.

Televize Beey pro osoby se sluchovým postižením

Back

Pátek 27. 03. 2020

ČRo2: Iva Holmerová: Vyzývám stát, aby zajistil personální posily do sociálních zařízení

Rozhovor s gerontoložkou Ivou Holmerovou

Zita SENKOVÁ (moderátorka)

Krásné ráno vám přeje Zita Senková, posloucháte Dvojku a pošťák nám přinesl poněkud netradiční začátek dnešního Jak to vidí, děkuji vám za pochopení a vítám v našem druhém studiu docentku gerontoložku Ivu Holmerovou, dobrý den.

Iva HOLMEROVÁ (gerontoložka)

Dobrý den, dobré ráno, zdravím vás z druhého studia Českého rozhlasu přímo u vchodu.

Zita SENKOVÁ (moderátorka)

Jsem ráda, že jste s námi a samozřejmě i vy všichni, kteří nás posloucháte, jak pomoci lidem, které koronavirus nejvíce ohrožuje? Jaksi navzdory omezením zachovat sociální kontakty, nejenom na to se budu ptát v příštích minutách, vítejte u nich. Senioři patří, co se týče nákazy koronavirem mezi nejohroženější skupinu a nejenom oni. Jsou to také lidé žijící jak v domovech pro seniory, v zařízeních se zvláštním režimem, osoby se zdravotním postižením, jak se paní docentko Holmerová, díváte na dosavadní vládní opatření v oblasti sociální a zdravotní péče o tuto nemalou skupinu obyvatel?

Iva HOLMEROVÁ (gerontoložka)

Dobré ráno, paní redaktorko, jak říkám, zdravím z druhého studia, my se vlastně nevidíme na rozdíl od předchozích vysílání, tak je to trochu složitější a položila jste mi zrovna takovou velice těžkou otázku na závěr, jak říkáte na závěr, na začátek, jak říkáte velice správně, senioři, lidé se zdravotním postižením, lidé s chronickými onemocněními, jsou velice rizikovou skupinou lidí a víme, že asi 60 000 těchto lidí žije v nějakém typu zařízení pro lidi vyššího věku s disabilitou, se zdravotním postižením a tak dále a víme, že také velká armáda dalších 60 000 lidí o tyto lidi pečuje a v současné době víme, že mnohá zařízení se potýkají se zásadními problémy, co se týká, co se týká ochranných pomůcek a tak dále, já mám ve zvyku být optimista a nahlížet na ty věci z lepšího úhlu pohledu, ale tahle ta situace je skutečně složitá, my bychom měli vynaložit jako rozvinutá společnost skutečně maximum pro to, abychom nějakým způsobem tuhle tu, tuhle tu velmi křehkou skupinu lidí ohlas, ochránili. A jsme jako, jako centrum pro studium dlouhověkosti i ve spolupráci s českou geologickou a geriatrickou společností, vyzvali představitele naší vlády, aby prostě věnovali téhle té skupině lidí pozornost, protože tam jsou v riziku nejenom, nejenom klienti, pacienti, jak je vezmeme, když se prostě začne šířit to onemocnění v těch zařízeních, ale jsou samozřejmě v obrovském riziku také pracovníci, protože ta virová dávka, ta koncentrace viru je tam, tam potom může být velmi vysoká a oni jsou právě také těmi ohroženými. Já bych tedy velmi důrazně velmi, velmi bych řekla ne důrazně, ale možná spíš úpěnlivě vyzvala naši vládu, aby prostě poté co, co se zabývala těmi protiepidemickými opatřeními vůči celé populaci, aby se ze zabývala zásadním způsobem také právě problematikou a zejména problematikou v těchto zařízeních, to si myslím, že je velmi důležité a co my vidíme v terénu, my vidíme v terénu to, že prostě skutečně ta protihygienická opatření jsou nebo hygienická opatření jsou na takové úplně elementární úrovni, a to zdůrazňuji, přestože pracovníci těchto zařízení dělají naprosté maximum, naprosté maximum, snaží se opravdu o to, vynakládají maximum svých sil, snaží se prostě co nejlépe ochránit, ale ono to jejich vlastními silami nejde a nepůjde.

Zita SENKOVÁ (moderátorka)

Navíc kolikrát jsme i v Jak to vidí, paní Holmerová, hovořili o tom, s jakým nedostatkem se obecně nehledě vůbec na koronavirus potýkají podobná zařízení.

Iva HOLMEROVÁ (gerontoložka)

Ano.

Zita SENKOVÁ (moderátorka)

Domovy pro seniory a tak dále.

Iva HOLMEROVÁ (gerontoložka)

Ten nedostatek personálu je tam dlouhodobý, je chronický a jestliže dojde k dalšímu poklesu personálu, tak je to prostě situace, která je vlastně těžko řešitelná, čili my jako centrum pro studium dlouhověkosti i gerontologická společnost, kolegyně Jurášková, současná předsedkyně jsme vyzvali, aby prostě tam nastala nějaká pomoc zvenčí a to prostě jak se ty, co se týká té hygienické ochrany, těch nastavení toho hygienického režimu, já vím, že kolegové možná říkají, co, co si to tady mluvíš, my děláme maximum, ano, já věřím, naprosto věřím, jsem přesvědčená, že vy v zařízeních děláte naprosté maximum, mobilizovali jste všechny síly, ale prostě tohle to je epidemie, ve které je třeba spolupracovat, ve které je třeba ještě zajistit nějakou další pomoc, čili jak co se týká hygieny, tak co se týká vlastně té vlastní péče, protože, jestliže část personálu se dostane do karantény nebo onemocnění, onemocní, tak samozřejmě není v jejich silách, zajistit péči, čili tady je zapotřebí, aby se do toho vložil stát, aby se do toho vložil, vložila hygienická služba, aby se to prostě nějakým způsobem zajistilo. Já v téhle té souvislosti bych chtěla pozdravit novou hlavní hygieničku nebo hlavního hygienika České republiky, paní doktorku Rážovou, já když jsem se nad tímhle tím zamýšlela, když jsem šla do studia, tak jsem si říkala, že vlastně neznám za posledních x let, ale že už poměrně desetiletí pamatuji takto nevděčnou, nejvýš jednu z nejvyšších nebo vysokých státních funkcí. Ona se paní doktorka do té, do téhle té situace dostala vlastně po takovém rozkladu hygienické služby, která byla docela funkční a po těch posledních měsících ani netřeba myslím hovořit a já bych jí chtěla poprosit, tak jak jsem to už učinila e-mailem, aby věnovala pozornost, aby prostě mobilizovala síly k tomu, aby se opravdu záhy zajistila adekvátní opatření v zařízeních sociálních služeb a v zařízeních následné péče. To, co mi dosad vidí, dosud vidíme, je vlastně to, že se až do nedávných dnů vlastně vesele jaksi do těchto zařízení přijímalo nebo některá zařízení ještě přijímají pacienty zvenku, že se posílali pacienti na vyšetření do zdravotnických zařízení a zpátky, je pravda, že většina ředitelů a tímto je zdravím a nesmírně jim děkuji a prostě vyjadřují svůj naprostý obdiv nad tím, co dělají. Naprostá většina ředitelů si počíná velmi, velmi rozumně s tím, že prostě nastavila režimy, tak jak umí nejvíc, nejlépe a já bych chtěla i z vlastní zkušenosti říci ale, že my na to prostě nestačíme, my jsme i zdravotníci, ale stále v týmu řešíme, jak se co nejlépe ochránit, takže ta zařízení sociálního typu také tuhle tu pomoc samozřejmě potřebují, takže moc prosíme hlavního hygienika, ale moc prosíme také ostatní orgány o to, aby prostě pomohly, aby vyslaly eventuálně posily personální, protože v těch zařízeních nejenom žijí staří lidé, ale žijí, pracují tam také lidé, kteří jsou starší než třeba průměrný věk pracovníků v ostatních službách, takže možná taková ta iniciativy, iniciativa i třeba studentů, kteří se v sociálních věcí nebo studentů medicíny, ošetřovatelství a tak dále, to by bylo možné využít právě k posílení týmu v těchto službách.

Zita SENKOVÁ (moderátorka)

Řekla bych, že část už je na cestě, paní Holmerová, studenti pátého a šestého ročníku 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy nastoupili do první linie v nemocnicích nejenom v Praze, ale také v Kladně, v Kolíně, v Ústí nad Labem, v Táboře, ve Zlíně a podle místa bydliště jednají i s dalšími zdravotnickými zařízeními, jak z vašeho pohledu dosavadní opatření vláda, hygienici, epidemiologové, ústřední krizový štáb komunikuje, ta opatření prezentuje?

Iva HOLMEROVÁ (gerontoložka)

No, já bych jednak řekla, že to je, to co jste vlastně zmínila, je velice pozitivní, že medici nastoupili, nastoupili do zdravotnictví a my bychom potřebovali nebo je důležité, aby také nastoupil, aby posílili právě týmy v té, v té dlouhodobé péči, co se týká té komunikace, no komunikace já myslím, že se to vlastně postupem zlepšuje, že vlastně slýcháme i pozitivní zprávy, když jsem ráno jela do tohoto vysílání nebo do tohoto studia, tak jsem slyšela vlastně několik případů lidí, kteří se vyléčili z Covid19, a to lidi i ve vyšším věku, devadesátiletých, prostě osmdesátiletých a podobně a já bych jenom chtěla říci, že to nejsou výjimky, prostě většina lidí se vyléčí, jenom prostě u těch starších lidí platí, že tam ty komplikace nastávají častěji a musíme tomu věnovat samozřejmě, samozřejmě větší pozornost, takže já si myslím, že je dobré komunikovat právě pozitivním způsobem a myslím si, že je, že se objevují, nebo že sílí takové ty, spíše jak bych řekla optimistické nebo spíš racionální způsoby informování takovéto nabažení po těch skandálech, po hrozných koncích a podobně, ale že vlastně ano ta situace je závažná, měli bychom se o tom informovat, měli bychom se poučit, ale měli bychom stále zachovávat dobrou náladu, protože dobrá nálada a optimismus to je prostě důležité nejenom pro, pro atmosféru ve společnosti, ale pro nás samotné i proto nakonec, abychom se, když už to přijde, tak abychom se úspěšně vyléčili.

Zita SENKOVÁ (moderátorka)

Konstatuje gerontoložka Iva Holmerová. Je forma jakou nás členové ústředního krizového štábu informují o šíření koronaviru, o těch opatřeních srozumitelná a dostatečná z vašeho pohledu, ta situace je, jak už opakovaně zaznělo zcela bezprecedentní pro všechny i pro odborníky.

Iva HOLMEROVÁ (gerontoložka)

Ano, samozřejmě, já nechci nikoho soudit já myslím, že prostě každý se učí ze své zkušenosti, já třeba oceňuji i komunikaci pana ministra zdravotnictví, který vlastně působí velmi klidně, velmi empaticky, je zjevné, že je vlastně stále přítomný, tedy ve své službě, takže to si myslím, že je jedno, jedno z pozitiv, objevuje se samozřejmě také tak mnoho takových jaksi radikálních zpráv, které ani, které jsou sice věcné, ale ten způsob komunikace je do značné míry problematický, takové ty zákazy, příkazy, něco, že prostě jakoby jste nedodržovali karanténu, tak jí zpřísníme a podobně. Od, od vedoucích té krizové situace, ano, já bych řekla, že lze těžko, těžko kritizovat, je to prostě nesmírně vypjatá situace a myslím si, že, že se to nějakým způsobem zlepšuje, to se týká komunikace navenek, co se týká komunikace mezi těmi jednotlivými složkami, tak já bych si tady vroucně přála také ještě lepší komunikaci, protože stále, asi nám není ještě tak zle, takže je stále jaksi probíhají, bych řekla takové určité kompetenční šarvátky a kompetenční přeta, jaksi tahanice, na které prostě už nikdo z nás není zvyklý a velmi bych si přála, aby se prostě zdravotnictví, sociální věci a podobně, aby se nějakým způsobem lépe koordinovali, více spojili, i co se týká třeba rozdělování pomůcek, pro které si nyní zajíždíme v různé doby několikrát denně na různá místa, myslím si, že prostě by bylo dobré se oprostit od své úřednické důležitosti, mnohdy od své jaksi rezortnosti a vzít to tak, že se jedná o situaci, která je skutečně závažná a kterou jenom spojením sil a jenom dobrou komunikací a týmovou spolupráci, budeme moci řešit.

Zita SENKOVÁ (moderátorka)

Jak se díváte na vyhrazené hodiny pro seniory nad 65 let, kteří si mohou, teď už tuším potřetí v jiném čase nakoupit?

Iva HOLMEROVÁ (gerontoložka)

Toť otázka, toť otázka. Já jsem se to vlastně dozvěděla v nějakém myslím i přímém rozhovoru, ale tak jsem se nad tím pozastavila nad tou hodinou, že jo, proč, proč zrovna tak a ne tak, no ono to je asi těžké, já v první řadě vítám, že ty hodiny nastaveny jsou, asi to je určité opatření pro jaksi zvýšení bezpečnosti lidí, kteří si v klidu mohou nakoupit, ale tady bych řekla, že byla, byl katastrofický právě ten způsob komunikace, že prostě najednou se rozvířila diskuse, proč zrovna v tuhle tu dobu a diskutovalo se o slevách, já si myslím, že prostě o slevy opravdu v téhle té situaci najde jo, a myslím si, že o ně nejde ani, ani starším lidem a pokud jde, no tak jako každý jsme nějaký, nesuďme to, je doba složitá, nesuďme to. Ale o ty opravdu nejde, jde tam o to, aby vlastně se tak jako já dneska vlastně jsem ráno přišla do čistého vydezinfikovaného studia a nemusím se tedy obávat, tak vlastně, aby ti lidé přicházeli do prostor, které jsou v podstatě čerstvé, vyvětrané, nějakým způsobem uklizené a vydezinfikované, takže, takže tak, takže to posunutí trochu k ránu, kdy tam ještě není tolik lidí, tak asi je dobré, nedokážu soudit, nevím, jak je to s provozem těch zařízení i vlastně to, že se ty hodiny několikrát posouvaly, budí jaksi mnoha vtipů v české veřejnosti, ale je to asi výraz i té snahy prostě nějakým způsobem se nad tím zamýšlet, nějak to řešit, takže, takže ano, je to jedno z opatření, která jsou dobrá a ta komunikace o tom nakonec už se ustálila.

Zita SENKOVÁ (moderátorka)

Pandemie, jak víme sami na vlastní kůži a zkušenosti, mění naše životní rituály, domovy pro seniory, zařízení sociální péče a tak dále jsou uzavřené, takže nemůžeme navštívit naše příbuzné, nejbližší známé, co obecně dělá s lidmi podle vašich zkušeností, zejména lidmi dříve narozenými takovéto zásadní omezování nebo značné omezování pohybu, zvyklostí, dočasná ztráta nebo výrazné omezení sociálních kontaktů?

Iva HOLMEROVÁ (gerontoložka)

Určitě je to do značné míry nepříjemné, nepříjemné pro každého z nás, nepříjemné zejména pro lidi, kteří nějakým způsobem jsou na tyto kontakty zvyklí, kteří je potřebují, a to je vlastně většina z nás, co bychom si povídali, jsme, jsme tvorové společenští, samozřejmě to lze nějakým způsobem nahradit tím, že prostě si budeme alespoň telefonovat, nakonec máme i moderní technologie prostřednictvím, kterým, kterých můžeme v podstatě komunikovat tak, jako bychom si povídali, takže já si myslím, že takové nastavení, využívání těchto technologie je důležité. Víte, já si myslím, že možná starší lidé, mnozí z nich to, tu situaci nesou až překvapivě dobře, protože jsou moudří, protože jsou jaksi zvyklí se nějakým způsobem uskrovnit a byli tomu zvyklí vlastně v průběhu svého života v mnoha, v mnoha obdobích, nakonec věří, že to je k něčemu, mnohá opatření i v té minulosti bývala nastavena tak, že vlastně se nevysvětlilo, proč tomu tak je, a tak alespoň to pozitivní je, že vlastně vědí, proč to je, že se nějakým způsobem musí ochránit a musíme chránit vlastně ty starší, to je samozřejmé, takže, takže si myslím, že to nesou relativně, relativně dobře, což neplatí samozřejmě pro každého, takže důležité jsou takové ty linky, na které mohou zavolat, důležité je i aktivní oslovení. Ono my hovoříme o seniorech, ale opakovaně už jsme i tady v tomto pořadu říkali, že vlastně to je obrovská skupina lidí, které, která se jaksi demograficky definuje 65 plus, ale patří sem samozřejmě pětašedesátiletý, sedmdesáti, osmdesáti, devadesátiletí i století. A ty potřeby lidí se v těchto skupinách liší a my jsme vydali v Centru pro studium dlouhověkosti a ve spolupráci s gerontologickou společností takové dvanáctero, kde vlastně se snažíme, snažíme vlastně diferencovat nějak i podle těch potřeb, říkáme, že vlastně lidé sedmdesátiletí jsou zpravidla ti, kteří se ještě nějakým způsobem ozvou a kteří prostě si řeknou nebo bychom je neměli vyzývat k tomu, aby se přihlásili, aby si řekli o to, co potřebují, ale je pravda, že lidé osmdesátiletí a starší mají mnoho třeba problémů i co se týká smyslu, co se týká kognitivních funkcí komunikace a tak dále, takže bychom, právě vyzýváme pracovníky obcí a také třeba praktické lékaře a podobně, aby aktivně tyto lidi vyhledávali a tu pomoc jim nabízeli, a to, to všemi možnými jaksi bezkontaktními kanály, které jsou dostupné a já si myslím, že právě i to, že Česká televize, Český rozhlas přizpůsobují své vysílání také tomu, že je sledují právě starší lidé, kteří jsou nějak omezeni právě v tom svém domácím prostředí, takže to je velmi dobré a užitečné.

Zita SENKOVÁ (moderátorka)

Přesně tak, pro mnohé seniory a nejenom pro ně jsou často jedním z těch hlavních spojení, tím pojítkem jsou média, rozhlas, televize.

Iva HOLMEROVÁ (gerontoložka)

Ano, ano, média jsou nesmírně důležitá a já si myslím, že to vysílání seniorské nebo taková ta, takovéto zařazování určité reminiscence do vysílání, tak oceňují nejenom senioři, ale, ale i lidé mladší, protože pro ně je to zase třeba nějaké nové poznání a možná, že to do jisté míry třeba i přispěje k určitému sblížení generací, respektování vzájemnému, že prostě ti mladí, když uvidí třeba některé opravdu dobré programy v televizi nebo v rozhlase, které byly vysílány před x 10 x lety, tak možná, že je to povede i k určitému většímu respektování. Ono víte, já si myslím, že i ta mezigenerační solidarita teď vlastně tak vyplývá napovrch a řekla bych, že v tom pozitivním slova smyslu spíše, takže tomu jsem, tomu, to je zase jedno z pozitiv, které vlastně ta doba přináší.

Zita SENKOVÁ (moderátorka)

Jak se říká, pandemie teď do jisté míry nebo do značné prověřuje naše vztahy, vztahy v rodině, s přáteli, ale i třeba na pracovišti, mimochodem perlička, belgická královská rodina se rozhodla, že v těch těžkých časech karantény zavřených škol i strachu z nemoci, zlepší národu náladu a královna Matylda začala na dálku číst belgickým dětem knihy. Její děti zase natekly vafle pro seniory v pečovatelských domovech, takže tady se asi kreativitě a různým nápadům meze nekladou.

Iva HOLMEROVÁ (gerontoložka)

Ano a je to velice sympatické sledovat, právě tyhle ty severské královské rodiny, které prostě si hrají se svými jaksi, v uvozovkách poddanými, to jsou vlastně poddaní, ale u nich se to tak nebere, takže dánská královna vlastně, protože ona je výtvarnice, že jo ona je vlastně skvělá výtvarnice, která je scénografkou také vlastně, tak vytváří různé čepice, aby pobavila, takže já si myslím, že to je krásné a myslím si, že nejenom teda v té Skandinávii, ale i u nás je spousta krásných příkladů a já jsem často prostě bývají otázky také na tu mezigenerační solidaritu, že vlastně najednou vznikla mezigenerační solidarita a vlastně my víme, my, kteří prostě pracujeme v oblasti gerontologie, tak my víme, že ta mezigenerační solidarita nevznikla, ale že vlastně existuje a my známe mnoho příkladů i z té doby před pandemií, kdy prostě se krásně projevovala a teď vlastně tak jako vyvřela navenek, a to jsem ráda.

Zita SENKOVÁ (moderátorka)

Zůstane nám tato mezigenerační solidarita i po pandemii?

Iva HOLMEROVÁ (gerontoložka)

No, já si myslím, že ona zůstane, jenomže možná zase trošku tak jako nebude tak na povrchu vidět a my zase budeme říkat a žehrat na to, že ti mladí a ti staří jo, ale z mých mnoha desetiletí zkušeností už musím říci, v péči o staré lidi a v gerontologii, tak vždy tyhle ty otázky byly, jak jak, jak se budou tvářit mladí a staří, když je dáme v nějakém programu dohromady a já jsem vždycky říkala, se nebojte prostě, generace babiček a generace dětí nebo prostě i teenagerů, oni se nakonec vždycky domluví a jsem trochu pyšná na to, že to byla vždycky pravda, že vždycky prostě to bylo velmi pozitivní.

Zita SENKOVÁ (moderátorka)

Jakou máte, mohu-li se zeptat, paní profesorko, zpětnou vazbu v těch posledních dnech nebo týdnech?

Iva HOLMEROVÁ (gerontoložka)

Jakou zpětnou vazbu od koho?

Zita SENKOVÁ (moderátorka)

Od seniorů, zejména o této skupině, které se dnes primárně věnujeme.

Iva HOLMEROVÁ (gerontoložka)

Tak myslím si, že moc krásná zpětná vazba je tak, že si píšeme emailem, já dostávám krásné emaily od starších lidí a není pravdou, že pro starým lidem není, nejsou vlastní moderní technologie, já razím zásadu, že na lásku a moderní technologie není nikdy pozdě a myslím si, že prostě moderní technologie jsou prvkem, který může velmi zkvalitnit život starších lidí a to, že dostávám krásné emaily je, myslím, myslím také důkazem toho, že to tak je, že prostě mnoho starších lidí ale starších nejenom 60, 70, ale i těch devadesátiletých pracuje, pracuje s internetem, pracuje, posílá emaily, je online prostě.

Zita SENKOVÁ (moderátorka)

Jaksi tedy zachovat duševní, ale i tělesnou pohodu?

Iva HOLMEROVÁ (gerontoložka)

Já bych řekla tak věřit, že vše dobře dopadne, brát samozřejmě v úvahu fakta, respektovat doporučení, poučit se o tom, jak je možné, se efektivně chránit, ale nevěřit hoaxům o tom, že to je nějaká prostě katastrofa, která musí postihnout každého a pro každého špatně dopadne, nikoliv, nevěnovat se špatným zprávám, nevyhledávat je. Spíše se snažit nějakým způsobem se zabavit, naplánovat si denní režim, přestože jsme doma, doma nějak vázáni více než, než tomu bylo obvyklé a starší lidé zejména, tak prostě žít normálním životem, já říkám prostě nebýt v pyžamu celý den, ale prostě to dělávala skvěle moje babička, která byla švadlenou a která vlastně také stále žila, žila doma a prostě musela si strukturovat svůj den, čili v určitou hodinu vstát, nasnídat se, obléknout, hygienu udělat, podívat se, dejme tomu, co je nového, ale potom zase tu televizi přepnout na něco, co mě spíše potěší, anebo ji vypnout, zapnout si nějakou hudbu, určitě si nějakým způsobem zacvičit, udělat to, co je dobré, přichystat si jídlo, na tom jídlu si samozřejmě dopřát, protože, protože je zapotřebí, abychom se také stravovali zdravě a v současné době víme, že skomírají třeba restaurace v různých obcích a podobně a mnohé třeba nabízejí rozvážkovou službu, takže udělat si takové drobné lidské radosti, které, které nás nějakým způsobem posílí a rozptýlí a co se týká i toho pohybu venku, ono jsou taková mnohá nedorozumění, nevycházet, ale například v Británii mezi jedno z doporučení patří, ano nevycházet, ale jednou alespoň za den vyjít a dejme tomu venku si zacvičit, s nikým se nepotkává, s nikým se nestýkat, ale prostě i to je důležité zejména, jestliže máme zahradu, tak se nebát prostě jít ven, pohybovat se, jak je to možné, stýkat se alespoň teda bezdotykově nebo bezkontaktně se svými blízkými prostřednictvím emailu, prostřednictvím telefonů, prostě pokračovat v normálním životě, tak bych to viděla, že to je důležité.

Zita SENKOVÁ (moderátorka)

Doporučuje gerontoložka Iva Holmerová, děkuji za vaše rady, za váš čas a přeji vám hezký den, na slyšenou.

Iva HOLMEROVÁ (gerontoložka)

Děkuji, na slyšenou.

Zita SENKOVÁ (moderátorka)

Mým zítřejším hostem bude semiotik Josef Šlerka, příjemný poslech dalších pořadů, přeje Zita Senková.