, ale zdaleka ne tak jako naše. Neslibuju si od toho nový Dekameron.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Já jsem se vlastně pane doktore, chtěla zeptat i na to, co sex. Když někdo provozuje Dekameron třeba v dnešní době, jestli si dělá dobře, nebo jestli si vyrábí nějaký průšvih do budoucna?

Radkin Honzák (psychiatr)

Pokud dodrží antikoncepci a všechna bezpečnostní opatření, tak to je pozitivní. Ale zase je ten vtip, jak ty 2 kamarádi se potkají. Ten říká, já teď co vím o těch chorobách, tak nosím furt prezervativ. A on říká opravdu furt? On říká, ne, sundávám si ho akorát, když jdu čůrat nebo když souložim. Pak je to problém.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Žijeme ve výjimečné době, takže ne vždycky může host Radiožurnálu sedět ve studiu, i když dneska bych si to obzvlášť přála. Po telefonních linkách je mým hostem psychiatr Dr. Radkin Honzák. Co hypochondři v současnosti? Mají to těžší?

Radkin Honzák (psychiatr)

Hypochondři to mají daleko těžší. Hypochondři, my se jim posmívám, ale hypochondři jsou chudáci per se. Protože hypochondr je přesvědčenej, že tu chorobu má a to přesvědčení je natolik silný, že hypochondři se sebevraždí daleko častěji než depresisti. Takže žádná sranda s nima není. A taky jejich léčení je daleko horší. A já tedy mám 2 hypochondry, takový ty exaktní jak do učebnice, v ambulanci, a ten když vidí někoho se šikmýma očima, tak přejde na druhou stranu ulice. V podstatě tohle je atmosféra, která žene lidi do houfu, protože v tom houfu se cítíme bezpečněji. To je takovej ten instinkt. Mají to třeba i Cenorhabditis elegans, hlístice oblé jo, říká Dalmacio, že když si ta hlístice žije, jako Pánbůh ve Frankrajchu, tak si spokojeně žije sama, a když začnou být doby zlé, tak i za cenu utahování opasků, ačkoliv jsem na ní nikdy ten opasek nenašel, tak se shluknou to toho houfu, kde lépe přežívají. No a nám ten houf jaksi nahrazuje malá societa, s kterou zůstaneme doma a s kterou máme, dejme tomu, i celou řadu nevyřešených otázek a problémů a můžou se vyvalit teda různé vlny zdola, že jo. Takže ta izolace do těch karantén nám ještě jakoby násobí tu izolaci, tu atomizaci společnosti, kterou tu máme, přes všecky ty elektronický hejblata, že lidi už nejsou zvyklí si spolu povídat, ale furt jenom čumět do těch mašin. Tak to je určitě z hlediska takovýho psychologický a zdravotního nevýhodný.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Počítáte spíš s nárůstem psychiatrických případů anebo s nárůstem rozvodů?

Radkin Honzák (psychiatr)

Jestli bude víc psychiatrických případů? Já myslím, že nebude ani tak. Na ty rozvody já si netroufám dělat nějakou předpověď, protože někdy ty těžké doby lidi dají dohromady a dají vyniknout některým vlastnostem pozitivním, který jsme u těch bližních neviděli. Ale má na to krásnou povídku O. Henry, jak ty 2 zůstali přes zimu na tý chaloupce zapadlý. Oba si našli knížku, jednu jo. Ten hlavní hrdina našel Tisíc rad pro každou příležitost. Tu našprtal zpaměti, což se mu potom hodilo, protože když milované dívce padlo něco do oka, tak on okamžitě nalistoval a zjistil, že má udělat to a to. Zatímco ten jeho kamarád tam četl verše nějakého Omara Chajjáma, což podle něj byl obchodník s vínem. Já si myslím, jestli nás tahle doba přivede zpátky. Já si myslím, že je naprosto nesmyslný chaoticky šátrat po tom internetu a hledat nejrůznější pitomosti, co tam člověk najde. Já bych se vrátil k tištěnému slovu a chytil nějakou knížku. To bych každému poradil, protože ty zmateční zprávy a ještě, jak ty hyeny se na tom pasou se těm fake news, tak to je prostě o zabití. Takže není nad to, že říkal Werich čteme Bibli, tam to všechno je, vzít si nějakou skutečně kvalitní literaturu a soustředit se na to. Taky v podstatě strach nezaženeme tím, že ho budeme ukecávat, aby odešel. Strach se dá zahnat jedině tím, že přepnu ten emoční mozek, jako mu odeberu energii tím, že jí přesunu do té racionální polohy. Čili, jestliže mně choděj ty vlny úzkosti a to každému z nás chodí, protože nejsme proti tomu imunní, tak je vždycky nejlepší, neříkat neboj se, ale lapnout něco, na co se musím soustředit.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Když jsme mluvili o těch hypochondrech, tak vy jste pane doktore řekl, že jim to nezávidíte, jako kdybyste sám sebe z té ohrožené skupiny vyjmul, přitom jste teď dobrovolně doma. Vy se nebojíte?

Radkin Honzák (psychiatr)

Proboha, co by mi pomohlo, kdybych se bál? Já mám za sebou jednak sice krátkej ještě, ale docela bohatý život a strašně se mi líbí některý rčení, který jsem si nechal z dob špatných. Takže já jsem vojín absolvent v záloze, což je málokdo, že. A když jsme byli na tý vojně v maléru, což bylo furt, tak jsem měl lapiducha, který říkal, doktore neboj se, Pánbůh se na nás nevykašle. To je takový hezký úsloví, který je použitelný za všech okolností. Pak jsme s přítelem, kolegou, který... Já jsem byl v Krči tenkrát v těch výzkumných ústavech jsem bunzíroval za kan v osmašedesátém roce a přítel Vladimír byl vyhozenej šéf partaje. A my jste se usnesli, že nikam nepůjdeme na žádný školení, protože už prostě nám žádné postupné nehrozil, všecko nám seškrtali. Když to viděli ty ostatní, tak někteří nás začali napodobovat. A ty školitelé tedy na nás vyzráli ďábelským způsobem, že přišli ráno na hlášení. Tam se nedalo... Jo, ráno hlášení oficiální a najednou se tam zjevil ten ideolog a já jsem se musel tvářit strašně, protože od toho Vládi mi přišel takhle přes tu posluchárnu lístek, "Vydrž vole, Bůh tě zkouší." Takže já, když se dostanu do týhle situace, tak si zopakuji tyhlety 2 hesla a v celku si řeknu, že bylo hůř a chudý chválili.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

To říká Dr. Radkin Honzák, známý psychiatr. Dneska je po telefonních linkách, protože je v dobrovolné karanténě, hostem Radiožurnálu.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Posloucháte Radiožurnál. Dneska po telefonních linkách mluvím s Dr. Radkinem Honzákem. Pane doktore, čím se zabavit, když někdo nemá práci?

Radkin Honzák (psychiatr)

Já se bavím tím, že jednak mě zůstala strašná spousta nedodělků, který dodělávám. Takže já... Je to ironie, my máme rozepsanou knihu o panice. Takže já dopisuju knihu o panice. Tam si odbudu to, jak se strašit nemá. Já si píšu úžasnou kognitivní poezii, to až někdy příště, protože to už by bylo dneska moc, ale teď jsem udělal takovej výtvarnej experiment. Na rozdíl od toho Kandinskýho čtverce, což byl takovej unterholt všehovšudy nesmyslnej, tak já maluju smysluplné obdélníky. Tak nám například úplně černý obdélník, pod kterým je napsáno, "Ne všem, kterým se nelení, se zelení." Nebo mám úplně červenej obdélník a tam je napsáno, "Modravých dálek volání bláhovou hlavu sladce omámí." Takže já si to takhle zpestřuju a v podstatě, jak říkal dědeček ze Saturnina, "My bysme nezestárli tak rychle, kdybychom si nezapomněli hrát." A já tady tu příležitost beru na to, abych si mohl hrát, aniž měl výčitky svědomí, že něco zanedbávám. Já jsem vlastně de facto omluven z povinností, že jo, kromě toho, co mi píšou pacienti a co píšu já jim zase zpátky. A tak jako nejedu ráno do práce, tak si můžu hrát. Já bych hlavně všem radil, co takhle nutně zůstali doma, aby nesklouzli a nerozbili si rytmus, protože to je jedna z nejhorších věcí. Když člověk, když není pod tlakem, začne bdít dlouho do noci a ráno přespávat a než se nadějete, tak vstává v 11 a než se nadějete, tak nemůže usnout v půl druhé v noci. Takže, aby si zachovali rytmus a zachovali si, tak jako v těch zajatecké tábory byly vyhlášeny ty britský důstojníci, že si zachovávají tu disciplínu, jak na vojně, tak tohle bych vřele radil, i když to moc legračně nezní. Jako povalovat se je pro spoustu lidí takový žádoucí ten... Já bych se nepovaloval, já bych tedy opravdu ráno vyskočil a večer šel hezky slušně spát.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Pane doktore, mluvil jste o tom, že malujete smysluplné obdélníky. Já si myslím, že někteří dospělí lidé by to i dělali, ale v životě by něco takového nepřiznali na veřejnosti. Jak se nestydět dělat něco, co jsme nikdy nedělali?

Radkin Honzák (psychiatr)

To je moc dobrá otázka. To je moc dobrá otázka. Jak říkal ten rabín tomu zvědavému chlapci, to je výborná otázka. A on říká: no, a kde je na ní odpověď. On říká, to zatím nevím, ale otázka je to báječná. Já si myslím, že Kanzius, ten novinář, napsal takovou krásnou knížku Hlavou dopředu. Je potřeba udělat ten krok a říci, otázka toho, co nazval Frankl paradoxní intencí, že v podstatě jdu se těšit na to, čeho se nejvíc bojím. Takže když já teď, já jsem strašný nemehlo, asi kdybych tedy vzal teď do ruky nůž nebo lupénkou pilku, to už snad dneska neexistuje... Já taky malovat neumím, ale je to v podstatě vrátit se někam mentálně do těch pěti, šesti let, kdy... My jsme měli, když jsme ještě blbli s LSD, tak jsme tam měli jednu takovou pacientku, která v tý intoxikaci si vzpomněla, že když jí byl tenhle ten věk, tak ona ozdobila rodinou zeď v délce asi dvou metrů svými kresbami a maminka jí naplácala přes ručičky a od tý doby ona nemalovala a po týhle tý vzpomínce jaksi vyplavený ona měla úžasnej talent a malovala krásný věci. Takže říci, že jsem v těch pěti letech a že tedy v té školce zkouším, jestli půjde tohle nebo nepůjde tohle. Nejhorší kritik vždycky jsem já sám sebe jo. A vrátit se k tý hravosti je v podstatě hrozný uvolnění a mám tu takovou knížku, jak uvolnit vztek. No lehnout si na koberec jako ten dvouletý harant a řvát tam a mlátit kolem sebe ručičkama, nožičkama na půl minuty a vylézt z toho ven, podívat se na to a zasmát se tomu. Umět se tomu zasmát je v podstatě to nejlepší, co může člověk dělat.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Posloucháte Radiožurnál. Dneska mluvím s psychiatrem Dr. Radkinem Honzákem, který je v dobrovolné karanténě. Můžeme mluvit alespoň po telefonu. Zmínil jste novou knihu, tak co si přečtu ve vaší nové knize o panice?

Radkin Honzák (psychiatr)

Co si přečtu? No jednak to nebude jenom moje kniha. My jsme už napsaly to Vyhoření spolu s Agátou Pilátovou a Alešem Cibulkou. A já tam dávám takovou tu vatu, co to panika je, jak na ní, jak se to léčí, co má člověk dělat. A Agáta s tím Alešem sbírají správné panikáře, který jim vykládají, takže tam budeme mít asi 4 nebo 5 příběhů. Jedna je taková docela známá herečka, taková už moje, jak se z těch pacientů stávají kamarádi z kamarádů pacienti, tak to je taky taková naše kamarádka dneska. Takže tam bude tyhlety autentický příběhy. A já si myslím, že v podstatě, tak jak ta kniha o tam vyhoření zrovna nepropadla a prodává se furt docela dobře, že to bude docela užitečná příručka, protože ty panikáři nejsou tak vzácní, že jo, Je to tak něco kolem dvou procent populace. Takže vemte to, že to je v České republice 200 000 lidí. Takže kdybychom prodali jenom desetinu, tak jsme dobrý.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Změní nás to, co se teďka děje a dokážete odhadnout, jak?

Radkin Honzák (psychiatr)

Asi, asi jo. Takhle, je všeobecně zjištěno, že po takových velkých malérech, ať jsou to epidemie nebo zemětřesení nebo tsunami nebo já nevím co všecko, naroste taková ta potřeba taky se orientovat trošku víc spirituálně. Takže přibude religiozity, i když to nemusí být jako ve smyslu přímo náboženským, ale člověk si obecně v týhletý situaci uvědomí, jak je mrňavej a jak je bezmocnej, když teda ty velké síly se proti němu spiknou. Potom je to otázka, co to udělá s celou ekonomikou a jak to bude vypadat dál. Protože to budou velice nepříjemný věci, že ta společnost schudne, že. Tady je konec těm žvástům o tý nekonečný prosperitě. Já si myslím, že tedy bychom to měli začít dávat dohromady snad nějakou lepší cestou než jsme tedy zatím v poslední z těch 10 letech šli. Nevím, jak dalece tedy bude pokračovat devastace přírody a přírodních zdrojů, to už řvou vědci na poplach, že tedy vybíjíme hmyz a to znamená, ničíme kompletně tu niku, protože nebude hmyz, nebudou ptáčci, nebudou opylovači, nebude tohle, nebude onodle. Jako ty širé české rodné lány, které se žloutnout tou řepkou. Teda to je taky něco děsivýho. Plus tedy všecka ta chemie, která se do tý přírody nacpala a která se nacpala do nás. Takže my se i bez tohodle toho maléru se dostáváme do určitého kritického bodu, na některý člověk nebo-li Homo sapiens sapiens není nastavenej v tý suprecivilizaci.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Dopoledního Radiožurnálu je dneska po telefonních linkách, protože je v dobrovolné karanténě, známý psychiatr Dr. Radkin Honzák. Já jsem se vlastně chtěla zeptat, jestli je civilizace, která je založená na uspokojování přání, jestli je životaschopná?

Radkin Honzák (psychiatr)

Já si myslím, že není. Už Aristoteles řekl, že máme přání a potřeby. Potřeby je něco, co musíme sytit, protože jinak chátráme a přání jsou ty naše unterholty. Pokud se začnou uspokojovat jenom jenom ty přání a zapomene se na ty základní potřeby, který jsou biologický, psychologický, sociální a skutečně duchovní, teda spirituální a pokud každý přání bude automaticky vyhlášeno za lidský právo, který musí být naplněný, tak ta společnost zdegeneruje. Navíc tedy degeneruje tím, že se nedodržujou dohodnutý pravidla. Takže my máme takovou tu přirozenou potřebu nějakýho počtu vstupů, podnětů, jako introverti toho mají míň, extroverti víc, ale potřebujeme nějakej kontakt. Potřebujeme nějaký uznání a potřebujeme nějakou strukturu. A to je to, na co jsem apeloval, ta struktura času, nerozbít to, struktura vztahů a struktura hodnot. Struktura vztahů a hodnot se v týhletý společnosti absolutně rozvolňuje a rozbíjí. A jak napsal Bauman, Zikmund Bauman, v těch dopisech, 44 dopisů z tekuté doby. V podstatě tekutá doba nám vznikla někdy v osmdesátejch letech, kdy ve Francii v nějakém večerním televizním pořadu jakási taková poloslavná, poloznámá osoba řekla na kameru a tím pádem asi milionům diváků, že její manželství nestálo za nic, protože manžel měl ejakulacio prekoks a tohleto rozbití toho intimního do veřejnýho vám vlastně nedává možnost důvěřovat, ba i osobám nejbližším. A to je systém, který neudrží pohromadě a nebude prosperovat. Já nevím, jestli znáte tu Calhounovu práci o tom myším ráj. On udělal, nejsou to myši, byly to potkani. On udělal prostě ideální prostředí pro ty potkany, kde to plánoval, že by jich tam mohlo dorůst do populace 3000 jedinců. Na rozdíl od Hospodina Jahve, který nasadil jenom 1 pár Adama a Evu, tak on tam nasadil 2 páry potkanů. A oni se začli velmi úspěšně množit. Až se namnožili o třetinu míň než on předpokládal. A tam množení přestalo a vlastně přestala i jakákoliv chuť po pokračování v tom životě. Takže ty samice začali potrácet a dokonce mezi samci se objevila taková zvláštní sorta, který říkali krasavci, který neměli zájem o nic jinýho, než že se furt šlechtili a šlechtili. A nakonec celá ta populace vymřela. Ty kritici říkají, že to nebyl myší ráj, že to byl myší kriminál, sice se ze zlatými mřížemi. Ale v něčem takovým my žijem. A to jsou ty konce těch civilizací, který roupama nevědí, co dělat.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Berme to jako novou příležitost. Já vám moc děkuju za vaši laskavost, moudrost, za rozhovor samozřejmě a hlavně za úsměv.

Radkin Honzák (psychiatr)

Já děkuju. Já myslím, že ten vtip by nám mohl projít. Je to o takový tý adaptivitě. Jak se oženil ten mistr světa v plavání na všech tratích, ve všech stylech a vzal si takovou dvacetiletého holčičku a odjeli na svatební cestu do takový hotelu, kterej mu postavil jeho obdivovatel. A tam byl stometrovej bazén a ten mistr se svlíkl a hupsnul tam a lup. A ta holka se svlíkla a... On říká, proč jsi mi neřekla, že závodíš? Ona říká, já nezávodím. A on říká, kde jsi přišla k tý rychlosti a k tý technice? Říká, když já jsem z takovýho malýho města. Tam nebylo moc pracovních příležitostí, a tak já jsem od 15 let šlapala chodník. A když mi bylo 17, tak jsme se přestěhovali do Benátek. Takže nouze naučí i Dalibora housti.

Lucie VÝBORNÁ (moderátorka)

Dr. Radkin Honzák. Lucie Výborná od mikrofonu přeje dobrý den, ať se nám všem dnes daří.