Televize Beey pro osoby se sluchovým postižením

Back

Pondělí 13. 09. 2021

ČRo Plus: Vinohradská 12 - Vinohradská 12 - Monika Tóthová

Vinohradská 12 - Monika Tóthová


Jsem obviněn z několika trestných činů. Těžko se mi o tom mluví, nijak se ani nezabývám tím, v jaké jsem momentálně trestní sazbě. Ale jsem i součástí zločinecké skupiny, která působila na policejním prezidiu Slovenské republiky.

Slovensko se dozvídá nové detaily o povaze systému, který za éry bývalého premiéra Roberta Fica a jeho strany SMER ovládnul policii, bezpečnostní složky, pronikl do justice i státní správy. Jeho obrysy odkryla šokované slovenské veřejnosti v roce 2018 vražda investigativního novináře Jána Kuciaka a následné pátrání po jejích strůjcích. Detailnější podoba se minulý týden vynořila z výpovědi jednoho z bývalých aktérů korupční sítě pro slovenský DenníkN. Jak vypadala korupce v nejvyšších patrech slovenské společnosti? Kam až sahala? A co se skrze doznání bývalého policisty a státního úředníka dozvídáme o tom, proč se dotyční do korupčních praktik byli ochotní aktivně zapojit?

Je pondělí 13. září, tady je Lenka Kabrhelová a Vinohradská 12, zpravodajský podcast Českého rozhlasu.

Monika Tódová, investigativní reportérka Deníku_N. Dobrý den Moniko do Bratislavy.

Dobrý den, děkuji za pozváni.

Moniko vy jste v posledních dvou měsících přinesla 2 zásadní rozhovory se dvěma dříve vysoce postavenými muži, kteří dnes čelí obvinění z korupce. Oba teď spolupracují s vyšetřovateli, kteří se snaží rozkrýt kriminální systém, jenž podle všeho ovládal slovenskou policii a justici. Možná mohl sahat až do nejvyšších pater politiky. Můžete nám na úvod vysvětlit, kam nás ty rozhovory posunují, co se týče chápání toho, kam ten systém zasahoval a jak rozšířený byl?

Oba tito muži patří k několika spolupracujícím obviněným, kteří jsou součástí velkého vyšetřování, jež na Slovensku probíhá od vraždy Jána Kuciaka. Ty rozhovory jsou výjimečné v tom, že je asi i pro veřejnost jiné, když slyší obvinění od policie a vyšetřovatelů, než když se sám ten člověk se postaví před kameru a řekne svůj životní příběh. Na těch rozhovorech se ukazuje síla žurnalistiky. Člověk vypovídá jinak. U soudu odpovídá na přesné otázky, které souvisejí s konkrétními činy. Takto se nemusíte držet procesně toho, jak se ptát. A můžete ho nechat, ať sám řekne, jak se z policisty nebo z pracovníka finanční správy stane zkorumpovaný zločinec.

Chtěl jsem se stát policistou proto, že jsem si myslel, že můžu nastavit něco, co by mělo fungovat – tak, jako si někteří představují. Ale postupem času jsem zjistil, že ani podmínky, ani další náležitosti mě nenaplňovaly. 

Jak dlouho jste sloužil v policejním sboru?

Necelých 27 let.

A kdy jste přijal první úplatek?

První úplatek, který považuju za úplatek jsem přijal, až když jsem byl součástí systému.

Ony ty kauzy korupční, které jste těmi muži řešila, mohou vést až k vraždě novináře Jána Kuciaka. Než odvyprávíme, co vám ti muži řekli a co to vlastně všechno může znamenat, kam jsme se dostali v celém soudním procesu a vyšetřování vraždy Jána Kuciaka? My jsme tu s vámi mluvili přesně před rokem, ve chvíli, kdy slovenský soud vydal verdikt a zprostil viny podnikatele Mariana Kočnera, který si vraždu novináře měl objednat. Kam jsme se posunuli?

Ta vražda byla začátek, před třemi lety spustila celé vyšetřování a pád systému, kterému my tady říkáme „systém našich lidí“, tedy ochrany vlivných lidí, kteří cokoli udělali, nikdy nebyli vyšetřováni.

Slovenský soud zprostil Mariana Kočnera obžaloby z objednání vraždy novináře Jána Kuciaka a jeho partnerky. Podle specializovaného soudu v Pezinku se jeho vinu nepodařilo prokázat. Soud naproti tomu uznal vinným druhého z vykonavatelů vraždy Tomáše Szaboa.

Podle soudu to byla vražda na objednávku neprokázalo se však řízení skutečně stál vlivný podnikatel Marian Kočner a jeho známá Alena Zsuzsová.

Mariánu Kočnerovi zřejmě hrozí soud v případě dalších vražd. NAKA vyšetřuje plánovanou likvidaci současného šéfa prokurátorů Maroša Žilinku. Podle policie byl jejich cílem i současný speciální prokurátor Daniel Lipšic. 

Nejvyšší soud zrušil rozsudek v kauze Kuciak. Senát zároveň vrátil řízení do Pezinku na specializovaný trestný soud. 

Rozsudek specializovaného trestního soudu ze 3. září 2020 se zrušuje v rozhodnutí o trestu obžalovaného Mariána Kočnera.

Momentálně je situace taková, že Nejvyšší soud zrušil osvobozující rozsudek proti Mariánu Kočnerovi a Aleně Zsuzsové, čekáme na vypracování písemného rozhodnutí Nejvyššího soudu. Případ se znovu vrací na specializovaný trestní soud, který musí případ už v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu projednat.

A tito 2 muži, se kterými jste mluvila, tedy 1 bývalý policista a bývalý ředitel kriminálního úřadu finanční správy, jakou roli oni v tom případu měli, jak do něj oni zapadají?

Byli součástí dopředu vybraných lidí v bezpečnostních složkách, kteří se podle toho, co říkají, měli podílet právě na ochraně těchto lidí, kteří z nějakého důvodu měli pravděpodobně i posvěcenou politickou stranou SMER ochranu.

Já jsem nastoupil do rozjetého vlaku, který už měl určitý systém, který fungoval, který měl určitá pravidla, která se přísně dodržovaly. Proto dnes stále říkám, že to doopravdy byla jedna organizovaná, cílevědomě jednající zločinecká skupina – prospěch určitých lidí z vysoké politiky.

Bernard Slobodník byl ředitel Národní jednotky finanční policie NAKA, měl vyšetřovat všechny ekonomické trestné činy. Spadaly pod něj i trestné činy Mariána Kočnera. Ľudovít Makó byl bývalý ředitel kriminálního úřadu finanční správy, který měl také odhalovat daňové podvody, krácení daní, neoprávněné vratky DPH.

Jsem obviněn v převážné míře z korupčních trestných činů.

A jste schopen zhruba říct, kolik těch skutků je?

Je jich víc, ale nemůžu je teď konkretizovat vzhledem k tomu, že ještě běží přípravné řízení. 

Oba dva o sobě mluví jako o pevných složkách toho systému. Ve svých funkcích nepostupovali podle zákona, ale podle pokynů lidí, kteří jim šéfovali.

Takže oba byli v důležitých pozicích, ve kterých opravdu mohli ty věci ovlivňovat tím, že konali nebo naopak nekonali?

Přesně tak. Bernard Slobodník to i říkal. Vysloveně řekl: „Udělal jsem spoustu svinstva.“

Chci zůstat – pokud tento proces proběhne – aspoň zčásti, do určité míry… ne čistý nebo nečistý, protože čistý nebudu, udělal jsem spoustu svinstva. 

Povídal, že kvůli němu nebylo stíháno mnoho lidí, a naopak byli stíháni lidé, třeba z tehdejší opozice, u nichž k tomu nebyl důvod. Ale v rámci politického boje jim vládní moc chtěla dělat zle. Policie to tak dělala na pokyn svých šéfů.

Já jsem se tam tehdy vyjádřil třeba i k trestnímu stíhání pana Kisky, které absolutně, podle mého názoru, nebylo v té době v pořádku. 

Slovenská policie obvinila bývalého prezidenta Andreje Kisku v souvislosti s kauzou jeho rodinné firmy KTAG. Detaily obvinění zatím nejsou známé. Kiska to považuje za politickou kampaň a pomstu expremiéra Roberta Fica. Toho včera policie obvinila z jiných trestných činů. 

Jak se vám je podařilo přesvědčit, aby s vámi mluvili? Oni se rozhodli spolupracovat s vyšetřovateli, jak vysvětlili svou motivaci ke spolupráci s policií? A především, jak vysvětlují to, že nakonec kývli na rozhovor?

Nejdřív k té jejich spolupráci. Oni nejsou nijak výjimeční, napočítala jsem 25 lidí v různých veřejných funkcích, kteří se od roku 2018 rozhodli spolupracovat s policií. Nechci hodnotit, jestli to, co vypovídají, je pravda, nebo ne. Ty rozhovory jsem se snažila vést směrem k jejich vlastnímu prožívání, selhání a vlastní trestné činnosti. Nechtěla jsem, aby v těch rozhovorech říkali nic o lidech, o nichž vypovídají u soudu, to je úloha právě soudu to posoudit. Neznám ani ty spisy. Chtěla jsem ukázat příběh, jak se z vás stane zkorumpovaný člověk v tak vysoké pozici.

Řekl něco nastoupil v opozici spravil se nějaké střetnutí, kdy seděli vysoko postavený lodě. Když jsem na svou pozici nastoupil, odehrálo se nějaké setkání, kde seděli vysoce postavení lidé, normální standardní u nich debata, případně večeře. A tam bylo každému jasné, že lidé, kteří za tím stolem sedí, umějí spolupracovat v jakékoli věci, tak bych to nazval.

Ty rozhovory jsou výsledkem novinářské práce za poslední tři roky. Od vraždy Jána Kuciaka se probralo více těchto lidí, i těch, kteří spolupracují, někteří měli i výčitky svědomí. Bernard Slobodník mezi ně patřil.

Byla vražda Jána Kuciaka pro někoho z vás hranicí?

Byla to konečná. Úplná konečná.

Dokonce ještě před vraždou Jána Kuciaka s ním komunikoval, jak vyplynulo z vyšetřování. On i přiznal, že mu dával nějaké informace o Mariánu Kočnerovi. Na jedné straně byl pořád součástí systému, na druhou stranu se ho snažil nějak zevnitř podrývat. Už od té vraždy avizoval, že jednoho dne to všechno řekne, a jsem ráda, že se to stalo.

Rozhodl jsem se spolupracovat, protože to, jak jsem vnímal ten systém – už jen ve vztahu ke mně, když jsem nebyl v pozici – tak začali různí lidé proti mně vytvářet různé situace, abych byl trestně stíhán. Abych byl v podstatě zavřený, tak bych to nazval. A když jsem si přečetl usnesení, za které jsem byl zadržen, tak jsem si uvědomil, že to je jedna z věcí, o kterou se pokusili určití lidé, a to jsem si řek, že to tedy stačí.

Když se změnila vláda, chtěl se Ľudovít Makó udržet ve své. Sám se nabízel na rozhovor. Tehdy by to ale nemělo takovou cenu, neřekl by ještě všechno. Když jsem ho oslovila teď, rád souhlasil s tím, že je připraven mluvit otevřeně.

Jak jste říkala oni vám oba popisovali svou životní cestu, svou kariéru od počátku až do těch poměrně vlivných pozic. Dá se říct, co měli na té cestě společné a vás v tom zaujalo jako možná nějaký jednotící rys, když jste se snažila zjistit právě to, co se stane, že se z člověka stane najednou osoba, která je ochotna podílet se na korupci?

To je velmi jednoduchý příběh, oba měli stejnou motivaci, a to peníze. Peníze jsou obrovská věc v životě lidí, kvůli nim vraždí, lžou, páchají trestnou činnost odedá vna. Oni chtěli mít víc, chtěli žít luxusní život. Tuto jejich touhu viděli i lidé, kteří jim nabídli funkce. Oni říkají, že jejich šéfem byl Norbert Bödör, to byl nitranský oligarcha spjatý s politickou stranou SMER.

Bývalý úspěšný zápasník, nyní úspěšný trenér. Norbertu Bödörovi děkoval po zápase století i Attila Végh.

Brutálně děkuju!

Být v takovéto záři reflektorů je věc jistě příjemná, ale Norberta Bödöra v poslední době veřejnost zná spíš v této pozici.

Dobrý den, pane Bödöre, budete vypovídat? 

Jaroslav Haščák a Norbert Bödör přiznali přátelství s Mariánem Kočnerem. Spojitost s vraždou Jána Kuciaka odmítají. 

Novináři měli poprvé možnost stanout z očí do oči nitranskému podnikateli. Před samotným výslechem nechtěl nic komentovat.

Neubudu se vyjadřovat, děkuju pěkně.

A budete u soudu vypovídat?

Ano, budu.

Před senátem vypovídal zhruba hodinu a půl. Přiznal, že s Mariánem Kočnerem se zná asi deset let. Setkávali se nepravidelně a nikdy spolu nepodnikali.

Tento Bödör neformálně řídil slovenskou policii a oběma nabídl tyto posty.

Jak to myslíte, jaké bylo Bödörovo postavení?

Byl to člověk, který rozdával ty úlohy akarty v letech 2024–2018, byl jsem několikrát i u toho, když pan Bödör skutečně telefonoval nebo byl ve spojení s nejvyššími představiteli tehdejší politické moci. 

Oni věděli, nebo alespoň to tak popisují, že když se dostanou do těchto pozic, tak ty peníze za odměnu přijdou, když budou loajální a za to, co se od nich očekává.

A chápali v tu chvíli tedy dobře součástí jakého systému vlastně jsou?

Myslím si, že ano, že věděli, do čeho jdou. Určitě ani jeden z nich nečekal, že to skončí vraždou novináře. Že ten systém je až tak obludný. Mysleli si zřejmě, že půjde o peníze.

Podívejte se, taková byla doba, měl jsem svoje informace. Ten systém tu fungoval dlouhé roky a kdybych to měl vysvětlit, tak ten systém se vám za vaši loajalitu odměňoval tím, že když jste sešel z cesty, jak bych to nazval, tak ten systém vás tak nechal, protože věděl, že jste loajální a kvazi ustupujete i jim.

Popisují, že v tom systému se jednotliví lidé navzájem podrželi. Že vždy když někdo vybočil z toho, co se patří, systém je podržel. Já jsem se jich i ptala – vzhledem k tomu, kolik lidí v tom systému bylo, protože Bödör obsazoval všechny policejní funkce: finanční i korupční jednotka, policejní prezident, finanční správa. Popisovali, že když každý z nich páchal trestnou činnost, tak věděli, že se musí navzájem podporovat, držet pohromadě, pomáhat si a zařizovat věci jeden pro druhého. Myslím si, že ta vražda byla čára přes rozpočet, jak si mysleli, že to bude vypadat.

Dá se pomocí těch svědectví a toho, co vám říkali, sestavit přesnější mapu toho, jak ta kriminální struktura fungovala a kam až sahala?

To je v podstatě to, co už se třetí rok snaží vykreslit policisté a prokurátoři. My novináři to máme jednodušší, protože to pak všechno nemusíme prokazovat na soudě. Z toho vyprávění vidíme, že to sahalo až k nejvyšším politickým špičkám a že bez toho krytí politického by to fungovat nemohlo. Ani jeden z těchto lidí zatím nevypráví, že by odevzdával nebo dostával peníze od politiků. Říkají, že byli v rámci hierarchie toho systému na nějakém stupni, ale oba říkají, že nad nimi byli ještě jiní lidé. Pokud s politiky někdo komunikoval, pak lidé jako Norbert Bödör nebo další oligarcha Miroslav Výboh. Tito oligarchové sice jsou obviněni, ale o politicích nic neříkají. A bez jejich svědectví bude, myslím, těžké to vyšetřování na politické špičky obrátit.

Takže to jasné propojení s politickými špičkami v tuto chvíli se ještě nepodařilo prokázat u soudu, ale jsou tu tedy podezření?

Určitě. Podle mne to bude těžké. Celé vyšetřování ovlivňuje politická situace. Politici, kterých se to týká, výrazně protestují, obviňují vyšetřovatele, že je to politická vendeta, že to dělají naschvál, že to jsou politické procesy. Naopak dnešní vláda říká, že se teď policii uvolnily ruce. Když je politická atmosféra tak vybičovaná, lidé z nejvyšších pater toho systému se brání. Je důležité, aby v případě, že by došlo k zásahu směrem k politikům, existovaly jednoznačné důkazy. Jinak by podpora veřejnosti mohla klesnout a lidé by spíš mohli uvěřit, že jde o nějakou odplatu. Ale myslím si, že teď je jasné, že o nic takového nejde.

A můžeme zkusit popsat, jestli takové informace už k dispozici jsou, jak vlastně ty samotné korupční praktiky vypadaly, odkud se brali ty peníze, které v tom systému byly, kdo koho uplácel a o jak velké prostředky se jednalo?

Znovu říkám, že pořád nevíme, jestli to tak bylo, nemáme pravomocné rozsudky a bude opravdu úlohou soudů, aby to posoudily. Ale schéma vypadá tak, že se státních zakázek se ulívaly peníze, tzn. že ty zakázky byly předražené. A z těchto ulitých peněz se potom financoval i celý systém.

Kde jste ty peníze skladovali?

Víte co, v jednom ruksaku, tam jsem je házel a ten ruksak jsem i dobrovolně hned po vznesení obvinění, dva nebo tři po propuštění z vazby odevzdal dobrovolně na NAKO. 

To znamená, že když chtěl někdo zastavit trestní stíhání někoho blízkého, tak normálně v hotovosti odevzdali, já nevím, 40 tisíc eur za to, že jednotka policie tuto věc nebude vyšetřovat. Anebo naopak, když byla objednávka, aby se někdo stíhal, například z opozice, tak měl také přijít například Norbert Bödör a odevzdat desítky nebo i sto tisíc eur za to, že policejní důstojník tuto práci odvede. Jednoduše, bylo to velmi primitivní.

Proč jste tedy selhávali?

Protože to bylo jednoduché.

Jednodušší než odmítnout?

No, bylo to velmi jednoduché, protože jste věděla, že za tím nic není, nic za to nebude, nic se neděj a v podstatě jste v tom systému kvazi v uvozovkách chráněni.

I když jsem se obou těch spolupracujících obviněných ptala, proč to dělali, popisovali to tak, že to byly strašně jednoduché peníze. Že jim to v podstatě nedalo žádnou práci to zařídit, stačil jeden podpis nebo jedno rozhodnutí. Oni to popisovali tak, že ty peníze ležely na stole a stačilo si je jen vzít.

Vy jste popisovala, jak tohle všechno vyšetřování se stalo v podstatě kvůli tomu, že se začalo vyšetřovat pozadí vraždy novináře Jána Kuciaka. To celé tříleté vyšetřování odhalilo zásadní skutečnosti. Jak na ně reaguje slovenská veřejnost, když tohle všechno poslouchá, čte, vnímá, že vlastně žila roky i v nějaké paralelní struktuře, která fungovala uvnitř toho státu?

Veřejnost je rozdělena právě kvůli tomu, jak se v tom angažují politici, a to i ti, kterých se to vyšetřování týká. Navíc se stalo ještě to, že v rámci rozvázaných rukou policie obviňuje nejen nominanty bývalé vlády, ale i současné, což vyvolává velké napětí ve vládní koalici. Každou chvíli se tu kvůli tomu mluví o předčasných volbách. Jedna strana vládní koalice je nespokojená, že její nominant byl například ve vazbě. Konkrétně tedy ředitel tajné služby, což bylo také velmi překvapivé. A veřejnost to vnímá podle toho, kterým politikům je nakloněna. Pokud fandí těm momentálně opozičním, kteří tvrdí, že jsou to politické procesy, tak ta část veřejnosti tomu vyšetřování nevěří, ani těm výpovědím. Tvrdí, že jsou účelové a že to ti lidé říkají jen proto, aby dané osoby nebyly ve vazbě. Druhá část veřejnosti, která naopak podporuje boj proti korupci, je z té obludnosti, myslím, až šokovaná. Ale myslím si, že většina lidí asi čeká právě na to, jak to posoudí soudy, a to bude klíčové.

A na vás osobně jako na novinářku, jak to působí, když posloucháte doznání typu toho, co vám oba muži řekli v těch rozhovorech? Oni de facto vám dávají i za pravdu, co se týče vašeho reportování, a sice, že bylo správné. Co u toho cítíte? Je to zadostiučinění?

Ano, kdyby mi někdo před třemi roky, když jsme se dozvěděli o vraždě Jána Kuciaka, řekl, že jednou budu sedět ve studiu a ti lidé, o kterých jsme léta i s jinými novináři psali, mi tam vyprávět o svých trestných činech, hříších a selháních, tak tomu nevěřím. Novinářsky je to určitě výjimečná věc, která nevím, jestli se někdy bude opakovat. Je to velmi zajímavé z pracovního hlediska.

Měli jste přesnou předtuchu a můžu říct, že po dobu celých těch roků, co SMER vládl a kdy jsem i já byl ve vysokých policejních pozicích, že jste strefovali hřebík na hlavičku jeden za druhým. 

Ale je potřeba pořád myslet na to, že oba vypovídají v rámci institutu, který máme – institut spolupracujících obviněných. A vše, co říkají, hlavně na soudě, je potřeba prověřovat. I proto jsem se snažila, aby vyprávěli spíš svůj životní příběh, protože tam je těžké si vymýšlet. Vnitřní prožívání a to, proč se někdo rozhodne vzít úplatek, proto jsem se také snažila ty rozhovory vést tímto směrem.

A zaskočilo vás něco z toho, co oni říkali, jakým způsobem to prožívali?

Tak v případě pana Maka bylo fascinující sledovat, jak o tom hovoří. Jako kdyby si šel ráno koupit do obchodu rohlíky.

Plat mi potom doplnil pan Bödör.

A jak to probíhalo?

Standardně, předal mi peníze.

V hotovosti?

Ano.

Mluvil o tom velmi suverénně, velmi samozřejmě a nedával na sobě znát nějaké pohnutí, zjevně to bylo něco úplně běžného, ostatně to v tom rozhovoru říká...

Padla dohoda v rámci toho, že pokud tedy chtějí, toto je pro mě velmi důležitá věc. Jestli chtějí, mohou mi to dorovnat. Navrhli, že to tak bude, to je všechno.

To je zajímavé, že to nepovažujete za korupční jednání.

Nepovažuju, proč by to měla být korupce? Já jsem to nedělal, ty peníze jsem si nevzal proto, že jsem pro ně něco udělal ve veřejném zájmu.

Ale oni s tím zřejmě počítali.

Počítat mohli, ale to je tak všechno. 

Normální člověk, když si představí, že by měl spáchat trestný čin – a nemusí jít jen o přijetí úplatku, někdo má stres i když se rozmýšlí, jestli jít na červenou, nebo ne. Vidíte tam rozdíl ve svědomí a v prožívání stejné věci různými lidmi.

Všechno je těžké, i tato doba je těžká, i ta doba byla těžká, kdy jsme dělali chyby, mohli jsme jednat jinak, nemuseli jsme dnes být v takové situaci. Jsme v ní, musíme ji nějak zvládnout.

Takže to bylo fascinující a u toho Bernarda Slobodníka jsem věděla, že je to zlomený člověk, že je nešťastný. Tam jsem jen čekala, zda ten rozhovor zvládne, zda to dokončíme, ale nakonec to zvládl a proběhlo to fajn.

Moniko, jak tohle vše, ještě když se zase vrátíme zpátky k soudu s pachateli vraždy Jána Kuciaka, jak tohle vše se vpisuje do toho příběhu zavražděného novináře a jeho snoubenky Martiny Kušnírové? Zmínili jsme, že se tedy celá ta věc vrací zase znovu před soud, protože Nejvyšší soud zrušil osvobozující verdikt z loňského roku, co se v té otázce bude dít tedy dál?

Ten případ se bude znovu projednávat, budou se vyslýchat svědkové. Na Slovensku se na to neumíme podívat s odstupem, ale myslím, že se píše historie této země. A uvědomíme si to možná až za deset, dvacet let. Teď je celá veřejnost příliš ponořena do politických sporů, které to provází, v té nenávisti. Je toho plný Facebook.

Jednoduše není možné mlčet. Když se podíváme na to, co dnes dělá speciální prokuratura a co dělá NAKA, tak můžeme mluvit o masivním porušování zákonů, můžeme mluvit o podezření ze zneužití pravomoci veřejných činitelů.

Robert Fico, který byl v době vraždy Jána Kuciaka premiérem v podstatě každý den svolává tiskovou konferenci a obviňuje policisty, prokurátory i soudce, že jsou zmanipulovaní. Atmosféra, ve které to probíhá, je náročná. Ale i tak si myslím, že je to důležité, a až se na to podíváme s odstupem možná i několika let, uvidíme, že teď prožíváme mimořádné události.

A je případ Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové stále vnímán jako symbolický v tom, že pokud se ho povede opravdu rozkrýt až do úplného konce, může za sebou Slovensko tuto kapitolu nechat?

Určitě ano. Je to trošku jiné v tom, že Marian Kočner, který je obžalovaný z toho, že si Kuciakovu vraždu objednal, už je pravomocně odsouzen na 19 let. Neprovází už to tedy hysterie, že kdyby se to nepodařilo, šel by Kočner na svobodu a ještě by někomu mohlo něco hrozit, protože nějaký zločinec nedostal svůj trest. On už pravomocně sedí ve vězení. Pro nás novináře, pro rodiče a doufám, že i pro veřejnost je pořád důležité, abychom viděli i tu koncovku. Aby ten příběh měl konec. Rozhodnutí Nejvyššího soudu dává naději, že to k tomu spěje, i když to ještě nějakou dobu potrvá.

Monika Tódová, investigativní reportérka slovenského Deníku_N. Moniko děkujeme za rozhovor.

Já děkuji za pozvání.

A to je pondělní Vinohradské 12 vše. Děkujeme, že posloucháte. Kdykoliv se za námi vraťte na server iRozhlas.cz, všech podcastových aplikací. Naše adresa vinohradska12@rozhlas.cz. To byla Lenka Kabrhelová, těším se zítra.