Televize Beey pro osoby se sluchovým postižením

Back

čtvrtek 15. 10. 2020

ČRo Plus: Vinohradská 12 - Vinohradská 12 - Jan Cibulka/Data retention: Kam putují datové stopy z našich smartphonů? Novinář o verdiktu evropského soudu

Vinohradská 12 - Jan Cibulka/Data retention: Kam putují datové stopy z našich smartphonů? Novinář o verdiktu evropského soudu


Jak si máme toto rozhodnutí soudního dvora Evropské unie vyložit? Znamená to, že ta současná praxe, kdy operátoři v Česku musí povinně ukládat data půl roku zpětně, je v rozporu s evropským právem?

Michal TOMÁŠEK (vedoucího katedry evropského práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy )

Přesně tak si to musíme vykládat. Soudní dvůr zkrátka řekl, že taková praxe je nepřiměřená, neproporcionální, a proto od ní bude muset být upuštěno.

Lenka KABRHELOVÁ (moderátorka)

Zaznamenávání datových otisků lidí při používání internetu a mobilních sítí možná čeká změna. Čerstvý rozsudek soudního dvora Evropské unie totiž stanoví, že unijní vlády nesmějí paušálně shromažďovat a ukládat data volajících a uživatelů internetu. V Česku přitom současnou praxi nazývanou data retention loni posvětil Ústavní soud. Co a proč o nás stát chce vědět? A jaký dopad může mít nový verdikt? Je čtvrtek 15. října, tady je Lenka Kabrhelová a Vinohradská 12, zpravodajský podcast Českého rozhlasu.

Jan Cibulka (redaktor)

Existuje věc, která se jmenuje data retention. V češtině se to překládá poměrně krkolomně jako uchovávání provozních a lokalizačních údajů. A jde vlastně o princip, kdy z důvodu nějaké ochrany bezpečnosti státu a třeba potírání kriminality ten daný stát dá mobilním operátorům a obecně třeba i poskytovatelů internetu povinnost uchovávat informace o tom, kdy, odkud, jakým zařízením se lidé připojují k internetu, telefonují, posílají esemesky.

Lenka KABRHELOVÁ (moderátorka)

Jan Cibulka z datové redakce irozhlasu.

Jan Cibulka (redaktor)

Já jsem se tady tomu sbírání dat věnoval už na přelomu let 2012/2013, když jsem se snažil vlastně zjistit, co o mně můj mobilní operátor schraňuje. Mě inspiroval politik za Zelené z Německa (???).

Anonym (ukázka v anglickém jazyce)

(???)

Jan Cibulka (redaktor)

Který právě od svého mobilního operátora získal ty záznamy a nakreslil na mapu, tuším, celý měsíc svého pohybu právě z těch dat mobilních operátorů.

Osmadvacetiletý poslanec strany zelených (???) si vyžádal od svého mobilního operátora všechny údaje za půl roku, které o něm uschovával. Pak se spojil s novináři a udělali z toho takovou vizualizaci, ze které bylo vidět, že skutečně je možné zmapovat úplně přesně jeho pohyb za posledního půl roku, včetně všech kontaktů. No a na základě toho vznikla stížnost k německému Ústavnímu soudu, který tuto praxi uchovávání těchto dat zrušil s tím, že není potřebná pro vyšetřování trestné činnosti.

Jan Cibulka (redaktor)

A mně to v té době přišlo jako poměrně zajímavý projekt, tak jsem si o ta data požádal svého operátora, což bylo v té době T-Mobile a vlastně jsem vůbec nečekal, že hned na začátku narazím, protože T-Mobile řekl, že mi ty záznamy neposkytne. Oni argumentovali tím, že zákon velmi striktně říká, kdo se k těm záznamům může dostat, to znamená policie, rozvědky a podobně, prostě bezpečnostní složky. A v tom záznamu nejsem napsaný já jako subjekt těch údajů. Ten člověk, kterého se to týká. A na základě toho tedy ten mobilní operátor mi řekl, že mi ty záznamy neposkytne, já jsem se potom obrátil se stížností tehdy na Úřad pro ochranu osobních údajů, který v rámci správního řízení tedy si na to utvořil řeknu právní názor a nakonec mě tedy podpořil a řekl T-Mobilu, že by mi ty záznamy měl poskytnout.

Chcete získat přehled o datech, které o vás mají telefonní operátoři? Neměl by to být problém. Operátoři musí klientům poskytnout citlivé údaje, které o nich shromažďují. Tedy pokud o to zákazníci požádají.

Jan Cibulka (redaktor)

Já jsem je vlastně tehdy jako první v Česku, když nepočítám policii, získal.

Za změnou stojí případ studenta z Prahy, který chtěl po jednom z operátorů své údaje, které o něm společnost má. Operátor to ale nechtěl dovolit. Úřad pro ochranu osobních údajů ale studentovi vyhověl.

Jan Cibulka (redaktor)

Myslím si, že to byla otázka na několik měsíců. Tam hlavně šlo o to, než se vypořádá to právní stanovisko Úřadu pro ochranu osobních údajů a na závěr já jsem v budově T-Mobilu oproti svému občanskému průkazu dostal cédéčko s těmi daty. Člověk si to může představit jako poměrně jednoduchou tabulku, ve které, a týká se to toho mobilního telefonu, bylo napsáno tedy od kdy do kdy jsem s nějakým číslem volal nebo esemeskovat. To znamená to, co každý najde ve svém podrobném vyúčtování od mobilního operátora. Ale zároveň tam byla informace o tom, kdy se ten můj telefon odkud připojoval k internetu. Tím, že už v té době to byl nějaký jako jednodušší chytrý telefon, který minimálně každou chvíli kontroluje e-maily, tak vlastně se připojuje téměř nepřetržitě. A jelikož se tam eviduje informace o tom, ke kterému stožáru mobilního operátora se ten telefon v tu chvíli připojuje, tak se z toho dá sestavit velmi podrobná mapa toho, kde se ten člověk pohybuje.

Lenka KABRHELOVÁ (moderátorka)

A ty jsi tehdy sestavil svoji vlastní mapu.

Jan Cibulka (redaktor)

Ještě tam byl takový mezikrok, protože tam bylo jenom identifikační číslo toho stožáru, ale v Česku neexistuje žádná oficiální veřejně dostupná mapa tady těch stožárů. A vlastně ani policie ani ten mobilní operátor mi je nechtěl poskytnout. Takže já jsem neměl z čeho tu mapu nakreslit. Naštěstí v té době existoval takový nadšenecký web, jmenovalo se to tuším GSM web a tam vyloženě dobrovolníci, které to bavilo, tak fotili tady ty stožáry mobilních operátorů a dělali jejich databázi. A díky tady té databázi, protože oni tam psali i kde ty stožáry jsou, tak já jsem mohl svoje data s tou databází propojit a tenkrát jsme zveřejnili v Hospodářských novinách, kam jsem tehdy čerstvě nastoupil, právě mapu toho, jak jsem se pohyboval jeden celý den podle mého mobilního operátora.

Lenka KABRHELOVÁ (moderátorka)

Od té doby jsme se posunuli o 7 let. Když se podíváme na to, jak to praxe funguje teď, je stále stejná? Shromažďují operátoři o svých uživatelích stále stejná data?

Jan Cibulka (redaktor)

Co vím, tak z toho, co se shromažďuje, tak se vlastně vůbec nic nezměnilo. To se pořád shromáždil ve stejném rozsahu, to znamená shromažďuje informace v jakých časech a odkud se člověk připojoval. Z jakého zařízení. Není tam informace, kam se připojoval. To znamená, že já, když si otevřu stránky a napíšu irozhlas.cz, tak je tam informace o tom, že já jsem se v tu chvíli ze svého zařízení připojí k internetu, ale už tam není napsáno, že jsem šel na server irozhlas.cz.

Lenka KABRHELOVÁ (moderátorka)

A k čemu tyhle údaje ty instituce můžou používat? Hlavně tedy operátoři. Zmiňoval si, že musí spolupracovat ze zákona s policií, s tajnými službami. Tak víme, k čemu ty informace potom mohou být užitečné?

Jan Cibulka (redaktor)

Samotní mobilní operátoři je používají vlastně jenom chvilku, řádově jednotlivé dny, kdy ty informace potřebují k tomu, aby mohli kontrolovat, jak ta jejich síť funguje, jestli ji někdo nezneužívá, jestli tam nějaký technický problém. Kdyby to bylo jenom na nich, tak po tady té době oni tady ty data vezmou a zahodí. Ale mají ze zákona povinnost je půl roku uchovávat, musí je prostě uložit a půl roku je mít a policie si za určitých podmínek, a je to tedy hlavně policie plus občas rozvědky, si na tady ty informace může sáhnout, může si o ně požádat a dostane je k tomu telefonnímu číslu.

Operátoři stále častěji předávají údaje o svých klientech, například o provozu jejich mobilu nebo lokalizaci. Počet takových případů se za posledních 6 let téměř zdvojnásobil. Vyplývá to z údajů Českého telekomunikačního úřadu. O data žádají například policisté.

Běžný výlet se jí změnil v boj o život. Dvaačtyřicetiletá žena chtěla v lese nedaleko Tišnova vylézt na rozhlednu, jenže spadla a zranila se. Byla tak zmatená, že nedokázala záchranářům popsat, kde ji mají hledat. Hodiny tak ležela v lese bez pomoci. Nakonec zasáhly až policisté. Požádali mobilního operátora, aby takzvaně napíchl její mobilní telefon. Ženu už pak našli bez větších problémů.

Hlídkám se dezorientovanou paní v nepřístupném a rozblácené terénu podařilo vypátrat. Byla při vědomí, ale vážně zraněná a nemohla se hýbat.

O lokalizační údaje ale policisté nežádají zdaleka jen při pátrání po osobách. Využívají je i při vyšetřování vražd nebo jiných trestných činů.

Jan Cibulka (redaktor)

Policie je samozřejmě používá k nějakému odhalování trestné činnosti.

Lenka KABRHELOVÁ (moderátorka)

Z nich je tedy zřejmé z těchhle informací, že se ten člověk v tu chvíli, dejme tomu, napojoval třeba na internet, ale další podrobnosti ne?

Jan Cibulka (redaktor)

Je tam zároveň informace odkud. Abych dal příklad, v roce 2019 právě tady ty záznamy o provozních a lokalizačních metadatech byly použité před teplickým soudem. Bylo to v případě nenávistných komentářů k fotce ze školy v ulici Plynárenská.

Redaktorovi irozhlasu Ondřeji Golisovi se podařilo vypátrat 2 lidi komentující fotografii. Například Víťa Kroupa odkazoval na název školy, která se jmenuje podle ulice Plynárenská.

(???) takže řešení se přímo nabízí, že můžou jet třeba do Německa.

Hájil se Víťa Kroupa s tím, že děti zřejmě považoval za emigranty. Komentáře většinou odkazovaly na národnost dětí. Některé byly vulgární nebo vyzývaly k násilí. Vyšetřovatelé zatím nikoho neobvinili. Reakce na Facebooku stále prověřují. Obecně k prověřování kyberkriminality policejní mluvčí z Teplic Daniel Vítek řekl:

Daniel VÍTEK (mluvčí Policie ČR, Teplice)

Podezřelí mohou vystupovat pod smyšlenými jmény, mohou mít více uživatelských účtů, profilů na sociálních sítích a podobně. Spolupracujeme s provozovateli, a to jak v rámci zajišťování důkazního materiálu, tak i zabránění dalšího šíření kriminálně závadového obsahu na internetu.

Jan Cibulka (redaktor)

Tam šlo o to, že ten údajný pachatel napsal na Facebook nějaký nenávistný komentář, byl to jeho profil, nicméně on se hájil tím, že k tomu profilu nemá přístup exkluzivně on, ale i nějací jeho kamarádi a že tedy vlastně není možné určit, kdo to tam napsal ten komentář. No a na základě toho si policie vyžádala od jeho dodavatele připojení k internetu informace o tom, kdy, v jakém čase, z jakého zařízení se ten člověk k tomu internetu připojil. Z druhé strany Facebook byl schopný poskytnout IP adresu, odkud ten komentář byl napsaný a policie takhle mohla sestavit pevný řetězec důkazů, že to opravdu psal tady ten člověk od sebe z domova ze svého zařízení.

Krajský soud v Ústí nad Labem dnes zamítl odvolání muže proti podmíněnému trestu za komentář u fotografie prvňáků z Teplic z roku 2017. Odvolací senát potvrdil Vítězslavu Kroupovi za podněcování k nenávisti a sympatie k hnutí potlačujícímu práva a svobody trest 16 měsíců s tříletým podmíněným odkladem. Okresní soud doplnil dokazování a prokázal, že facebookový profil patří právě obžalovanému. Rozhodnutí je pravomocné.

Jan Cibulka (redaktor)

Dál to policie velmi často používá při vyšetřování drogové kriminality a obecně při vyšetřování závažnější kriminality typu obchod s bílým masem.

Lenka KABRHELOVÁ (moderátorka)

Takže se dá říct, že tyto údaje policii přispívají, řekněme, významnější měrou k tomu, aby byla schopna rozlousknout případy, které by se jí jinak možná vyšetřit nepodařilo? Existují třeba nějaké statistiky, které by doložily to, jak velký benefit pro policii přístup k těmto datům má?

Jan Cibulka (redaktor)

Ono je to složitější. Policie samozřejmě tvrdí, že jí to pomáhá a že jsou pro ni tady ty informace vlastně naprosto kriticky důležité a že ve chvíli, kdyby o ně přišla, tak by to snížilo její úspěšnost právě v boji s trestnou činností. Nicméně my jsme si tohle to v Česku měli možnost vyzkoušet, protože v roce 2011 Ústavní soud sbírání provozních lokalizačních údajů zrušil.

Počet žádostí jde ročně do statisíců. To vadilo v minulosti Ústavnímu soudu. Na sklonku roku 2011 proto zakázal mobilním operátorům data policii poskytovat. Odůvodnil to tím, že se vyšetřovatelé dostávají k citlivým údajům až příliš snadno. Poslanci následně novelizovali trestní řád.

Podle novely trestního řádu je možné žádat o tyto údaje v souvislosti s trestním řízením vedeným pro úmyslný trestný čin, za který hrozí trest s horní hranicí sazby nejméně 3 roky.

Ani tato úprava policii v monitorování mobilních telefonů neodradila.

Jan Cibulka (redaktor)

Zákonodárci to tam cirka po roce zase vrátili, ale měli jsme ten rok, kdy policie o tady ty informace přišla. A za celou tu dobu nepoklesla objasněnost trestné činnosti. Naopak se v souladu s tím trendem, který probíhá už řadu let, pořád mírně zvyšovala. My víme, že i z výzkumů ze zahraničí se nikde nepodařilo prokázat, že ve chvíli, kdy policie o tady ty informace přijde, tak její práce se zhorší. Ona možná začne být místy komplikovanější, to znamená, že policie musí činit víc úkonů, je to složitější třeba některého pachatele dopadnout, ale chybí nám jasný pevný ověřený důkaz toho, že opravdu tady ty informace jsou pro práci policie nezbytné. Když se na tohle to ptali v rámci řízení před Ústavním soudem, kde se v loňském roce řešilo zrušení nebo nezrušení tady toho sběru dat právě zástupců kriminální policie, tak tam jeden z nich argumentoval poměrně kuriózně, že řekl, že těžko se o nějakou takovou statistiku opřít, když samotné statistiky kriminality nemají příliš vypovídající hodnotu. Vlastně jediné číslo, které my máme z České republiky k dispozici kromě statistik kriminality je výpověď vrchní státní zástupkyně Lenky Bradáčové, která před Ústavním soudem v roce 2019 řekla, že tady ten typ informací policie používá cirka ve třech procentech závažné trestné činnosti při vyšetřování.

Vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová řekla před plánem, že data operátorů pomáhají třeba při vyšetřování podvodů, vyhrožování nebo obchodu se zbraněmi.

Lenka Bradáčová (vrchní státní zástupkyně)

Policie eviduje ročně kolem 200 000 trestných činů. Pouze asi ve třech procentech byly použity tyto údaje. Byly velmi podstatné pro odhalení pachatele trestného činu.

Lenka KABRHELOVÁ (moderátorka)

To jsi narazil na rozhodnutí Ústavního soudu z loňského roku, které se dá vnímat jako klíčové, co se týče schraňování tohoto typu dat. Ústavní soud tedy tu dosavadní praxi tehdy posvětil. Řekl, že by mobilní operátoři dál měli ty data schraňovat. Jak tehdy argumentoval?

Jan Cibulka (redaktor)

Ústavní soud se tím zabýval na popud skupiny zákonodárců, poslanců, kteří namítali, že je to vlastně, pokud to zjednoduším, přílišný zásah do soukromí. A Ústavní soud se přiklonil na opačnou stranu.

Tady je Radiožurnál a jedna z novinek, která vás bude zajímat, operátoři budou dál muset uchovávat údaje o našich telefonních hovorech, textových zprávách a také o e-mailech. Ústavní soud zamítl návrh skupiny poslanců. Ti chtěli tuto povinnost zrušit.

Plénum Ústavního soudu se shodlo na tom, že shromažďování a dočasné ukládání dat není v rozporu s ústavou a je v souvisejících zákonech přiměřeně upravené a dostatečně konkrétně vymezené.

Jaromír Jirsa (soudce zpravodaj)

Prostě absurdní, aby stát, který má chránit zdraví svých občanů a jejich život, jejich majetek, měl zakázáno přístup k balíkům dat, které občané běžně svým souhlasem poskytují a bavíme-li se o nějaké ochraně o trendu bezpečnosti, tak musí především každý začít sám u sebe. To za něj stát prostě nevyřeší.

V době, kdy se trestná činnost stále více přesouvá na internet, je důležité, aby stát měl k takovým údajům přístup, řekl soudce zpravodaj Jaromír Jirsa.

Jan Cibulka (redaktor)

Jediný, kdo (???) byla soudkyně Kateřina Šimáčková. Ale zbytek pléna Ústavního soudu nejenom, že tu praxi posvětil, ale dokonce Ústavní soud tak jako mimochodem sdělil, že by posvětil i úpravu přísnější. Když to budu parafrázovat, tak napsali, že by zákonodárce neměl usínat na vavřínech, ale jelikož ta digitální komunikace se stále vyvíjí, tak by možná i zákonodárce na to měl reagovat, té policii nebo bezpečnostním složkám vyjít vstříc. Konkrétně šlo o to a rozebíralo se to i v průběhu veřejného líčení před Ústavním soudem, že se sbírá informace o tom, kdy a odkud se člověk připojuje k internetu. A v případě, že telefonuje, s kým telefonuje nebo komu posílá esemesky, ale v případě připojení k internetu a použití nějaké messagengové aplikace typu Signál nebo Whats App nebo Facebook Messenger, a tak dále, tak tam chybí ta informace, s kým ten člověk komunikovat.

Anonym (ukázka)

(???)

Jan Cibulka (redaktor)

A Ústavní soud v tomto směru naznačil, že by bylo jaksi vhodné to policistům dát. Soudce, který to před Ústavním soudu měl na starosti, soudce zpravodaj Jaromír Jirsa tehdy argumentoval tím, že během celé té doby, co se to používá, nebylo zjištěno, že by ta data byla nějak systematicky zneužívaná a že ta ochrana jejich, protože jsou uchovávána na těch systémech operátorů tak jako tak.

Jaromír Jirsa (soudce zpravodaj)

...ten Úřad na ochranu osobních údajů stejně jako Český telekomunikační úřad provádějí pravidelné kontroly. Žádná pochybení dodnes zjištěna nebyla ani excesy.

Jan Cibulka (redaktor)

K tomuhle je potřeba říct několik věcí. Ve chvíli, kdy ty data opouští operátora a přesouvají se k policii, ve chvíli, kdy si o ně policie řekne, tak se o to stará takzvaný útvar zvláštních činností. Ten následně ta data, která operátoři uchovávají půl roku, tak jakmile se dostanou k policii, tak už se uchovávají 5 let. A je nutné říct, že útvar zvláštních činností pracuje celý v režimu utajení.

Jan VOBOŘIL (advokát, Iuridicum Remedium)

Tak základní problém je, že mi úplně nemůžeme zjistit, jestli někdo ta data zneužil nebo nezneužil. V podstatě jediná cesta je, že to vyjde na světlo boží cestou nějaké novinářské práce, což se třeba stalo.

Jan Cibulka (redaktor)

To znamená, jak třeba říkal advokát Jan Vobořil, který zastupoval ty zákonodárce před Ústavním soudem. Je tam reálné riziko, že ve chvíli, kdy k nějakému úniku dat dojde, tak se o tom veřejnost vůbec nedozví pokud to třeba neodhalí média. Protože to celé bude v režimu utajení. Trošku to naznačuje i výpověď právě vrchní státní zástupkyně Lenky Bradáčové před Ústavním soudem, protože té se soudci tázali, zdali dochází ke zneužívání těch dat a ona přiznala, že ano. Že jsou to nějaké jednotky případů, řeší se trestněprávní cestou a jde o to, že ty policisté data nelegálně vylustrují a někomu je poskytnou.

My jsme měli v minulosti 1 velmi dobře zdokumentovaný případ z roku 2011.

Policejní vyšetřovatel údajně zneužil výpisy telefonních hovorů předsedy Ústavního soudu Pavla Rychetského.

Jan Cibulka (redaktor)

Kdy policista, který fungoval na kriminálce ve Varnsdorfu, tak k nějakému, tuším, že to byl snad nějaký kuplířský gang, vyšetřování toho gangu, začal připisovat další telefonní čísla jakožto čísla dalších podezřelých.

Varnsdorfský policista Marian Hudec si nechal posílat výpisy telefonních hovorů významných lidí.

Jan Cibulka (redaktor)

A ukázalo se, že to nejsou žádní podezřelí kriminálníci, ale že jsou to různí zástupci veřejného života v Česku. Včetně šéfa Ústavního soudu Pavla Rychetského.

Pavel Rychetský, právník blízký ČSSD Miroslav Jansta nebo manažer společnosti ČEZ Daniel Rous. Hudec tvrdil, že jejich čísla souvisí s vyšetřováním obchodu s takzvaným bílým masem na severu Čech. Podle listu to však byla jen záminka, jak se k výpisům dostat. Zatím není jasné, pro koho Hudec citlivé informace zjišťoval.

Jan Cibulka (redaktor)

Myslím, že se nepodařilo zjistit, komu policista informace ty záznamy o tom, kde, s kým, jak dlouho, odkud Pavel Rychetský komunikuje, tak se nepodařilo zjistit, komu on je prodal.

Lenka KABRHELOVÁ (moderátorka)

A znovu tu mluvíme o těch takzvaných metadatech.

Jan Cibulka (redaktor)

Ano. Jsou to provozně lokalizační údaje, to znamená, že tam není informace o obsahu té komunikace, ale právě informace o tom, kdo, jak dlouho, s kým. Problém je, že ta metadata jsou vlastně více vypovídající než záznam té komunikace. Protože pokud chcete něco usoudit z něčího odposlechu, musíte si ten odposlech poslechnout. To trvá čas, potřebuje na to člověka, který to udělá a nedá se takhle sledovat velké množství lidí hromadně, protože zkrátka na to nemáte tu lidskou sílu. Ale ve chvíli, kdy máte dostatečně velké množství informací o tom, kdo, s kým, jak dlouho komunikuje, tak tím můžete dát dohromady informace o tom jakého politického smýšlení ten člověk je, jaké je sexuální orientace, třeba jako chorobou trpí, s kým se stýká, zdali nemá milenku nebo milence a podobně. To znamená, že ta metadata jsou vlastně z určitého pohledu citlivější než obsah té jedné konkrétní komunikace.

Lenka KABRHELOVÁ (moderátorka)

Když mluvíme o tom rozhodnutí Ústavního soudu, tak tehdy se na stranu oněch 58 poslanců, kteří chtěli plošné sledování zrušit, postavila jak jsi to zmiňoval i soudkyně Ústavního soudu Kateřina Šimáčková. Byly právě tohle momenty, které ona zmiňovala jako oporu té své argumentace?

Jan Cibulka (redaktor)

Ano. Ona říkala, že z těch záznamů, z těch metadat se dá vyvodit obrovské množství velmi citlivých informací o tom člověku.

Kateřina Šimáčková (soudkyně, Ústavní soud)

V nedávné době jsme rozhodovali o provozních a lokalizačních datech mobilních operátorů, a když jste mě označil za tu rebelku, tak tam to bylo teda jedna vůči všem, že jsem se domnívala, že ta právní úprava je příliš invazivní.

Jan Cibulka (redaktor)

A jí chyběly, aspoň podle té její argumentace, v tom disentu dostatečné záruky, že k tomu zneužití nedojde.

Kateřina Šimáčková (soudkyně, Ústavní soud)

A samozřejmě ono nejde jenom o to, že ta data má k dispozici stát. To jsem právě říkala i v případě toho data retention, tedy těch provozních a lokalizačních dat, ale tam prostě ta data jsou nashromážděná. A když tak velké množství dat je nashromážděno, jak vyloučíme, že k nim nebude mít přístup nikdo jiný než ten stát, který je shromažďuje?

Jan Cibulka (redaktor)

Ono je taky důležité zdůraznit jednu věc. Ty informace se uchovávají půl roku zpětně. A to, že nejsou třeba nějak plošně zneužívané teď nutně neznamená, že nemůžou být zneužité v budoucnu. Ve chvíli, kdy by se nedej bože samozřejmě dal vývoj ústavního pořádku u nás nějakým nepěkným směrem podobně jako třeba v Polsku nebo Maďarsku, tak hrozí tady to zneužití dat. Z Polska už to víme, že tady ty informace jsou zneužívané proti novinářům.

Lenka KABRHELOVÁ (moderátorka)

Ještě bychom měli zmínit, za jakých podmínek je policie může využít? Je k tomu potřeba souhlas soudu?

Jan Cibulka (redaktor)

Je k tomu potřeba buď souhlas soudu nebo státního zástupce. Souhlas soudu je potřeba ve chvíli, kdy se s těmi údaji nakládá podobně jako s odposlechem. V určitém případě stačí jenom souhlas státního zástupce, a to ve chvíli, kdy policie tvrdí, že potřebuje identifikovat nějakou osobu, která by mohla napomoci objasnění toho trestného činu a nesnese to odkladu.

Lenka KABRHELOVÁ (moderátorka)

Ty jsi, Honzo, několikrát mluvil s představiteli organizací, které se zaměřují na ochranu soukromí uživatelů tady v České republice. Uživatelů internetu, mobilních sítí. Jaké aspekty jsou tedy podle nich nejcitlivější?

Jan Cibulka (redaktor)

Podle Jana Vobořila, který je advokát v organizace Iuridicum remedium, které se právě zabývá ochranou soukromí, je tam vlastně největší problém, že tady ty informace se sbírají plošně a nevýběrově. Ten cíl, za kterým se sbírají, je nějaké předcházení nebo odhalování trestné činnosti. Ale reálně my sledujeme všechny obyvatele v České republice.

Jan VOBOŘIL (advokát, Iuridicum Remedium)

To byl další argument, že opravdu to obcházení toho data retention není nějak složité. Ty technologie už jsou často dneska zabudovány přímo v těch prohlížečích. Nepotřebujete být nějaký IT expert, abyste je mohli využívat.

Jan Cibulka (redaktor)

A my samozřejmě víme, že drtivá většina obyvatel České republiky nejsou kriminálníci.

Jan VOBOŘIL (advokát, Iuridicum Remedium)

Je to samozřejmě argument proti. Bohužel ten Ústavní soud místo toho, aby teda řekl: je to problém, je to velmi děravý cedník, kde uvíznou nejvíce ti, kteří nemají důvod se bránit tedy sledování a naopak ti zločinci, kteří páchají nějakou trestnou činnost, tak mají důvod třeba nějakým způsobem tu svoji komunikaci anonymizovat nebo převádět tedy přes ty VPNky, (???) a podobně.

Jan Cibulka (redaktor)

I právě jak zmínila vrchní státní zástupkyně, tady ty informace se používají k vyšetřování cirka tří procent případů. To znamená my plošně sbíráme extrémně citlivé informace kvůli tomu, abysme nějakou opravdu jako velmi malou minoritu byli schopni následně odsoudit a chybí nám i záruka nebo jistota toho, že je to opravdu nezbytné. Že bez tady těch informací by se ty lidi nepodařilo odsoudit.

Lenka KABRHELOVÁ (moderátorka)

Honzo, jaká je praxe v okolních zemích? Vymyká se česká praxe tomu, jakým způsobem fungují v tomhle ohledu jiné země?

Jan Cibulka (redaktor)

Když byla přijímána, tak se nevymykala. V té době se to zavádělo plošně Evropou. Ale následně jednotlivé evropské státy a jednotlivé evropské ústavní soudy se začaly proti tady té praxi vymezovat. Nejvýznamnější asi bylo v Německu, kde to vedlo až ke zrušení celé tady té úpravy.

Členské státy Evropské unie nesmí hromadně shromažďovat data volajících a uživatelů internetu. Rozhodl o tom unijní soudní dvůr.

V případě vyšetřování vážných zločinů nebo bezprostředně hrozícího útoku jsou dočasné výjimky možné, rozhodl Evropský soudní dvůr. Státy podle něj ale mohou ke sledování přistoupit jen na dobu nezbytně nutnou a rozhodnutí navíc musí být možné nezávisle přezkoumat.

Soud se zabýval případy z Francie, Belgie a Británie, ale o shromažďování dat se přou politici, ochránci lidských práv a spotřebitelů, zástupci bezpečnostních složek i v České republice

Jan Cibulka (redaktor)

V tom aktuálním sporu Evropský soudní dvůr rozhodoval o praxi, která je v Británii, kde s ohledem na jejich boj proti terorismu dochází k velmi zásadnímu sledování. Ty informace, ta metadata se předávají v reálném čase tajným službám. A ty je nějak následně zpracovávají. Takto invazivní ta česká úprava není. A pokud bysme se měli potom podívat do zahraničí, tak v režimech, které si s lidskými právy tolik hlavu nelámou, typicky Saúdská Arábie nebo třeba Ruská federace, tak v Ruské federaci se tady informace uchovávají 3 roky.

Lenka KABRHELOVÁ (moderátorka)

Dá se tedy říct, jak spornou záležitostí v tuhle chvíli uchovávání dat představuje? Když jsi teď narazil na to rozhodnutí soudního dvora Evropské unie, ten minulý týden tedy rozhodnul, že vlády států Evropské unie nebudou mít možnost nebo nebude to přípustné, aby uchovávaly plošná data volajících a uživatelů internetu. Tak co to tedy znamená pro jednotlivé vlády?

Jan Cibulka (redaktor)

Záleží, koho se člověk zeptá. Pokud bysme to měli vztáhnout, co to vlastně znamená pro Českou republiku, pro tu naší úpravu, tak pokud se budeme ptát zástupců těch bezpečnostních složek, třeba když jsme mluvili velmi krátce zatím s Lenkou Bradáčovou, která říkala, že to ještě nemá plně nastudované to rozhodnutí, nicméně z jejího pohledu se vlastně nic nemění. Protože ten Evropský soudní dvůr rozhodoval ve sporu, respektive rozhodoval předběžnou otázku, která se týká sporu, který je vedený ve Velké Británii. To znamená, že se to vlastně té české právní úpravy přímo nedotýká. Na druhou stranu ten Evropský soudní dvůr jasně stanovil nějaké podmínky, za kterých tady k tomu sběru metadat může docházet. Ty podmínky jsou v zásadě trojí. Znamená to, že to nesmí být plošné ten sběr, co se týče rozsahu těch údajů. Nesmí být vše pokrývající, musí pokrývat jenom určitou skupinu populace, u které se tedy předpokládá, že tam k nějakému problému může dojít a nemůže k tomu docházet vždy, ale jenom ve chvíli, kdy ten stát může zdůvodnit, že opravdu tam existuje nějaká hrozba. Ten Evropský soudní dvůr to hodně konstruoval vůči hrozbě terorismu. Právě proto, že šlo o Velkou Británii a vlastně řekl, že praxe, kdy bez ohledu na míru teroristického ohrožení se sbírají a zpracovávají informace o všech občanech, tak přípustná není.

Lenka KABRHELOVÁ (moderátorka)

Dá se z tohoto rozhodnutí usuzovat, kterým směrem se ta debata o celém tomto problému vlastně ubírá, kam se posunujeme?

Jan Cibulka (redaktor)

Ono to není první rozhodnutí, které v té věci soudní dvůr vydal a on vlastně pořád cizeluje pohled na tu problematiku. Je teď vlastně otázka na zákonodárce, jestli na to nějakým způsobem nezareagují a tu zákonnou úpravu neupraví tak, aby byla v souladu s tím, co řekl ten soudní dvůr. Protože pokud se to nestane, tak samozřejmě existuje riziko, že někdo, což v České republice může být kdokoliv, koho se to týká, to znamená každý, kdo má připojení k internetu nebo mobilní telefon, to zvedne formou nějakého sporu a bude se domáhat tedy jednak smazání těch svých údajů, ale tím, že ten Evropský soudní dvůr řekl, že ty informace pokud byly sbírány v rozporu s tím, co soud zjistil, tak byly i v minulosti sbírány vlastně neoprávněně, tak ten člověk teoreticky může žádat i nějaké odškodné za to, že bylo zasaženo do jeho soukromí. A co je taky hodně podstatné, ten Evropský soudní dvůr naznačil, že by lokální soudy neměly tady ty vlastně nezákonně sebrané informace zohledňovat v trestním řízení. To znamená, že můžeme očekávat, že ten, kdo to začne v Česku jako prošlapávat nejdříve, budou advokáti různých lidí, kteří stojí před soudem kvůli nějaké trestné činnosti.

Michal TOMÁŠEK (vedoucího katedry evropského práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy )

Soudní dvůr zkrátka řekl, že taková praxe je nepřiměřená, neproporcionální a proto od ní bude muset být upuštěno. České právo v tom sporu nebo v tom posuzování soudního dvora nijak nefigurovalo, takže je několik možných scénářů. Prvním je, že se vytvoří nějaká nová evropská směrnice, která to rozhodnutí soudního dvora bude určitým způsobem reflektovat a pak tady bude dána určitá implementační lhůta pro to, aby členské státy, včetně České republiky, tuto novou právní úpravu reflektovaly. Anebo pokud by ti, kdo byli třeba neúspěšní v tom loňském řízení před Ústavním soudem, tak ti by mohli případně podat nějaký nový návrh, který by směřoval k soudnímu dvoru a který by jaksi napadal slučitelnost té naší právní úpravy s unijním právem ve světle toho nového rozhodnutí.

Tolik Michal Tomášek, odborník na evropské právo z Univerzity Karlovy.

Lenka KABRHELOVÁ (moderátorka)

Obecně, když se na to rozhodnutí podíváme, vidíš nějaký posun v tom, jak obecně jako společnost uvažujeme o rizicích, která tato otázka otevírá?

Jan Cibulka (redaktor)

Jestli já tu debatu můžu pozorovat v tuzemsku, tak bezpečnostní složky tady ty informace samozřejmě o ně mají zájem, protože jim pomáhají v té jejich činnosti. Dokonce se objevují čas od času návrhy, že by se začalo evidovat, na jaké webové stránky ten uživatel třeba chodí. Což jednak je to velký zásah do soukromí a není úplně složité nějaké takovéhle sledování se mu vyhnout, nebo ho obejít. To znamená, že je otázka, jak užitečné by to bylo. A co se týče veřejnosti, tak ten vztah k soukromí, aspoň co můžu pozorovat v Česku, je pořád poměrně vlažný. Teď, když se tady to téma metadat objevilo, tak to bylo v souvislosti s epidemií koronaviru. Určitě jste asi zaslechli v médiích zmínky o vzpomínkových mapách. Tak ty vzpomínkové mapy byly kreslené právě z těchto dat. Vlastně poprvé měla veřejnost možnost se podívat, jak se tato data dají použít. Trošku takové symptomatické je, že ten zájem poměrně rychle ochladl, protože se ukázalo, že ono to moc nefunguje. Ono to není zas tak přesné, jak si všichni představovali. To znamená, že ten nástroj má taky své limity, co se týče efektivity toho sledování. Nutné je taky říct, že my se tady bavíme o tom, že náš poskytovatel internetu o nás zjišťuje, v jakých časech my se připojujeme a odkud, ale když to srovnáme s tím, co o nás ví firmy jako Google nebo třeba Facebook, které ví opravdu jaké články sdílíme, s kým komunikuje, o čem si píšeme, jak často, kdo jsou naši přátelé, kde nakupujeme, co nakupujeme, za jaké ceny, v jakých časech, tak tady ty informace, které mají k dispozici ty bezpečnostní složky, jsou poměrně minimální ve srovnání s tím, co my vlastně dobrovolně dáváme různým korporacím za to, že využíváme ty jejich služby.

Lenka KABRHELOVÁ (moderátorka)

Jan Cibulka, datová redakce irozhlasu. Honzo, děkujeme.

Jan Cibulka (redaktor)

Na shledanou.

Lenka KABRHELOVÁ (moderátorka)

A to je ze čtvrteční Vinohradské 12 vše. Kdykoliv nás najdete na stránkách irozhlasu a také ve všech podcastových aplikacích. Stáhněte si aplikaci Můj rozhlas, tam je kromě našeho podcastu i všechno audio Českého rozhlasu. Psát nám můžete na adresu vinohradska12@rozhlas.cz. To byla Lenka Kabrhelová, těším se zítra.