Televize Beey pro osoby se sluchovým postižením

Back

Pátek 19. 02. 2021

ČRo 2: Blízká setkání - Julie Gaia Poupětová

Blízká setkání - Julie Gaia Poupětová


Děkuji za předání slova. Přeji hezký pátek, milí posluchači. S profesí svého dnešního hosta se nejenom v Blízkých setkáních ale musím říct, že i osobně setkávám úplně poprvé. My jsme sáhli pro toto téma do kruhu nejpovolanějších. Žena, která je se mnou ve studiu, je jediná. Pokud ne jediná, tak určitě první certifikovaná sexkoučka u nás. Je to velmi milá žena a já se na ní moc těším. Julie Gaia Poupětová s námi Dvojce. Naším dnešním hostem je Julie Gaia Poupětová. Dohodli jsme se, že Gaia, že to je nejdůležitější jméno pro ní krásné. Je to krásné jméno. Vystudovala klinickou imunologii a vývojovou biologii na Karlově univerzitě. Ale od roku 2007 je jedinou certifikovanou sexuální kočkou také lektorkou, autorkou odborného systému kurzu a videí, ve kterých učí dovednosti pro šťastný intimní život. To je hezké páteční téma - šťastný intimní život. Já vám přeji dobré dopoledne, Gaio.

Dobrý den. Dobrý den všem.

Když už jsme tím jménem začali, kde se objevilo vaše jméno? To je křtěné jméno, nebo jste si ho někde jinak vydobyla?

Ne tohle je vlastně jméno, které vzniklo takovým jako procházením těmi různými komunitami, řekněme neúplně mainstreamový zaměřením na objevování sexuality ještě v dobách, kdy to vlastně byly diagnózy, řekněme. Jo a teď se to posunulo. Možná se k tomu třeba dostaneme. Ale třeba BDSM různé, já tomu říkám adrenalínovější formy.

Pojďme tu zkratku přeložit, protože opravdu ne každý jí rozumí.

Jako pestřejší formy ale samozřejmě ta zkratka přináleží nějakým... Ta zkratka samostatná vzniknula ze slov bondáž, disciplína, dominance, submisivita, sadomaso, jak my říkáme doma sádlo máslo občas. Ale je to jako samozřejmě deštník, který skrývá spoustu dalších různých, řekněme, ne až tak, a teď nechci to říkat slovo "normální" ale dere se to na jazyk. Ne až tak normálních.

Běžných.

Většinových forem vyjádření sexuality. Takže jsem navštěvovala jakoby srazy těchhle těch. Teď oni si jako tak, teď to řeknu, říkali úchylové ale říkali si tak vlastně jako sebevědomě. Jako já si uvědomuju, kdo jsem. Já vlastně mám za sebou určitý coming out třeba v nějaké komunitě. A pak to byly třeba swingerské komunity a tam vlastně v rámci těch komunikací jsem začala používat tohle jméno - ten nick. Ono se stalo v jednu chvíli, že vlastně jsem si uvědomila, že spousta lidí má tento svůj jakoby nick v té komunitě, pod kterým žijou ten svobodný život otevřený upřímný vlastně jako pro duši čistý, řekněme, a v zaměstnání si to nemůžou dovolit. Takže mají oddělené jméno. A já jsem si říkala, tak kdo jiný než jako já se svojí profesí bych to měla spojit a otevřeně vystupovat pod oběma těmi jmény. Vlastně pod tím civilním a pod tím jakoby nickem svobodné sexuality. Takže jsem to vlastně po tom v rádiu, když jsem začala pracovat, tak jsem začala používat celé jméno. Pak už to vlastně nějak se začalo objevovat. Takže mi lidi začali častěji říkat Gaio a změnilo se tím vlastně to oslovení úplně.

Já jsem ráda, že jsme tím tématem začali. Naopak u něj chci zůstat, protože určitě všeobecně platí otázka, co je a není normální. Zda to, co se dělá většinově, nebo zda se k tomu někdo rozhodne. Ale přece jenom, když připustíme a řekneme si, vy nám pak řeknete, které techniky dřív třeba byly úplně úplně mimo a třeba už jsou dneska přípustné, má to nikde hranici ta sexuální svoboda? To znamená, je něco, co vždycky za tou hranicí bude, řekněme, móda nemóda, doba nedoba?

Je tady nějaká zákonná hranice, legislativní. Je tady samozřejmě hranice toho, kde jsou hranice toho druhého. Je tady samozřejmě konsensus nějaké svolení, nějaká dohoda a nějaké přistoupení, když se bavíme třeba. A to se týká ale i technik, který třeba lidé podle mě považují za normální. Teď úplně nevím co tady můžu zmínit a co ne. /smích/ Našlapuju.

Slušně můžete.

Máme nějaký standardní jako druh styků ale máme i jiné nestandardní druhy styku. To jsou ty orální třeba anální techniky. Teď u těch análních já si myslím, že tam by měla platit úplně stejná pravidla, jako když děláte extrémnější formy různého sexuálního kontaktu, protože prostě ty jakoby důsledky mohou být vztahově traumatizující samozřejmě pro příjemce té aktivity, což nemusí být jenom žena. Je potřeba si říct, že ty hranice samozřejmě určují ti dva mezi sebou primárně. Pakliže se děje cokoliv zle, tak potom je teda ta zákonná nějaká norma.

Když to přeložím, i když je to věc, která třeba by byla, i řekněme, skoro normální a ještě i legislativně přípustná, pokud jeden z těch dvou lidí nesouhlasí, tak to vlastně stejně není dobře.

Jasně. Protože skutečně jakoby my hodně necháváme ty svoje životy určovat tím, co v té společnosti vlastně, řekněme, je jako. Je to normální? To je většinová otázka mých klientů. Je to normální, že nemám chuť? Mám větší chuť. Mám tohle, nemám tohle. Dělám tohle, nedělám tohle. To je jako základní otázka, se kterou přichází většina lidí na sexkoučink. Pokud ne základní, tak pod otázka. Jedna z hlavních. A ta otázka není o tom, jestli chceme mít ve vztahu normální sex. Ta je o tom, jak mít ve vztahu sex, který nás činí šťastnými. To je ta důležitá otázka.

Opět vlastně to štěstí naplní těch dvou jedinců. Vy jste zmínila o sexkoučinku. My se k tomu dostaneme. Dáme si totiž jednu na to píseň, protože to je velké téma, které před námi je. Přesně k tomu, kdo za vámi a proč chodí, se dostane za chviličku. Julie Gaia Poupětová u nás na Dvojce. Ačkoli jsem původně chtěla začít tím, že probereme co to přesně je sexkouč, co ta profese obnáší, tak se k tomu dostáváme ale úplně oklikou. Skočili jsme, takříkajíc in medias res s Julií Gaiou Poupětovou, sexkoučkou naším dnešním hostem, do otázky, co to je normalita, co všechno vlastně může činit člověka štěstím při sexu a zda to vždycky je v souladu s tím, co si třeba myslí společnost nebo naše vlastní vychování. Rozumím tomu dobře, že může přijít třeba klient, který se cítí být šťastný v něčem jiném než třeba byl vychován a než překládá společnost? I to je třeba to téma?

Nebo třeba přijde klient, po kterém to chce jeho partnerka třeba. Teď vlastně to, o co tam kde je, že naše společnost dlouho a i odborná část veřejnosti vlastně vnímala tu sexualitu tak, a zase to vychází z nějaký historie vědecké a lékařské, že ty emoce, které vlastně prožívám při sexu správné by měly být pozitivní to štěstí a nějaké něha, laskavost, vzrušení. Řada těch emocí je v tom pozitivním spektru toho co vnímáme je příjemné. A teď my jsme konečně před pár lety i jako medicínský svět udělal ten krok k tomu, a zase k tomu přispělo 50 odstínů šedi a ta debata kolem toho, že jsme začali přijímat vlastně i aktivity, a teď všichni se ptají po těch aktivitách ty techniky a tyhlety věci. Ale ono je mnohem důležitější srdce toho všeho jsou vlastně ty jakoby negativní emoce, který vlastně vstupujou do sexu okoření ho. Když jsou dobře nadávkované nesmí se to přetáhnout, ale když tam třeba řekněme strach a bezmocnost a ta bolest, to je takovýto klasika sadomaso, ale ono se to může různě mixovat. Tyhlety vlastně, řekněme, ne úplně pozitivní emoce temné, jak se jim někdy říká, hrajou významnou roli. Můžou být strašně zajímavým zpestřením ale spousta z nás si to nechce dovolit.

Jen se zeptám, významnou roli jako právě pro barevnost toho procesu, anebo opravdu třeba z psychologického a lékařského hlediska třeba, že to uvolní odblokuje? Jestli i takhle, abych rozumněla.

To bysme si tady povídali hodně dlouho. Říkáte uvolní odblokuje. To je jakoby starý pohled psychologie. Ta pozitivní psychologie naopak říká: Dobrý ten automat, který tam jede, je bezmocnost. TA není naučená. Ten pojem naučená bezmocnost je špatně v tuto chvíli. Člověk, který je jeho autorem ho sám dementoval v podstatě. Martin Seligman, zakladatel pozitivní psychologie. Teď my vlastně, a teď jsem odskočila co jsem to vlastně chtěl říct.

Do jaké míry ta temná stránka sexuality je dobrá jenom pro samotný sex nebo jestli i pro toho člověka? Jestli to má nějaký přínos?

To není odstraňování ale naopak učení se nových kompetencí v rámci intimního partnerského života jo. Čili já se můžu učit v rámci sexuality zpracovávat i nějaké negativní emoce jiným způsobem a produktivnějším a pro ten vztah mnohem zajímavějším zábavnějším víc motivujícím, než když to dělám prostřednictvím jenom, když se tam snažím mít jenom ty pozitivní emoce. Když to prostě jako se snažím hrát jako na takzvanou vanilkovou notu. Ten vanilkový sex je jakoby normální v uvozovkách.

Myslíte, že to přinesla doba jedenadvacáté století? Že to souvisí jaksi s tím, kudy se ubírá Homo sapiens jako takový? Že se to tedy liší vůbec, že se ta sexualita tedy mění? Nebo tím objevujeme nějaké dávno zasunuté stránky a dovolujeme je vlastně?

No já si myslím, že je dobře, že jsme si dovolili do sexuality pustit, a teď mě neberte za slovo, určitou, v uvozovkách řečeno, formu jakoby násilí, která tam má být, která je tam správně. Já teď fakt nemyslím násilí. Já myslím jakoby určitý i jiný spektrum. Celou tu plejádu těch možných prožitků. To, že někdo třeba opravdu chce být jenom lehce manipulován, že nebo chce začít od partnera dominanci, nebo nějaké věci, které jsou trošku na hraně něčeho maličko. Ta hra na tý hraně trochu. Zažít nějaký dobrodružný. Na začátku vztahu, když se seznamujeme, je adrenalin. Jasně tady spousta lidí mluvila o tom, že tam je dopamin, že tam ten fenyletylamin a různý další chemikálie. Úplně na začátku je velká adrenalinová bomba. My si tím můžeme trochu jako připomenout maličko to seznamování se. Čili jo, já jsem vám neodpověděla. Je to doba. Tohle se stalo, že v tý sexualitě najednou i to temno přišlo do tý sexuality. Teď nás čeká ta druhá část práce zase s tou částí, kde jaksi je propojení na opačné straně spektra. Vlastně ta kampaň MeToo, narážím na tyhlety věci, kde vlastně dochází k násilí, které je spojované se sexualitou. Já si myslím, že to spojení je úplně mylné v mnoha případech, že opravdu jde o agresi čistou. Vůbec to nemá nic společnýho se sexualitu a s pudem už vůbec ne.

Já když vás poslouchám, myslím, že to je velmi těžká profese, protože člověk je extrémní bytost. Zvlášť v oblasti sexu se to může podle mě ty váhy velmi snadno přelít. Jestli třeba i to je tématem profese mého dnešního hosta, Julie Gaii Poupětové, se dozvíme za chviličku. A teď trochu něhy. Prosím vás, Pavel Bobek. Povídáme si Julií Gaiou Poupětovou. Zatím opravdu musím říct, že úplně krásně se témata běží jinudy než já jsem si myslela, že poběží. Ale tak trochu to, o čem jsme mluvili a budeme mluvit i o jiných věcech. Otočíme ten list možná i k něčemu, co je po nás třeba aktuálnější pro všechny dámy, i když tohle je velké téma. Ale jen ať vím, když svírám v ruce knihu Intimní štěstí, jak se naučit vytvářet ve vztahu touhu. Tam to, o čem jsme mluvili, také trochu najdeme? Jestli to někoho zaujalo, jestli tím tématem se tam zabýváte?

Trošičku to tam je v těch některých věcech, které vysvětluju právě ohledně psychologie, ohledně toho, jak vlastně můžeme třeba s některými těmi starými přesvědčeními toho, co funguje pracovat jinak. Takže jsou tam určité jako postupy. Ale tak zhruba ve třech částech té knížky se tam určitě věnuju právě třeba tomu, že sexualitu vnímáme jako pud a tohle přesvědčení už dneska není. Takhle, pokud chceme mít dlouhodobé monogamní vztahy, což většina lidí, řekněme, žije, ať už chce nebo nechce nebo se aspoň tak tváří spousta z nich, tak v těch vztazích potřebujeme s tou sexualitou pracovat jinak.

Vědoměji.

Teď nechme tu vědeckou stránku, jestli sex je pud nebo ne. To je na delší definování toho, co kde jak je popsáno vědecky. Ale spíš se pojďme pobavit o tom, co to vlastně přináší do těch vztahů. Přináší přesvědčení, že někde se objeví nějaká touha. Nějak vlastně s tím budeme jako zacházet, že nás někam bude budit ta touha. A teprve na základě volání té touhy my se budeme pouštět do nějakých erotických interakcí s protějškem. A tohle funguje teda na začátku, když ten náš mozek je pod vlivem biochemické polévky, která je prostě, já říkám investice od přírody, aby se lidský druh rozmnožil. Fajn, dobrý. Ono to odejde. Do půl roku do dvou let vlastně tahle polívka trošku jako zřídne. Vrátíme se tam, kde jsme byli původně před tou zamilovaností a pak je potřeba s tou sexualitou pracovat úplně jinak. Teď říkám pracovat.

Co musí nastoupit? Co by se tam mělo do té polívky vlít, aby nám chutnala?

Vědomě ale furt to ještě neznamená jako konkrétně. To znamená, třeba proaktivně vlastně se naučit se svádět, vytvářet vůbec si ten prostor. Samozřejmě velký téma, jak mít soukromí teď, když jsme všichni zavření doma. Jak jít do erotické interakce, aniž budou vzrušená. Mít dovednosti, díky kterým se s partnerem dohodnu na co vlastně mám náladu, jestli já vůbec mám dneska náladu se vzrušovat nebo ne. Jestli se třeba nechce zrušit jenom on. Přemontovat si to v hlavě tak, že v podstatě, pokud se můj partner vzrušuje a já ho teda miluju, tak pro mě jeho vzrušení přece nemůže být něco odporného nechutného. Začít prostě tohle přetvářet. Samozřejmě pracovat i s tím, že pokud teda do toho jdeme do té interakce, tak se oba potřebujeme mít nástroj na to, jak se dostat na tu vlnu vzrušení v průběhu. Mít ten čas na to. Spousta lidí tam jde s tím, že on už zrušenej je. Jeho už pudí pudy, když mluvím teda já a muž. Nebo může být i obráceně i ženy jako často mají problém.

Že každý je v jiném rozpoložení. Jak dojít k té harmonii, když to nevede ta původní polévka?

Tak. To za nás žádný pud neudělá. Když jsou lidé zdraví, tak mají právě očekávání, že ten pud, když funguje správně, tak za ně vyřeší tu sexualitu ke spokojenosti.

Ono to jako přijde, čekají.

Se to samo. Pan, se to. Já říkám: "Jakmile máte v posteli pana "se to", tak je to nejlepší." Tahle trojka vede k žádnému sexu dřív nebo později. A jde o to, že vlastně my potřebujem se učit a rozvíjet dovednosti, já říkám kompetence. To jsou znalosti, zkušenosti, schopnosti, dovednosti - takovej balíček. Tohle všechno potřebujeme vědomě rozvíjet. To je to vědomí.

To jsem já měla na mysli. To znamená, když už o tom spolu mluvíme, tak znamená, že pojmenováváme věc, o které si opravdu mnoho z nás jistě myslí, že to přece udělá příroda. Vy vlastně tento mýtus v podstatě teď vyvracíte. Jestli tomu dobře rozumím. Nebudeme čekat, až to něco udělá.

Přesně tak. Jestli budete čekat. Máme nějaké poruchy, nějaké dysfunkce sexuologicky, tu squadru těch problémů a medicínsky nazývaný. Některé z nich jsou takzvané organické, to se dá řešit řekněme endokrinologicky, hormonální léčbou, léky nějakými medicínskými zásahy třeba, nebo nějak jinak třeba fyziologicky. Pak máme tu druhou skupinku, kdy se říká: Takzvaně je to v hlavě. Já říkám: Je to v hlavě, ale jinak než si myslíme. Protože tam dost často zaměňujeme. My máme labely poruch jako nálepky poruch a dysfunkcí na něco, kde nám chybí dovednosti. A my vlastně tu absenci těch dovedností dokonce si ve vztahu ještě navíc, což je největší vražda, jako interpretujeme jako absenci lásky od to druhého nebo, že s tím druhým je něco špatně anebo, že se mnou něco špatně.

Pak se třeba bortí vztah a ono by stačilo, když to řeknu úplně teď laicky, jestli dobře rozumím, přijít za vámi. Sundat nálepku, naučím se nějakou dovednost. Tudíž můžu sundat nálepku a vlastně si tím třeba i zachránit vztah.

Když ty lidi jsou rozumný, tak to děláme. Moje východiska pro tu mojí práci, teď se vracíme k tomu, co je vlastně sexkoučink, jsou trojí. Pozitivní psychologie. To je přesně to, o čem teď mluvíme. Učení se nových kompetencí, abych zvládala stresy v budoucnu lépe - stresující situace. Pak máme nějakou jako sexuologii, která je nová zase. A pak máme učení se. Efektivní metody učení se. To učení nějak probíhá. Má nějaký fáze. Já holt prostě musím počítat s tím, že i při učení sexuální dovedností budou kiksy a budou chyby. Ale my se všichni učíme my inovuje ve vztazích s tím, že to bude hned perfektní? Když to teda není perfektní, tak jako už to radši nikdy dělat nebudu. Já si pamatuju, jak se na mě tvářil. To už nikdy v životě. Teď ještě navíc tam ten stud do toho. Takže naučit se pracovat se studem, naučit se učit se vůbec sexualitu. To je to, co učím lidi primárně na svých kurzech.

My jsme se krásně dostali k vlastně mojí úplně první otázce na Julii Gaiu Poupětovou. A už mě napadá otázka další, ale za chviličku na Dvojce. Uznávám, že dnešní téma prostě naprosto otevřené se sexkoučkou Julii Gaiou Poupětovou. Já s tím vůbec nemám problém, protože to je součást našich životů. Opravdu mě to zajímá. Věřím, že spoustu lidí. Ale nestává se vám, že si to trošku možná lidé pletou s jinou oblastí, která je, řekněme, také aktivní. Je dost podobná. Je na stejné téma a přesto s jiným výsledkem nebo s jiným záměrem. Víte, o čem mluvím? /smích/

Prostituci myslíte?

Jestli po vás třeba nechtějí nějaké věci, nebo jestli si to nepletou?

Teď už myslím, že už k tomu tolik nedochází jako třeba v těch začátcích. Nějaké 2-3 roky, když já jsem vlastně budovala nějaké povědomí vůbec o náplni té profese a o nějakých jako právě odborných jakoby záležitostech, které by člověk, který tuhle profesi vykonává, měl splňovat ty kritéria. Vzdělání na to mít nějaké.

Vy ho máte v zahraničí, viďte?

Já mám několik vzdělání na tohle. A ano, vy vystudovala jsem svým způsobem školu v zahraničí. Nicméně jsem to tady přetvořila do úplně jiné metodiky. To, co vlastně jsem se učila tam jako sexkoučink, tady nepoužívám. Vytvořila jsem si vlastní postupy, které v Čechách fungují, protože na Čechy holt to, co tam funguje, moc nefungovalo. /smích/

Co třeba na nás nefunguje a naopak funguje? Jeden příklad, jestli byste uvedla.

To je takové v těch metodických postupech různých. Máte různé koučovací techniky třeba nebo nějaké přístupy. Já víc jdu po těch věcech, které jsou jako fakt krátký nějaký cvičení. Třeba 3 evoluční kroky děláme s klienty. Tohle je vlastně esence toho, co fakt jako potom přináší nějaký výsledek. To, že spolu rozebereme nějaký oblasti. Mysl, spiritualita a tamto a tohleto to je hezký ale já prostě potřebuju, aby ty lidi nakonec doma něco udělali. Protože to je to, kde je ten finální rozdíl. A tyhle účinný metodiky jsem si musela vyvinout já tady.

Jako domácí úkoly, cvičení. Úplně takhle lapidárně.

Část toho sezení určitou část věnujeme generováním nových nápadů a nějakých myšlenek, kdy ten klient se mnohem víc zapojuje. A on sám ví nebo ona sama ta klientka ví, jaké jsou vztahy v tom prostředí, k čemu by ten partner možná byl svolný nebo ne. A prostřednictvím takzvaných trapnocvičení a 3 evolučních kroků, což je mantra co spolu děláme. Pak vygenerujeme něco, na co se ideálně těší. To je 1 krok. Můj evoluční krok 1 optimální pro to, abych se mohla já motivovaně učit, aby mě to bavilo, abych vůbec si našla v tom čas na takovýhle blbosti, když řeknu, tak potřebuju vlastně k tomu být motivovaná vnitřně tím, že ideálně se na to těším. Takže ano, umím si to představit a těším se na to. 2 evoluční kroky jsou, ano umím si to představit ale... Teď řešíme nějaký jako ty překážky, který by se mohly postavit do cesty. Nějaké zábrany a spoustu věcí. 3 evoluční kroky, který nikdy neděláme s partnerem - nikdy. Samostatně taky ne. "To si fakt vůbec neumím představit. Co se stalo? Když navrhnu takovouhle aktivitu. Řeknu, když se třeba představíte. Ten člověk si to představí a vyděsí se. Říkám: Dobrý. To jsou 3 evoluční kroky. To je moc. My potřebujeme stáhnout ty cvičení, který vlastně s tím klientem vymýšlíme jedno nebo dvě, který si nakonec odnese a ideálně je udělá a má to ten efekt toho posunu. Tak potřeboju být v těch dvou revolučních krocích maximálně. A to se týká i posunu třeba nebo rozvoje vztahů s partnery ve smyslu jako toho, že já jdu na swingers párty. Skvělý. Ten druhý řekne: "Ježíš, tak si se zbláznil." To je odpověď typu: "Vůbec si to neumím představit." Tohleto vlastně potřebuju aplikovat do těch vztahů mezi ty partnery, aby oni společně se ošetřili, aby si jako nedělali ty emoční zranění navzájem při tý inovaci. To je jedna z věcí, kterou děláme, která je velice praktická. Prostě jsme to v podstatě vymysleli tohle.

Tady pro nás na klíč pro Čechy. Pak mě ještě zaujalo to trapno, ale dáme si nejdřív písničku. Písničku ale slovo trapnocvičení je důležité, protože myslím, že pocit studu a trapnosti je něco, co tento svět přirozeně provází. Sexkočka Julie Gaia Poupětová je naším hostem. Já tady, Gaio, přemýšlím a vžívám se do našich posluchačů. A říkám si, když to vůbec nebude žádný extrém a nejde nikomu třeba z nich zrovna o úplně extrémy třeba té agresivity určité, ničeho o čem jsme mluvili. Ale i tak třeba možná patří do té skupiny lidí, která přirozeně se drží toho, že tak to nějak odeznělo holt. Tak já počkám. On ten puk nějak přijde. Vy jste tak výrazně řekla, že právě to je mylná informace, že to je pud. Co tedy když teď třeba někdo říká: "Já bych to tak chtěl změnit a vrátit náš sexuální život." Umíte nám poradit nějakou úplně jednoduchou prostou radu? Takový první milej krok, který můžeme udělat než třeba navštívíme sexuálního kouče? Jak to třeba doma rozhýbat oproti těm mýtům?

Já když to učím lidi, tak vedu samozřejmě i semináře skupinové a pak i individuálky.

Mně jde o nějaký takový prvotní otvírací klíč. Co určitě neudělat, anebo co udělat?

No nečekat až přijde ten pud. To je důležité. Něco zkusit udělat. A co si myslím, že je potřeba udělat, tak to první čím vlastně začínáme je to trapnocvičení. To jsem tady zmínila. Je to taková malá jednotka učební. My si vlastně vytvoříme nějaký prostor. Já říkám dneska v dnešní době je potřeba se dohodnout s partnerem, že to bude 15-20 minut. Jestli se vám to bude líbit a prodloužíte si to, fajn. Dobrý. Nechte si to klidně delší. To se dohodněte. Ale dejte si třeba 15-20 minut nějakou songy na na na flashku si tam někam dejte prostě takovejhle jako časovej nějakej rámec. A pak se zkuste společně dohodnout, co v rámci toho časovýho rámce budete dělat, jakou aktivitu. A to už vyžaduje teda někde se inspirovat.

Musí být sexuální aktivita předpokládám.

Nemusím. Může být jako povídající. Může být svádějící. Může ten obsah vlastně toho trapnocvičení je pokaždý jiný. Záleží na tom, co ten pár teda řeší, co je jim sympatické, abysme se vešli do těch evolučních kroků. Je to společný čas, ve kterém se ty 2 mají domluvit, co by mohli zkusit společně udělat. I to domlouvání může být. Dejme si dvacetiminutovku na to, abysme se domluvili co vlastně příště v těch 20 minutách bysme chtěli dělat. Tady je nějaká masáž genitálií. Tady je nějaký jako povídání si nějaký zkoumání erotogenních zón. Nějaký tadyhle to. Můžeme spolu teda zkusit se podívat třeba na nabídku nějakého sexshopu. Podívat se prostě, jaký témata by vlastně pro toho druhýho mohly být vůbec zajímavý. A ten druhej řekne: "Já chci mít od všeho klid." Dobře, tak to téma je úplně jinde než v sexualitě. Tak to téma je o tom uvolnění. Dobře, jak ti můžu vyladit a uvolnit, aby si se dostal na základní jako nějakou rovinu něčeho, odkud vůbec můžeme uvažovat o tom, že by nějaký příjemný pocity vzrušení mohly začít být budováni? V těch dvacetiminutovkách děláme takovýhle cvičení. Je to vystoupení mimo komfortní zónu. A je to o tom, že ačkoliv je náplň pokaždé jiná, tak cíl trapnocvičení je vždycky stejný. Cítit se aspoň trochu trapně, co nejdřív se cítit aspoň trošku trapně. Jestliže tohle máte, tak děláte správně cvičení trapnocvičení. My tím vlastně pracujeme s tím studem vědomě. Já do toho jdu napřímo. My se snažíme tomu studu vyhnout totiž normálně všichni.

Ano, přirozeně.

Protože stud je nepříjemná emoce. Říkám, když ho budeme dávkovat trošičku po malinkejch kousíčcích, tak ta trapnost na rozdíl od velkýho studu trapnost je něco, co se přihodí každýmu. Nejsme v tom sami. Je s náma ten druhej. Neskutečně to posiluje vlastně intimitu skutečnou. Myslím jako obnažení se navzájem těch citlivej zranitelných částí obou dvou těch bytostí, který tam jsou v tom kontaktu v té interakci. A tohle to je něco, co je strašně důležitý v tom vztahu umět vytvářet. Umět si najít k tomu času cestu. Teď ten Valentýn třeba byla dobrá příležitost si k tomu najít cestu. Ale ty lidi, když tohle spolu nezažijiou čas od času takový jako hodně esenciální bytostní spojení. "Ježiš, vždyť já ho vlastně kvůli tomuhle ho miluju. Vždyť kvůli tomuhle mě vlastně vždycky vzrušoval." Takovou tu nejbližší cestu těch dvou duší, tak to vlastně jako samozřejmě upadá dál a dál. Trapnost to může paradoxně nahodit.

Povídáme si s Julií Gaiou Poupětovou a ještě chvíli budeme na Dvojce. Vlastně s tématem studu a pocitu trapna se chci Julie Gaie Poupětovou, sexkoučky, zeptat a ptám se. Stane se to někde i vám v profesi nebo na počátku, když jste začínala? Cítila jste se někdy trapně? Nebo stud, že máte něco říct něco ukázat, nebo vás uvedlo do rozpaků klient?

Jasně. Stud není jako buďto je nebo není. Stud je kontextuální záležitost - individuálně kontextuální. To znamená, že třeba, když mi někdo říká u nás doma se chodilo. My jsme chodili nahý. Já se vůbec nestydím. Já říkám: "Ne, máte to ohledně nahoty. Ten stud třeba máte jinde než většinová společnost ale budete mít ten stud někde jinde." Takže já, když jdu do banky třeba nebo řešit nějaký věci třeba nebo když jsem měla vystoupení na tyči pole dance ve volném čase, totální záplava studu. Jakmile jste někde jinde, kde netrénujete neudržuje se nepraktikujete. Samozřejmě, že v té sexualitě asi to mám úplně jinde, abych mohla lidi vést do bezpečného prostoru, abych jim pomohla vytvořit bezpečný prostor vůbec. Tak tam ten stud už nesmím mít v podstatě nebo není.

Rozumím. Je to vaše parketa.

Ten kontext je jakoby jde kontaminovaný od studu. Ale jiné kontexty zůstávají. Takže taková ta obava, když se teda začneme zbavovat studu, tak to bude tady jako všichni budou prostě zhýralý sexuální zvrhlíci. Já říkám: Ne, my můžeme ten stud odstraňovat v určitých oblastech cíleně tam, kde to pomůže. A tam kdybysme se měli stydět za to, že lžeme a krademe, tam ho klidně nechme.

Tam leckdy ani není.

No, já jsem nechtěla do toho zabředávat.

Zabředneme ale vypověděli. Gaigo, musí sexkoučka mít všechno zkoušené, aby mohla na jakékoliv téma mluvit? Nebo někde to stačí z knih? Vůbec nechci, aby to znělo nevhodně. Mě to skutečně zajímá. Jako kuchař taky umí pracovat s mnoha ingrediencemi. /smích/

Určitě potřebujete mít nějaký jako jasný své hranice. To já budu učit lidi, který vlastně přípravuju výcvik pro sexkouče teďka pro Českou republiku. Takže tam je potřeba si i znát své hranice, kde co jak. Záleží taky na tom, jak dobře ovládáte tu koučovací části profese. Jako tam spousta koučů je úžasných tím, že právě se drží pravidel koučování. Dělají koučink, ne poradenství. "Ne, já ti poradím. Já ti řeknu co máš dělat. Já už to dávno za tebe vím." To není koučink. Takže, když opravdu děláme tu esenci koučování, tak skutečně můžeme pomoct klientovi kolikrát přijít na něco, co mě by v životě nenapadlo. Co já jsem v životě nedělala. Já se díky tomu můžu od těch lidí učit taky.

Jsme možná u toho rozdílu mezi úplně jinou profesí. /smích/

Ale i třeba mezi sexuologii a mezi těmahle profesema lékařskýma a mojí prací.

Já myslím, Gaio, že jsme se dotkli, protože víc nám tam půlhodinka neumožní, toho, co vaše profese obnáší. A vidím, že to je asi velmi důležité, aby lidé byli šťastný. Tak ať jsou, ať jste šťastná vy. Děkuji, že jste naším hostem.

Já teď moc děkuju. Přeju hodně intimního štěstí.

Děkujeme. Julie Gaia Poupětová, sexkoučka, byla u nás na Dvojce.