Televize Beey pro osoby se sluchovým postižením

Back

Středa 9. 06. 2021

ČRo Plus: Vinohradská 12 - Vinohradská 12 - V průzkumech se rozdíly mezi stranami neprohlubují, rozhodne až říjen

Vinohradská 12 - V průzkumech se rozdíly mezi stranami neprohlubují, rozhodne až říjen


4 měsíce před sněmovními volbami se na české politické scéně mění rozložení sil. Vládní hnutí ANO podle aktuálních průzkumů přichází o pozici lídra. Pokud by se volby konaly teď, přeskočili by ho opoziční koalice. Zároveň se poprvé na pětiprocentní hranici volitelnosti dostalo hnutí Přísaha bývalého detektiva Roberta Šlachty. Jak velké je to překvapení? Jak jednotlivé strany s měnící se situací politicky nakládají? A co všechno může ještě do podzimu poměr sil změnit? Předvolební pohyby na politické scéně mapujeme s komentátorem Českého rozhlasu Plus Petrem Hartmanem. Je středa 9. června, tady je Lenka Kabrhelová a Vinohradská 12, zpravodajský podcast Českého rozhlasu.

Tak ještě před několika měsíci se uvažovalo o tom, o kolik hnutí ANO výrazně vyhraje. Nyní tedy je situace trochu jiná.

Komentátor Českého rozhlasu Plus Petr Hartman.

Znamená to, že hnutí ANO už není jasným favoritem. Tak to je možná na tom to nejzajímavější. Ale zajímavé také je to, že ty pohyby se zastavily v tom slova smyslu, že se nějak prohlubují rozdíly mezi například koalici Pirátů a Starostů a hnutí ANO, takže ta situace je poměrně vyrovnaná a pochopitelně čísla jsou to zajímavá, ale nejdůležitější bude to, jak se lidé rozhodnou na začátku října ve sněmovních volbách. A jejich chování bývá dost často nevyzpytatelné. Nemyslím tím všech, ale existuje nemalá část lidí, kteří se rozhodují na poslední chvíli nejenom koho budou volit, ale zda vůbec k těm volbám přijdou.

Sněmovní volby v květnu vyhrála koalice Pirátů a Starostů. Vyplývá to z výsledků volebního modelu agentury Median. Koalice Pirátů a Starostů by získala 24 % hlasů. Druhému hnutí ANO by hlas odevzdalo 23 % dotazovaných. Třetí BY skončila koalice Spolu, tedy ODS, TOP 09 a lidovci. Do sněmovny by se podle květnového modelu dostalo i hnutí SPD, sociální demokraté a komunisté. Data pro volební model sbírala agentura Median od 1. do 31. května.

Volby do Poslanecké sněmovny by v květnu vyhrála koalice Pirátů a hnutí Starostové a nezávislí. Získala 26 % hlasů. Přes 21 % hlasů by získala koalice Spolu. A na třetím místě by skončilo hnutí ANO s 20 %. Procenty.

Průzkum provedla agentura Kantar na vzorku více než 900 respondentů, a to v období od 10. do 28. května. Do sněmovny by se dostali ještě SPD, KSČM a nově také hnutí Přísaha.

Pojďme to vzít popořadě. Začneme tedy u vládního hnutí ANO a jeho preferencí. Míří premiér Babiš, alespoň jak se může zdát z těch preferencí, k volebnímu propadu? V porovnání s tím, čeho dosahoval ve volbách před několik lety.

Tak Andrej Babiš podle mého názoru se bude snažit dělat maximum pro to, aby v těch volbách vyhrál. On to nebude poměřovat tím, že dominoval v posledních sněmovních volbách, ale bude se snažit obhájit vítězství a byť před nástupem pandemie se zdálo, že to bude úkol pro něj velmi snadný a že si spíše bude budovat takovou silnou pozici, aby případnou vládu většinovou mohl sestavit buď sám nebo maximálně s jedním koaličním partnerem, tak ta situace z pohledu právě hnutí ANO se v průběhu pandemie dramaticky změnila. Změnila se zásluhou toho, že vláda skutečně tu pandemii nezvládla, že nedokázala přijímat dostatečně účinná opatření, nedokázala správně komunikovat s veřejností. A veřejnost to dávala najevo mimo jiné také tím, jak se vyvíjely právě volební preference hnutí ANO a bylo na tom zajímavé také to, že když sociologové tato čísla dávali do souvislostí, tak tam dospívali k závěru, že od hnutí ANO se začali postupně odklánět ty senioři, což je hlavní cílová skupina hnutí ANO v této době. A nepomáhalo ani různé jednorázové navyšování důchodů.

A jak vládní hnutí ANO s tou situací nakládá? Když se podíváme na to, jestli zvládá komunikaci směrem k voličům.

Nakládá s tím, jak vždy dovede. To znamená velmi dobře. Hnutí ANO má svoji strategii propracovanou. Pracuje skutečně s náladami veřejnosti a ví, jakým způsobem oslovovat nebo alespoň podprahově působit na některé části lidí, a tak jsme svědky v poslední době toho, že o pandemii prakticky nekomunikuje, že se snaží vytvářet dojem, že ta už je za námi, že se můžeme těšit jenom na lepší budoucnost z pohledu rozvolňování života, návratu k cestování a takovéto věci.

Takže otevřeli jsme minulý týden restaurace, hospody. Zajděte na pivo, podpořte je všechny, ať žije české pivo, ať žije česká hospoda.

Pokud se to bude dařit, tak lze pochopitelně očekávat, že hnutí ANO to bude vydávat za svoji zásluhu. Ale hnutí ANO se snaží nastolovat témata, která by měla odvést pozornost a je to například to, co se objevuje v poslední době tradičně před nějakými volbami, a to je téma migrace, byť pro Českou republiku to není vůbec žádný problém.

Česká republika je svrchovaný stát a my budeme sami rozhodovat o tom, kdo tady bude pracovat a kdo tady bude žít. To je jediné zodpovědné řešení migrace. Tak si to totiž Piráti a Stan dali do programu. Zodpovědné řešení migrace.

Pak můžeme být svědky toho, že hnutí ANO začíná cíleně podprahově útočit na svého, co si vyhodnotila, nejsilnějšího soupeře, a to jsou Piráti a Starostové.

A já dobře vím, co se skrývá za tím zodpovědným řešení migrace. To si přejete. Přijmeme uprchlíky bez kvót a dobrovolně. Nějaká tisícovka nebo dvě Afghánců nebo Pákistánců nás přece nezabije, ne? To si myslí Piráti, že to zvládnou.

A různé právě výroky mířící na ně, ať už je to z hlediska sdílení bytů, že tam nastěhují někoho nebo sdílení aut, nebo že sem budou zvát migranty, a tak dále, tak jsou určeny právě voličům, kteří možná někteří z nich se od hnutí ANO odklonili a někteří v tuto chvíli zvažují, že by podpořili právě tuto koalici Pirátů a Starostů.

My nechceme sdílet naše auta. My nechceme sdílet naše byty. My nechceme sdílet naši zemi. My nechceme, aby naši zemi řídil Evropský parlament. Nějaký zelený fanatici, se kterými se Piráti spojili.

Hnutí ANO se snaží od té volby odradit a snaží se je získat zpět a jak právě ukazují ta nejnovější čísla, tak ten nárůst podpory Pirátů a Starostů se pomalu zastavuje nebo výrazně brzdí a ten propad hnutí ANO také brzdí a ty síly se začínají vyrovnávat.

Takže je možné, že se to přelévá tam a zpět nebo že se ten proces v nějaké fázi prostě zastavuje.

Je to proces, který může nabrat jiný směr než byl očekávám v této době. Že skutečně se bere téměř za hotovou věc, že hnutí ANO nemůže vyhrát sněmovní volby na podzim, že uspěje jedna z těch dvou nově vzniklých koalic, ale není to zaručené, protože lidská paměť je, dá se říci, krátká a lidé dost často vytěsňují nepříjemné vzpomínky a nechtějí se k nim vracet a může se stát, že pokud skutečně ta situace kolem pandemie se uklidní, pokud na podzim nebudeme svědky návratu nějaké další vlny nebo něčeho takového, tak se může stát, že lidé budou uvažovat jinak a že skutečně hnutí ANO se snaží aktivizovat tu svoji cílovou voličskou skupinu. Protože hovoří o tom, že životní úroveň například důchodců, ale i státních zaměstnanců, učitelů, a tak dál nemůže doplatit na to, co se dělo v poslední době a že i když deficit státního rozpočtu je čím dál tím hlubší, tak neexistuje, alespoň podle vládní koalice, důvod k tomu, aby se přístup k těmto cílovým skupinám měnil. To znamená, aby se valorizovaly důchody nad rámec toho, co je zákonem dané, aby dál rostly platy některých zaměstnanců, a tak dále. Takže si myslím, že to je jedna z taktik hnutí ANO, jak ten trend obrátit a jak získat přízeň těchto lidí, pokud se od nich odklonili, opět na svoji stranu.

Pojďme se podívat na to, jak s tím nakládá opozice, ta 2 velká opoziční koaliční uskupení. Nenechávají se ukolébat právě tím, že v posledních průzkumech preference vládnímu hnutí ANO padaly?

Myslím si, že úplně v klidu nejsou, že si uvědomují, že skutečně to, jak uspějí ve volbách, tak to rozhodne až ten říjen a do té doby si to musí odpracovat a je to pro ně trochu složitá situace, protože oni si uvědomují, že když kritizují vládu nebo když se snažili vyvolat hlasování o nedůvěře, tak jsou menšinou, jak se ukázalo, při tom posledním hlasování a že spoustu věcí nemohou prosadit. V minulosti i v době, kdy se řešily problémy kolem koronaviru tak oni navrhovali různé zajímavé věci, které vláda odmítala a pak je převzala, dá se říci, trošku upravila a prosadila ve sněmovně a vydávala to za svůj úspěch, což není překvapení, je to logické. Tak se chová každý politik, který chce oslovovat voliče a chce být úspěšný. Takže opozice v tomto má určitou nevýhodu a pochopitelně opozice se nemůže jednak zaměřit pouze na to, že bude negovat všechno, co vláda dělá a hrát tu kartu anti-Babiš, protože jak si ověřila právě i na základě těch průzkumů v minulosti, tak nebýt té pandemie, tak by s tím zásadně neuspěla a musí nabízet recepty na to, jak žít v budoucnosti v době, kdy skutečně státní pokladna je prázdná a kdy bude potřeba řešit spoustu problémů s návratem do, pokud možno, normálního života. Opozice to nemůže předvést na konkrétních příkladech, protože ve sněmovně nemá většina, nemůže to prosadit a tak záleží pouze na lidech, zda věří, že představitelé této opozice jsou natolik přesvědčiví, že skutečně po těch volbách budou chtít splnit to, co říkají. A v minulosti se u některých stran přesvědčili, že tomu tak zdaleka vždy nebylo. Mám na mysli například ODS a její sliby, kdy hovořila o tom, že když bude u moci, tak nebude zvyšovat daně a podobně a pak ta realita byla jiná a nešlo se tomu ani divit, protože ten stav veřejných financí byl takový, že skutečně k nějakému růstu daní tehdy muselo dojít a je velmi pravděpodobné, že i v blízké budoucnosti bude muset nová vláda řešit problém s příjmy státního rozpočtu. A většina těch příjmů směřuje samozřejmě z nejrůznějších daní.

Takže se opravdu dá říct, že ty opoziční koalice se snaží přesvědčit voliče k tomu, aby hypoteticky vzato vzali za ruku a skočili s nimi z toho útesu, prostě jim dali důvěru v to, že budou jinými lídry než to, čeho jsme svědky teď.

No nic jiného jim nezbývá. Musí přesvědčit lidi, že vědí, co chtějí dělat, že budou dostatečně silní, protože to je další takový moment v České republice, že nemalá část lidí se přiklání k vítězům. Že si říkají: tak nebudeme volit nějakého outsidera. Jednak může propadnout nebo stejně, když se tam dostane, tak bude slabý a nic neprosadí, tak proč bychom buďto chodili vůbec k volbám, anebo když už k nim jdeme, tak zvolíme někoho, kdo bude silný a kdo bude moci něco udělat. Ale pochopitelně zdaleka ne všichni takto uvažují.

A jak v tom světle vyznívá krok, který byl velmi výrazný? Minulý týden se hlasovalo o nedůvěře v Poslanecké sněmovně. To hlasování vyvolala právě opoziční koalice Spolu a pak se k ní přidali i Pirát a STAN. Tak tenhle krok, když se na něj podíváte v tom celém koktejlu těch předvolebních kroků, dával smysl? Podařilo se opozici vysvětlit, co chtěla udělat a že s tím svým krokem neuspěla?

Smysl to dávalo, ale je otázka, zda to většina lidí pochopila, protože si může říkat, že opozice je slabá, že to bylo jenom takové plácnutí do vody, ale opozice, když je opozicí, tak většinou ve sněmovně je v menšině a tím pádem nemůže spoustu věcí prosazovat, ale neznamená to, že zároveň musí jenom sedět a přihlížet tomu, jak si počíná vláda. Pokud si opozice vyhodnotí, že vláda této zemi neprospívá a že k tomu opozice nemůže pasivně jenom přihlížet, tak pochopitelně ten nejsilnější výraz té nespokojenosti je v tom, že sebere dostatek podpisů, což se podařilo, a vyvolá hlasování o nedůvěře. My jsme byli ještě v takové zajímavé situaci, že opozice si jednak uvědomovala to, že když by náhodou ta nedůvěra byla vyslovena, tak potom budeme ve složité situaci, protože ona nedá dohromady většinu, aby mohla vzniknout nová vláda, která by se o tu většinu mohla opírat, a že ve hře bude ještě daleko výrazněji prezident republiky, který sice sliboval, že nechá dovládnout tuto vládu, ale vzhledem k tomu, že on sám říká, že jenom idiot nemění své názory, tak nešlo vyloučit, že pak v průběhu následujících týdnů by svůj názor nezměnil a nedělal si vládu tak, jak by mu vyhovovala, případně by ještě více tlačil na současnou vládu, na současného premiéra, aby dělal některé kroky, které hrad po něm chtěl. Takže opozice byla v tomto v nevýhodné situaci. A pak tam byl ještě 1 velmi zajímavý moment a to byl ten, že Piráti a Starostové, kteří si to uvědomovali, tak si zase neuvědomili, že v politice nelze různým slovům věřit a dá se říci, že skočili na špek komunistům.

KSČM vypověděla dohodu o toleranci menšinové vlády hnutí ANO a ČSSD. Předseda strany Vojtěch Filip to odůvodnil tím, že KSČM ztratila v hnutí ANO důvěru.

Je to definitivní tečka za dohodou o toleranci. Ta skončila.

Protože oni se skutečně obávali toho, že komunisté, když tvrdí, že vláda ztratila jejich podporu, že už ji nebudou tolerovat, tak že pak s nimi budou hlasovat pro vyslovení nedůvěry. A názorně jsme si ověřili, že tomu tak nebylo.

My jsme udělali krok, který nás odlišil jak od vlády, protože jí nedůvěřujeme, tak od opozice, která nebyla schopná s námi jednat o tom, čeho chce dosáhnout. A nedosáhla toho, protože není ochotná jednat a jenom na nás nadává.

Takže vám vadilo, že vás opozice neoslovila.

Ano, neoslovila nás. Je to jejich chyba.

Kdyby vás oslovila, tak by váš postoj byl jiný.

Tak bychom o tom jednali a samozřejmě bychom to sdělili i naší členské základně.

Já už teď ve vysílání vítám místopředsedkyni Pirátské strany Olgu Richterovou. Dobrý den.

Dobrý den.

Proč jste neoslovili komunisty?

A to je právě ta lež. My jsme oslovili. My jsme s komunisty samozřejmě jednali.

Takže to bylo také užitečné v tom slova smyslu, že to byla určitá politická lekce pro Piráty a Starosty, že nemohou být tak důvěřiví a nemohou uvěřit svým konkurentům ve sněmovně, že to, co říkají, tak skutečně chtějí dělat.

A komunisté, jak to říkáte, se nakonec při tom hlasování o nedůvěře stali klíčovou silou, která rozhodla o tom, jak to dopadne. V tuhle chvíli se preference komunistické strany pohybují také těsně nad pěti procenty, která jsou nutná pro zvolení do sněmovny. Kam komunistická strana směřuje v dlouhodobé trajektorii?

Tak dlouhodobě, pokud tedy se nic zásadního nezmění, tak směřuje k tomu, že brzy skončí a že z nich bude mimoparlamentní strana, která nebude už pak nikoho zajímat. A je to podle mého názoru vývoj přirozený, protože komunisté dlouhodobě sázeli a sázejí na to, že jsou takovou protestní stranou nespokojených lidí. Nejenom sázeli na své věrné členy, kteří po listopadu tvrdili, že dál budou podporovat komunistickou stranu, že nechtějí převlékat kabát a těch je ale čím dál, tím méně a oni získávali hlasy nespokojených. No ale když ti nespokojení vidí, že váš reprezentant té sněmovně není schopen vaši nespokojenost promítnout v nějaké konkrétní činy a něco prosadit, tak pochopitelně nemají důvod vás dále podporovat. A to se stává komunistům, a proto lidé, kteří jsou nespokojeni, se poohlížejí jinam. Například po SPD, poohlíželi se po Věcech veřejných, poohlíželi se po hnutí ANO, a jak se zdá v poslední době, tak se také poohlížejí po Přísaze Roberta Šlachty.

Nahrazuje komunisty teď ve sněmovně v tom, řekněme, ventilu té nespokojenosti právě SPD?

Dá se to tak říci a dá se říci, že Tomio Okamura má čich na to vyhmátnout vždycky téma, které nedostatečně uchopí ti jeho konkurenti a kde vidí potenciál voličské přízně. Když bylo v módě strašit lidi migrací, tak on byl ten nejhlasitější. A trumfnul v tom i komunisty. Když bylo potřeba kritizovat Evropskou unii, tak to také dokázal lépe než komunisti. No v poslední době si vyhodnotil, že v době koronavirové existovala část lidí, kteří nevěřili tomu, že ten virus je tak nebezpečný, nebyli spokojeni s tím, že se omezuje život v této zemi, a tak on se stal takovým tím reprezentantem této části lidí, kteří dávali svoji nespokojenost s tím, jak probíhá život v této zemi a to se také promítlo do přílivu přízně pro SPD. A komunisté opět také se snažili v této věci kritizovat a podobně, ale ukázalo se, že proč by lidé se znovu snažili spálit, když už se v případě komunistů spálili několikrát v minulosti? Tak volí radši někoho, komu věří, že třeba bude razantnější a úspěšnější.

Vy už jste narazil na to překvapení těch aktuálních předvolebních průzkumů, a to je hnutí bývalého detektiva Šlachty, Přísaha. Jak velký šokem ten vzestup jeho je a čím je tažen? Nebo se to dalo očekávat?

No já si myslím, že se to úplně očekávat nedalo, a to z toho důvodu, že žijeme v zemi, kde se proti korupci bojuje desítky let, kde lidé na to slyší, ale opakovaně se přesvědčují, že ten boj proti korupci má takovou zvláštní formu.

Vláda naplno rozjíždí akci Čisté ruce. Místopředseda vlády Pavel Rychetský v úterý jednal s prezidentem Nejvyššího kontrolního úřadu Lubomírem Voleníkem o kontrolách podezřelých privatizací a nejasného poskytování státních dotací.

Vláda se rozhodla v rozsahu svých exekutivních pravomocí využít při prověřování podezření z ekonomické kriminality i zpravodajských služeb, protože tyto zpravodajské služby, například BIS, prakticky vůbec v uplynulých letech nebyly vládou kontrolovány.

Že se hovoří o akci Čisté ruce, že se hovoří o tom, kdo, lidově řečeno, půjde do tepláků, a jak tady budou nastavena průhledná pravidla, jak se bude zacházet s veřejnými zakázkami a podobně. A pak ta realita je taková, že se zas až tak moc neděje.

Premiér Miloš Zeman není spokojen s akcí Čisté ruce, řekl to v Lidovém domě po jednání předsednictva ČSSD.

Přesto, že akce Čisté ruce trochu nabírá obrátky, stále nejsem spokojen s tempem, jak tato akce probíhá.

Je zajímavé, že lidé nebo alespoň část lidí v této zemi stále na to slyší a že na to slyšeli v podobě Věcí veřejných, že pak na to slyšeli v podobě hnutí ANO. Podobně, když si vzpomeneme na minulou předvolební kampaň, kdy Piráti měli pomalovaný autobus lidmi, kteří by měli být za mřížemi, tak slyšeli na to i v případě Pirátů.

Všichni kradou povídal, opakoval 4 roky, jenom k tomu nedodal, že mezi ně patří taky.

Věci veřejné mají jasně definovaný protikorupční program. Už nevolte menší zlo. Volte Věci veřejné.

Tady je lobbisticky nastavený hazard. Je třeba se podívat, kteří politici, oni jsou dodnes v politice, tohle udělali. No ne. Já vám jenom řeknu tu hrůzu, co se tady stala. Tady ty hazardní firmy neplatí daně jako všechny ostatní firmy. Neplatí 20 %. Platí úplně směšné částky.

Pane Babiši, vy sám jste řekl, že korupční systém přestal být únosný s příchodem Dalíka a Topolánka, protože přidali k požadovaným částkám tři nuly.

Já jsem to říkal ještě hlavně o panu Janouškovi v Praze, ano, a o Dalíkovi, Hřebíčkovi, to jsem řekl, no.

Takže jde o to, že ten systém se dostal do fáze, kdy už ani Babiš nemá na úplatky?

Snad Babiš nedává úplatky. Já jako nedělám byznys se státní správou. Jako ono je třeba těm lidem říct, že korupce je zlodějna. To je normálně kradení. Takže tady nám někdo krade naše peníze.

Jsem rád, že se na mě lidi obracejí. Zároveň si ale uvědomuji, že to tak není správně. Žádný člověk ani Šlachta nemá řešit tyhle věci. Jediný, kdo to řešit má a musí je náš stát. Proto jdu do toho. Zakládám politické hnutí, bude se jmenovat Přísaha.

A nyní tedy se ukazuje, že alespoň část veřejnosti opět slyší na boj proti korupci a že tedy je ochotna podporovat Roberta Šlachtu, a to v momentu, kdy skutečně nevíme jaké názory má Přísaha na různé problémy v této zemi, kdy dokonce ani nevíme, kdo bude za toto hnutí kandidovat. Jsme v situaci, že se hnutí Přísaha dostala k pětiprocentní hranici, jejíž zdolání je nutné pro vstup do sněmovny, a přitom ještě nemá za sebou ani ustavující sněm. To znamená, že ani není zvoleno vedení, a tak dále.

Jsou tu i otazníky kolem financování například kampaně, a tak dál.

A v neposlední řadě, zatímco víme, kdo kolem hnutí Přísaha působí, tak to jsou většinou lidé skutečně, kteří se pohybovali v policejním prostředí, kteří mají nějaké vazby na pana Šlachtu. Takže je to velmi zvláštní situace a ukazuje to, jak lidé v této zemi uvažují, jak skutečně problém korupce stále opakovaně dokáže oslovovat určité potenciální voliče.

A dá se to přeložit také tak, že lidé jsou trochu ochotni přehlížet třeba chybějící obsah? Protože jestli tomu správně rozumím, tak to je jedna z věcí, která je hnutí Přísaha vyčítá, že v podstatě nepřichází s žádným jasným politickým vzkazem, kromě toho, že se tedy opírá o boj proti korupci.

Zdá se, že skutečně část nespokojených lidí se současnou politikou chce opět nové tváře, a tak sází na Přísahu. A ono už i v minulosti se ukazovalo a ukazuje se stále, že lidé příliš nehloubají o tom, co ti politici konkrétně slibují, jaký je obsah těch jejich slibů, jaká je vůbec reálnost toho, že by mohly být splněny a podobně. A dávají spíše na charismatické osobnosti a na úderná hesla a na to, když se někdo vcítí do jejich pocitů. Protože někteří politici žijí v odtrženém světě a mají trošku jiné představy o tom, jak funguje život lidí někde i třeba na periferii republiky, kde skutečně ty podmínky pro život nejsou vůbec jednoduché a kdy tam lidé mají pocit, že na ně politici zapomněli a že jejich osud je jim lhostejný a že pro ně nic nechtějí udělat. Tak možná někteří z nich právě vždy čekají na někoho, kdo alespoň k nim například přijede a bude ochoten si s nimi povídat tváří v tvář, bude ochoten jim naslouchat a něco jim slíbí. A na tom byla postavena v minulosti kampaň například hnutí ANO. Na tom je postavená nyní kampaň Přísahy a zkrátka, kdo skutečně si to odpracuje touto formou, tak má větší šanci než ten, kdo investuje miliony do billboardů, různých sportů a do předvolebních mítinků někde na náměstích velkých měst.

A dá se říct, Petře, když se díváte na tu předvolební kampaň, která ještě se samozřejmě nerozběhla úplně naplno, přeci jenom jsme ještě 4 měsíce před volbami, ale že ty větší strany, ty etablované na tohle zapomínají? Že skutečně ustrnou potom v nějaké pozici a vlastně v tom koloběhu té aktuální politiky, sněmovna, vyjednávání, a tak dále a zapomene se prostě na to, že se má komunikovat s lidmi v těch, řekněme, nejzapomenutějšáích okrscích?

No oni tvrdí, že na to nezapomínají. Někteří občas někam i zamíří a snaží se s těmi lidmi mluvit, být s nimi v kontaktu, ale problém je v tom, že jednak nemají tolik času, protože se musí věnovat buďto vládnutí nebo práci ve sněmovně a podobně. A jednak mají tu nevýhodu, že lidé samozřejmě někteří sledují, ale zdaleka ne všichni tak důkladně sledují dění v této zemi a spokojí se s tím, co zaslechnou nebo uvidí nějaký titulek a ty věci jsou dost často zkratkovité a dostanou se jim do podvědomí a je to i handicap právě pro tyto strany, které se takto profilují, protože jim zkrátka nic jiného nezbývá, protože skutečně mají buďto vládní odpovědnost nebo působí ve sněmovně a tím pádem se na ně média daleko více zaměřují a pak dochází k tomu, že ti lidé takto to vnímají.

Jedna strana, kterou jsme tu ještě vůbec nezmínili a která je ale s počtem preferencí pod všemi těmi, které jsme zmínili, to je vládní ČSSD. Se třemi procenty v tuhle chvíli by se podle těch průzkumů do Poslanecké sněmovny vůbec nedostala. Míří, Petře, sociální demokracie definitivně k propadu a k marginální pozici?

No zatím to tak vypadá, protože se nezdá, že se stane něco tak mimořádného, co by mohlo ten trend obrátit. A není to věc, která je čerstvá, dá se říci, protože sociální demokraté si už v minulosti ověřili, že propadli ve volbách do Evropského parlamentu, že se jim nevydařily volby senátní, nevydařily se jim volby do krajských zastupitelstev. Takže není to náhoda. Ostatně i v minulých sněmovních volbách nezářili a ten výsledek byl tristní a myslím si, že zásadní chybou bylo to, že sociální demokraté si dobře nevyhodnotili příčinu své porážky a že místo toho, aby se snažili s tou stranou něco udělat a inspirovali se například u ODS, která šla podobnou cestou a skončili v opozici a tam si vyjasnili jakou stranou chtějí být, kdo ji má reprezentovat a jaké voličské skupiny chce oslovit, no, tak si zadělala na problémy hned v prvopočátku, kdy uvnitř strany nepanovala jednota ohledně toho, zda tedy se zúčastnit vlády s Andrejem Babišem nebo nikoliv. Sociální demokracie si tam kladla různé podmínky, které byly nepřekročitelné, pak od nich ustupovala, tím ztrácela hodnověrnost voličů tím, že takto byla vnitřně rozpolcená, tak se nějak nesjednotila. Protože od té doby skutečně tam probíhá neustále to pnutí směrem k tomu, zda to angažmá ve vládě bylo správné nebo nikoliv a projevilo se to i na posledním sjezdu sociální demokracie, kde se ten konflikt také vyhrotil v této rovině v přístupu k Babišově vládě. A dá se říci, že i ti lidé, kteří byli proti tomu a na tom sjezdu tak vystupovali, tak byli určitým způsobem vytlačeni do pozadí. Někteří, dá se říci, rezignovali na to, aby té straně pomohli v těch blížící se volbách. Možná někteří zastávají takový postoj, ať si to vědí až do konce a pak se ukáže, pak třeba nastoupíme a začneme s tou stranou něco dělat. A když k tomu vezmeme ještě problémy Jana Hamáčka, který tedy reprezentuje tu stranu jako předseda a který opět ještě více přispěl k tomu, že ta strana je méně srozumitelná a méně důvěryhodná tou jeho anabázi kolem cesty necesty do Moskvy, tak výsledek je zřejmý. A zásadní věcí na tom nemůže být ta změna v tom slova smyslu, že Jana Maláčová se snaží různými návrhy si naklonit určité voličské skupiny, kdy hovoří o růstu minimální mzdy, o zvyšování důchodů, o různých dávkách sociálních týkajících se například rodin s dětmi, a tak dále, ale ti lidé už tomu nevěří a pokud někteří tomu uvěř,í no, tak si řeknou, vždyť sociální demokracie je marginální strana uvnitř vládní koalice, tak pokud si tam něco prosadí, tak to je zásluhou hnutí ANO.

My už jsme zmínili několik momentů, které mohu se zdát překvapivé na té letošní kampani. Jednak je to třeba tady ten nástup Šlechtova hnutí Přísaha, ale třeba i některá témata, jak jste zmiňoval. Na české poměry trochu nečekané téma migrace v českých volbách. Když se díváte na ty měsíce dopředu, Petře, vidíte nějakou možnost dalšího třeba překvapivého zvratu nebo nějakého možného tématu, které by mohlo tou situací na politické scéně ještě zamíchat?

Tak mohlo by se stát to, že by skutečně ta situace kolem koronaviru se začala vyvíjet opět nepříznivě, tak to si myslím, že by mohlo mít vliv na to, co by se dělo. Pak si myslím, že ta kampaň se bude stupňovat, to znamená, že budeme svědky různých afér, které budou buďto vyvolány uměle nebo skutečně některé problémy tady jsou a možná se šetří, až se přiblíží volby, aby se více dostaly na veřejnost a podobně. Budeme svědky skutečně různých podprahových sdělení voličům, aby odlákaly přízeň od některých stran, hnutí, koalic a tomu se těžko čelí. Přijde mi opět takový trošku naivní přístup Pirátů, kteří si myslí, že když dávají nějaké předžalobní výzvy, takže s tím dosáhnout toho, že o nich jejich protivníci nebudou mluvit tak, že ta slova nebudou úplně odrážet tu realitu nebo budou zkreslená, částečně posunuta nebo tam bude takový ten kotel pravdy, polopravdy a lži, jak už jsme byli svědky v různých kampaních předtím. Takže já si myslím, že toto bude, že hnutí ANO rozhodně se nespokojí s tím, že by mělo ty volby prohrát a že, znovu opakuji, jejich tým dokáže pracovat s náladami veřejnosti, dokáže si vyhodnotit, jací voliči jsou pro ně dosažitelní a udělá maximum pro to, aby je získali zpět na svoji stranu. Takže se skutečně můžeme dočkat toho, že se zdálo v poslední době, že hnutí ANO je na ústupu a že ty volby prohraje, ale nemusí k tomu tak zdaleka dojít.

Petr Hartman, komentátor Českého rozhlasu Plus. Petře děkujeme za rozhovor.

Rádo se stalo. Pěkný den.

A to je ze středeční Vinohradské 12 vše. K našim dílům se můžete kdykoliv vrátit na stránkách irozhlas.cz, samozřejmě ve všech podcastových aplikacích kdekoliv se vám poslouchá nejlépe a také v aplikaci Můj rozhlas, kde najdete všechno rozhlasové audio. Naše adresa je vinohradska12@rozhlas.cz. To byla Lenka Kabrhelová, těším se zítra.