Televize Beey pro osoby se sluchovým postižením

Back

úterý 17. 05. 2022

ČRo Plus: Vinohradská 12 - Vinohradská 12 - Jan Fingerland

Vinohradská 12 - Jan Fingerland


/anglický text/

/anglický text/

Potyčky s izraelskou policií provázely pohřeb palestinské novinářky Širín Abú Aklahové v Jeruzalémě. Zpravodajku stanice Al-Džazíra zastřelili ve středu ve městě Džanín, kde probíhaly střety mezi izraelskou armádou a palestinskými militantními skupinami.

/anglický text/

Společné vyšetřování s Izraelci Ramalláh odmítl. Zpravodajku katarské televize Al-Džazíra zabila ve středu kulka při izraelské razii na západním břehu. Palestinci obviňují z vypálení smrtelné střely izraelské vojáky.

Jedenapadesátiletou Abú Aklahovou zasáhla ve středu kulka do hlavy. Měla přitom viditelné označení Press na vestě. Další střely zranily její kolegy. Podle izraelské armády mohla novináře zasáhnout střelba palestinských ozbrojenců. Palestinské úřady ale o vině izraelských vojáků nepochybují.

Tady je Matěj Skalický a tohle je Vinohradská 12. Izraelští těžkooděnci, mlácení obušky a pohřeb americko-palestinské novinářky televize Al-Džazíra. Záběry, které obletěly svět. Co se to děje v Jeruzalémě? A kdo novinářku zabil? Otázky pro odborníka na Blízký východ, rozhlasového komentátora Jana Fingerlanda.

Dnes je úterý 17. května.

Dobrý den, vítejte.

Dobrý den.

Co přesně se stalo na pohřbu novinářky televize Al-Jazeera Širín abú Aklahové v Jeruzalémě?

Na těch záběrech, a je vlastně několik záběrů z různých úhlů, takže si to můžeme promítat trochu jako videohru, vidíme v zásadě dvě věci. Vidíme skupinu lidí, kteří nesou rakev na ramenou a jsou obklopeni několika dalšími. Je to dohromady možná několik desítek osob. A v takovém prstenci opodál stojí izraelští policisté.

Oni to jsou těžkooděnci, mají helmy…

Jsou to těžkooděnci. Ta atmosféra je velice napjatá. Je slyšet křičení, je slyšet volání Alláhu akbar. A v tomto napjatém okamžiku se ti policisté rozběhnou a začnou bít lidi v okolí té rakve. Minimálně v jednom případě tam zasáhnou někoho, kdo drží tu rakev, v tom chaosu ta rakev dokonce na chvíli jakoby spadne jednou částí na zem. 

/anglický text/

Pravděpodobně tam jde také o to, že se ti policisté snaží sebrat palestinské vlajky, některým těch z okolostojících.

Po poměrně krátké době, celá ta scéna vlastně má pár desítek vteřin, se ti policisté zase stáhnou a přihlížejí tomu, jak je rakev unášena dovnitř do té budovy. 

Je vidět také, že jedni policisté vysvětlují něco druhým policistům, možná, že došlo k nějakému chaosu i na straně izraelské policie. Mezitím tam mezi těmi policisty se proplétá někdo, zřejmě palestinští zdravotníci, kteří někoho odnášejí na lehátku stranou a tím de facto ta scéna končí. Je to takové trochu surreálné, je to plné napětí a není úplně jasné, co se stalo.

A víme, proč policisté zasáhli? Proč vůbec k těmto nepokojům došlo? 

Celou tu věc je obtížné seřadit do nějakého sledu obrazů, aby z toho vznikl nějaký příběh. Lze spíše uvést určité podrobnosti nebo údaje, které dodávají jednotlivé strany. Izraelci tvrdí, že původně byla dohoda mezi izraelskou policií a rodinou Širín abú Aklahové na nějakém poklidném pohřbu. Rodina měla zájem na tom, aby se jednalo o soukromý, velice osobní pohřeb. A podle minimálně tedy izraelské policie došlo k jakémusi únosu té rakve a také únosu té kauzy ve prospěch nějaké politické věci. To znamená, že někdo přišel, té rakve se zmocnil i na úkor rodiny a pokusil se z celé té věci udělat jakýsi průvod. 

Spojené státy vyjádřily zděšení ze zásahu izraelské policie při pohřbu palestinské novinářským Širín abú Aklahové.

/anglický text/

Podobně reagovala i EU. Policisté na závěrech bijí účastníky pohřbu a berou jim palestinské vlajky. Svým zákrokem málem způsobili převrácení rakve s ostatky zemřelé. Izraelská policie ale tvrdí, že jednala v zájmu rodiny zastřelené novinářky.

Americký ministr zahraničí Anthony Blinken uvedl, že každá rodina má právo na důstojné rozloučení se se svými milovanými. Odsoudil přitom zasahování izraelské policie proti pohřebnímu procesí. Policie ale tvrdí, že jednala právě ve prospěch příbuzných. Podle úřadů se totiž rakve zmocnil dav palestinských nacionalistů a odnášel ji na ramenou do ulic. Rodina na ně naléhala, aby ji vrátili do pohřebního vozu a drželi se původního plnu smutečního procesí. Policie se podle svých slov snažila rodině pomoci.

Další takový detail, který lze vyčíst minimálně z těch otevřených zdrojů, je, že izraelští policisté pravděpodobně jednali na základě příkazu, který nebyl úplně rozumný v tu chvíli, to jest příkazu, aby zabavovali palestinské vlajky. Takový příkaz padl, je zvláštní, protože na jiných mnoha demonstracích, při kterých se nezasahuje, se palestinské vlajky nosí. Není jasné, proč v tomto případě tedy policie přistoupila k takovému opatření a na těch záběrech je vidět, že některé ty vlajky jakoby mizí v tom davu. Zároveň některé jiné palestinské vlajky tam nadále nadále visí. V každém případě bylo zvláštní dát ten příkaz v tuto chvíli. Podle některých izraelských novin řídil tu akci důstojník, který nebyl na místě, to znamená, nevyhodnotil správně celou věc. V izraelských novinách je ten zásah hodnocen jako velice problematický a mimo jiné také politicky velice nevýhodný, protože vlastně podtrhl zase ten palestinský nebo ten antizraelský narativ. To znamená, že brutální síla nějakým způsobem zasahuje proti mírumilovným lidem, to jest například pohřbu té novinářky.

/anglický text/

Palestinské úřady tvrdí, že reportérku zastřelili izraelští vojáci, prezident Mahmud Abbás chce případ poslat před mezinárodní trestní tribunál, Izrael o odpovědnosti svých vojáků pochybuje a nabízí společné vyšetřování. 

Společné vyšetřování s Izraelci Ramalláh odmítl.

Palestinská samospráva nevyhověla ani žádosti izraelské armády o poskytnutí smrtící kulky a prostřelené přilby zabité novinářky. Předměty měly pomoci s určením, odkud střelba přišla. Izraelská armáda tvrdí, že střela mohla vyjít od palestinských ozbrojenců.

Co všechno se tam přesně stalo, se ještě možná budeme dozvídat, ale úplný obraz asi nebudeme mít, jak už to v těchto případech bývá, to nejdůležitější se vždycky stane v ten okamžik. To znamená to, co lidé vidí na obrazovce. Co se vysvětlí tři dny poté, už není tak důležité. 

No, my bychom se možná měli dostat úplně na začátek těchto vyhrocených dní v Izraeli - totiž jak vůbec došlo ke smrti Širín abú Aklahové? 

Zase je to vlastně podobný případ. Máme několik informací, ze kterých je obtížné sestavit nějaký ucelený příběh. To, co je jisté, je vlastně jenom skutečnost, že Širín abú Aklahová při izraelském zásahu v Džanínu zemřela. Zemřela střelnou ranou. A to je vlastně jediná jistota, od které se potom vyvíjí různé narativy.

Honzo, Džanín, to je město na Západním břehu Jordánu?

Džanín je město na Západním břehu Jordánu. Je to palestinské město, které dlouhodobě má mezi těmi palestinskými městy pověst jakéhosi sídla mnoha ozbrojenců, abych to řekl neutrálním způsobem. Opakovaně tam Izraelci zasahovali. Je to prostě neklidnější a nespokojenější místo než třeba některá jiná palestinská města.

Armádní razie proti ozbrojeným gangům na Západním břehu vyvolala sérii útoků proti izraelským civilistům. Právě z Džanínu, kam se často neodvažuje ani palestinská policie, pocházejí někteří z jejich pachatelů.

Takže smrt Širín abú Aklahové je vlastně jediná jistota. Od té se vyvíjejí různé verze podle toho, jak kdo ten příběh vypráví. Palestinská strana, řada médií ve světě v podstatě převzala tvrzení, že Šiřín zemřela poté, co jí Izraelci zasáhli. Zároveň se liší různé verze. Někdo tvrdí, že se jednalo o zbloudilou kulku, někdo říká, že to byla byl důsledek rozhodnutí nějakého izraelského vojáka, který na ni vystřelil. Mluví se třeba o sniperovi. Někdo tvrdí, že je to přímo izraelská politika, případně že někdo musel dát k takové střelbě příkaz. Jsou to všechno spekulace, které vlastně se neopírají o žádné konkrétní důkazy. Izraelci trochu zazmatkovali. Na začátku řekli, že ji pravděpodobně zastřelili Palestinci. Později policejní mluvčí řekl, že to není jasné, že se musí dále vyšetřovat. A od té doby Izraelci říkají „je dobré, aby proběhlo vyšetřování“ a nabídli společnou vyšetřovací komisi. A druhá jistota kromě smrti Širín abú Aklahové je, že ten klíčový prvek vyšetřování, to znamená kulka, je v rukou palestinských úřadů a palestinské úřady tu kulku odmítají vydat. To znamená, dokud nebude k dispozici ta střela, ale zároveň také všechny zbraně, které byly na místě, nebude vlastně možné určit, kdo skutečně Širín abú Aklahovou zabil. A i pokud se bude vědět, jestli to byla střela z izraelské, nebo z palestinské zbraně, bude těžké určit, za jakým účelem nebo proč vlastně zemřela, jestli to byl omyl nebo něco podobného.

Já znovu připomenu, že Širín abú Aklahová byla novinářka televize Al-Jazeera. Víme, co v Džanínu dělala? A zda třeba v momentě té smrti měla na sobě Press vestu, to znamená, byla označena jako novinářka?

Byla na místě, kde Izraelci podnikali zátah proti palestinským ozbrojencům. Nebyla právě náhoda, že se to odehrávalo v Džanínu, protože tam je základna některých z těchto skupin. Ona byla mezi několika novináři, kteří byli na místě. Nebyli tak, jak to původně vypadalo, přímo mezi těmi dvěma bojujícími stranami, byli trochu stranou, to znamená, nebyli přímo vystaveni palbě a měli na sobě vesty, to znamená, modrou přilbu a modrou vestu s nápisem Press. Jestli to bylo vidět nebo ne, nevím. A v nějakém okamžiku se ukázalo, že Širín abú Aklahová byla zasažena do hlavy a její kolega z jiného palestinského listu, ten byl zasažen do zad. Ten přežil. Ta novinářka byla odvezena do nemocnice ve východním Jeruzalémě a tam zemřela. V podstatě se jedná o smrt novinářky, která by samozřejmě vždycky byla smutná nebo tragická, ale v tomto případě se z toho stala ještě velice politická věc.

Několikrát jsme zmínili Západní břeh Jordánu. Jak izraelské razie zasahují do života Palestinců právě na Západním břehu a jak to možná poznamenává vztahy izraelské vlády s palestinskou samosprávou? 

Co se týče razií, záleží na tom jak v kterém období. V poslední době se zesílila aktivita některých teroristických skupin. Za několik týdnů zemřelo asi 19 Izraelců při různých teroristických útocích.

Izraelská policie dopadla a zastřelila pravděpodobného pachatele teroristického útoku v Tel Avivu - zemřeli při něm 2 lidé a 13 dalších utrpělo zranění.

Podle informací policie šlo o 29letého Palestince z Džanínu na Západním břehu.

Útočník z palestinského Západního břehu začal střílet do lidí ve městě Bnej Brak nedaleko Tel Avivu. Je to už třetí tragický atentát v Izraeli během jediného týdne.

Pochází z oblastí Džanínu na palestinském západním břehu a v Izraeli byl nelegálně.

Izraelská vláda byla pod tlakem veřejnosti, aby proti tomu nějakým způsobem zasáhla. Často se ví zhruba, odkud ti útočníci přišli, případně, kdo jsou. A tento zátah v Džanínu pravděpodobně byl součástí této kampaně. Velice často se ty razie dělají v noci. V tomto případě se tak nestalo. Možná také asi bychom museli rozlišit mezi raziemi, to znamená, izraelská policie nebo armáda v tomto případě, spíše jde a zatýká někoho, o kom předem ví, že ho jde zatknout. V případě toho Džaninského zátahu se spíše jednalo o jakýsi hon nebo lov na toho konkrétního člověka, proto se to odehrávalo za dne. Většina Palestinců v podstatě není předmětem razií, může se to odehrávat v jejich blízkosti. Určitě to není nic, co by vítali. A to všechno vlastně zarámováno skutečností, že obyvatelé Západního břehu nemají zcela volný pohyb, to znamená vlastně izraelské pokusy nějakým způsobem zasahovat proti teroristům zároveň vedou k tomu, že ta opatření dopadají na prakticky všechny Palestince. 

/anglický text/

Z vesnice Nathan, blahobytné předměstí 20 km od Tel Avivu. Poslední ulice leží přímo u bariéry.

/anglický text/

Načerno za prací do Izraele. Bez čekání. Bez poplatků. Židovský stát bariéru opravuje, 20 let stará stavba teď v důsledku vlny útoků ožívá a opět rozděluje krajinu a lidi.

A co se týče styků s palestinskou samosprávou, ta je v takovém velice komplikovaném postavení, protože samozřejmě oficiálně protestuje proti jakýmkoliv izraelským zásahům, nějakým způsobem ji to poškozuje v očích palestinské veřejnosti, ale zároveň palestinská autonomie, zejména úřady v rukou hnutí Fatah, jsou si velice dobře vědomy, že v okamžiku, kdy Izraelci přestanou bojovat proti Hamasu na Západním břehu, tak dříve nebo později se Hamas ujme vlády na Západním břehu. To znamená, oni sice jsou nespokojeni, ale zároveň vědí, že to je pro ně jediný způsob, jak setrvat u moci.

Jak výrazně se liší situace na Západním břehu od té v pásmu Gazy?

Ten palestinský svět je vlastně rozdělen na, řekněme, tři světy. Jeden svět by byl ten svět palestinského exilu, to znamená v mnoha zemích, zejména v okolních zemích, především Libanonu, případně Jordánsku. Takový druhý palestinský svět byl by byl ten Západní břeh. Tam vlastně vládne palestinská autonomie, která je převážně v rukou toho hnutí Fatah, které obvykle je považováno za umírněnější a do určité míry spolupracuje s Izraelem. A tím třetím světem by byla Gaza. Historicky vzato Gaza byla vždycky trochu jiný svět, než je Západní břeh. Je geograficky oddělená, mluví se tam trochu jiným dialektem, Gaza měla vždycky blíž Egyptu…

Ono kdybychom to geograficky měli lokalizovat, Gaza má společnou hranici vlastně i s Egyptem.

Gaza má společnou hranici pouze s Egyptem a Izraelem. Není fyzicky propojená se Západním břehem. Až - a pokud bude jednou zřízen palestinský stát - bude nějakým způsobem potřeba vyřešit toto fyzické oddělení, protože mezi nimi leží izraelské území.  Pokud bychom srovnali situaci v Gaze oproti Západnímu břehu, tak Gaza je za prvé v rukou jiného hnutí, hnutí Hamas, který Fatah před lety vytlačil, vyhostil, v podstatě ho zbavil moci. Od té doby tam Hamas má výlučnou vládu, o kterou se částečně dělí s některými menšími palestinskými frakcemi, vesměs radikálními. Izraelské razie tam nejsou vlastně typické. Existuje něco jako jednotky izraelské, které operují v Gaze. Ten, kdo se díval třeba na seriál Fauda, tak ví, že takové jednotky existují. Není to ale něco, co by bylo běžně viditelné v Gaze. Takže Gaza žije svým vlastním životem. Ekonomicky je na tom výrazně hůř než Západní břeh. Je to do značné míry izolované území, i když zrovna v těchto dnech izraelská vláda rozhodla, že připustí více, myslím asi 4600 dalších pracovních povolení pro obyvatele Gazy, kteří chodí pracovat do Izraele. Tak tomu vlastně bylo historicky vždycky, protože lidé jak ze Západního břehu, tak z Gazy chodili pracovat do Izraele. Z hlediska Izraele je to způsob, jak určitým způsobem uvolnit ten vnitřní tlak v Gaze. Je to i pro Izrael výhodné, protože i lidé v Gaze potřebují nějakou obživu.

A ta situace mezi Gazou a Izraelem je teď klidnější, než byla třeba před rokem, kdy probíhalo to velmi intenzivní ostřelování pásma Gazy?

V podstatě mezi Izraelem a Gazou v rukou Hamasu existuje stále takové ozbrojené příměří, které je čas od času přerušeno válkou, po které je zase nastoleno nějaké příměří. Přičemž i otevřeně Hamas říká, že vlastně mír s Izraelem být nemůže z principiálních, řekněme náboženských důvodů. Ta situace dnes se podobá té situaci před rokem v tom, že Hamas za prvé celou tu svou rétoriku vůči Izraeli momentálně staví na osudu Chrámové hory, toho posvátného místa v Jeruzalémě, ve starém městě jeruzalémském, které je nábožensky důležité pro Židy i pro muslimy. Takže i tehdy vlastně ty boje vypukly právě kvůli Chrámové hoře. A trvá také vlastně shodná situace, kdy Hamas cítí svoji příležitost nějakým způsobem se prosadit i na Západním břehu a tu kartu Chrámové hory vlastně používá nejen proti Izraeli, ale hlavně proti svým konkurentům na Západním břehu, to znamená hnutí Fatah. Hnutí Fatah musí hrát zase dvojí hru. Na jedné straně musí do určité míry spolupracovat s Izraelem právě proti Hamasu, ale zároveň musí dorovnávat tu radikalitu Hamasu kvůli své vlastní veřejnosti.

Když se ještě vrátíme na začátek našeho společného rozhovoru, totiž ke smrti Širín abú Aklahové, tak, jak už jsem řekl, ona pracovala pro televizi Al-Jazeera, tedy arabskou televizi sídlící v Kataru. Myslíte, že to bude mít nějaké důsledky na vztah Izraele a Al-Jazeery, respektive na to, jak budou třeba novináři Al-Jazeery teď v referovat o palestinsko-izraelském konfliktu?

Nejsem si jistý. Novináři z Al-Jazeery byli vyhoštěni z některých arabských zemí, protože vlastně v arabském světě soupeří několik velkých televizí, především dvě - Al-Arabíja, která má blíže řekněme k saúdskoarabským zájmům a obecně k tomu sunnitsko arabskému světu. V určitém ohledu bychom mohli říct, že je umírněnější. A pak je tady Al-Jazeera, která je katarská a to znamená, že má větší pochopení pro zájmy Íránu a má větší pochopení pro zájmy Muslimského bratrstva. To znamená, je v přímém konfliktu se zájmy států, jako je Egypt nebo Saúdská Arábie. A některé arabské státy se rozhodly, že například zruší pobočky Al-Jazeery ve svých státech. Nemyslím si, že to Izraelci udělají, ale myslím si, že se prohloubí nějaká nedůvěra mezi řekněme izraelskými úřady a představiteli Al-Jazeery. A co se týče konkrétních osobností, tak Širín abú Aklahová byla rodačka z toho místa, sice studovala v Jordánsku, pobývala ve Spojených státech, proto byla také americkou občankou, ale v podstatě ona byla domácí novinářka. Byla to zároveň novinářka, ale zároveň byla vnímána jako součást palestinského národního odboje proti Izraeli. V tom vlastně možná jako je jeden z problémů jejího postavení jakožto profesionálky.

Mockrát díky za přiblížení dění na Blízkém východě.

Děkuji. Na shledanou.

Komentátor Jan Fingerland shrnul vše podstatné kolem smrti Širín abú Aklahové. K jedné mezinárodní reakci jsme se přece jen ale nedostali. Minulý týden zastřelení jedenapadesátileté novinářky Al Džazíry, která dlouhá léta informovala o izraelsko-palestinském konfliktu, odsoudila Rada bezpečnosti OSN. A současně vyzvala k nestrannému vyšetřování. Stanovisko podpořili i Čína a Rusko. Vymohli si ale odstranění části textu o důležitosti novinářské práce v krizových oblastech a o svobodě médií. S odvoláním na diplomatické zdroje to uvedla agentura AFP. Z Vinohradské 12 je to dnes všechno. Jsme na webu irozhlas.cz, můj rozhlas.cz a ve všech podcastových aplikacích. Každý všední den nová epizoda.

Na slyšenou zítra.