Televize Beey pro osoby se sluchovým postižením

Back

Středa 18. 05. 2022

ČRo 1: Host Lucie Výborné

Hosté Lucie Výborné - Kateřina a David Žbirkovi


7 minut po deváté hodině, na stole Radiožurnálu album Meky Žbirka Posledné veci. Kateřina a David Žbirkovi ve studiu. Tak vás tady vítám, dobrý den.

Dobrý den.

Dobrý den.

Tadyto modro černé album vznikalo ve studiu Konk, jsem pochopila. Co je to studio pro lidi, kteří se v Londýně nevyznají?

To je studio, který v sedmdesátých letech založila kapela The Kinks, kterou měl táta hodně rád, a pocházel vlastně stejný čtvrti jako táta, jako tátova anglická strana rodiny. A v tom studiu od tý doby, co to kinks založili, nahrálo všechny možný lidi od (???) Depeche mode, prostě všichni možný známí umělci, takže to bylo studio, který měl táta už vlastně dlouho vyhlédnutý, že by tam měl něco nahrát.

Já si vzpomínám, když jsme se s Mekym naposledy bavili, tak jsme právě se bavili o Kinks a Ray Daviesovi. Potkám ho tam ještě někde, jako čistě teoreticky?

On tam chodí do toho studia. My jsme... Já jsem tam párkrát nahrával předtím, než jsme dělali tohle tátovo album a jednou, když jsem tam nahrával s jednou kapelou, tak náš kytarista zrovna točil nějaký sólo nebo nějaký kytary tam točil a potom, když jsme se tam vrátili to nějak dodělávat, tak nám ten inženýr říkal, že tam byl Ray Davies zrovna, když to nahrával a že to slyšel a ptal se, kdo nahrává a popsal toho kytaristu jako (???).

Démonického muže.

To byla taková jakoby punková kapela trochu, takže nás tam prý zaslechl Ray Davies, což je fajn. Ale on tam chodí pořád. Bydlí poblíž, někde v (???), myslím.

Říká David Žbirka. Kateřina Žbirková je ta, která vlastně může za to první nahrávání v Londýně. To bylo slavné Abbey Road.

Přesně tak.

No a tady vlastně, jak moc bylo důležité nahrát to zrovna v tomhle studiu Konk.

Bylo to důležitý, protože to si Meky vysnil, protože po dvou deskách, po dvou albech v Abbey Road byl čas na změnu. A to jak na změnu producenta, což...

Který tady sedí.

Ano, producenta, našeho Davídka, pardon, Davide. A tak byl čas i na změnu studia. A právě tohle studio mělo, to je de facto takový rodinný studio. Mekyho maminka se znala se sestrami Raye Davise a (???)Davise, který založili tu kapelu Kinks, takže on tam chtěl nahrávat a de facto... Hrozně mě mrzí teda, že se mu nepovedlo tam být. Na druhou stranu ty písničky tam vznikly, jeho hlas tam zněl, takže asi by byl spokojenej i s tím zvukem toho studia. Je to zas úplně něco jiného než Abbey Road. Je to opravdu takový rodinný a má to úplně jinej zvuk, což na tý desce samozřejmě bude znát.

Vy jste, Katko, řekla, že Meky Davida pověřil. Jak vlastně vypadá takovéto pověření ve smyslu - ty to děláš. To je nějaký nenápadný vzkaz, nějaký lísteček zahrabaný někde...

Ono to nebylo, že to dodělá, pozor. To bylo, že to udělá.

Jak to bylo ta dohoda mezi vámi?

No ono to šlo tak postupně. Původně vůbec nebylo v plánu, že bych produkoval celou desku, tam původně bylo jenom idea, že já udělám nějaký demo nahrávky, nějaký demo aranže na některý z těch písniček a uvidí se, co z toho vyleze, jestli se objeví nějaký zajímavý nový nápady nečekaný a nějak to postupně tak šlo, že jsem poslal 1 song, ten se líbil, poslal jsem druhý demo aranž, ten se líbil, až to tak nějak jako se dostalo k třetí čtvrtý písničce, kdy se táta rozhodl, že bych to teda měl dělat, měl dělat celý. A potom nějaký to finální pověření, tak bylo ve formě takovýho lístečku, který... Táta si vždycky psal poznámky, co má udělat. A našli jsme takovou poznámku potom, kde bylo napsáno - David, album Všetko.

To bylo hodně velký pověření.

Takže to bylo pověření.

Kateřina a David Žbirkovi, dnes hosté Radiožurnálu. No a tady je písnička, kterou asi znáte, protože ji rádia hrála jako první, jmenuje se Nejsi sám.

Už tenhle pátek vychází album Miro Žbirka Posledné veci. Se mnou ve studiu jsou Kateřina a David Žbirkovi. Kateřina, manažerka, já vás tak celou dobu vnímám a David Žbirka v podstatě v tuto chvíli hudební producent.

No, bude to tak asi.

Jak se stalo, že jste tuhle desku měl definitivně na starosti, to víme. Stihl táta nazpívat všechno a zpíval to teda v Praze?

Jo, všechno jsme nazpívali v Praze, vlastně u nás v domácím studiu.

Na jeho mikrofon Neumann jako studiovej, takže to bylo v podstatě v kvalitě studiový, ale nazpíval to doma, protože vlastně bylo to ještě v dobách, kdy ta pandemie (???) nechtěl cestovat, takže to bylo nazpívaný doma, ale David zbytek dotočil v (???).

Ona jako domácí studio dneska už neznamená to, co to znamenalo dřív.

To je pravda.

1 mikrofon v kuchyni.

Tady nás poučí pan producent.

Dneska už se dá všechno udělat v laptopu.

Že si nemusíme představovat žádnou fantasmagorii. Dobře, bubnujete, Davide?

Na týhle desce všechny songy, který mají živý bicí, tak na nich hraju kromě písničky Kým skončím púť, která hraje na bicí náš kamarád (???).

Proč jste to dal na ty jedny bicí někomu jinému?

Netroufl jsem si na to, protože já jsem takovej samouk na všechny nástroje a toho vyžadovalo podle mě někoho, kdo trošku víc ovládá teorii a trošku techničtější hraní. Tak místo toho, aby sem se to nějak učila a pak z toho měl nervy, tak jsem to dal někomu, kdo to prostě zvládne levou zadní.

Překvapil vás táta v tom zpěvu něčím?

No mě nepřekvapilo, jak rychle byl schopný nahrávat, nebo ne teda překvapilo, protože už jsem to do jisté míry věděl, ale způsob jakým pracoval byl prostě tři tejky a šlo se od toho většinou, pak se vybral nejlepší. Občas se teda muselo zdvojovat čistě pro efekt, ale vždycky měl hrozně rychle zvládnutej ten zpěv.

Já bych pro posluchače vysvětlila, co je to tejk, aby bylo jasné, že mladý muž žijící 8 let v Londýně už trošičku jako...

No, já ani nevím, jak se to česky řekne.

První jetí, no. První pokus, první nahrání atd. Tzn. táta nazpíval věci ve studiu tady domácím a vy jste potom v již zmíněném studiu s kapelou nahrávali.

Jo, většina těch jakoby základů se točila v Konku a pak se ještě dodělávaly všelijaký postprodukce a tak je v menším studiu a ve studiu mýho koproducenta Patricka Fitzroye, se kterým jsme to pak míchali. Takže ale ta největší část alba se dělala v tom Konku.

Když táta odešel, tak jsme hráli píseň Život nehrá fér a pro mě získala úplně jinou dimenzi. I když jsem ji vždycky vnímala jako hlubokou, tak najednou jsem poslouchala úplně jinou písničku. Ty písničky tady, které jsou na tom albu Posledné veci, změnily taky svůj význam pro vás?

Do jisté míry asi jo. Tak jako samozřejmě název jako Posledné veci se k tomu jako tak jakoby nabízí. Samozřejmě ta písnička není myšlena ve smyslu posledně veci, jako fže nějakým způsobem člověk očekává, že tohle je konec, protože to je taková milostná báseň. Ale zároveň teď člověk, když to potom poslouchá v jiném kontextu, tak samozřejmě to vnímá všelijak. Ale nechtěl bych na to úplně tlačit, protože původní báseň ten význam úplně nemá.

No ta báseň z roku 77, (???) ji napsal jako mladý chlapec. Je to z jeho ranný básnický sbírky (???) a v podstatě, když jsem mu řekla, že to Meky udělal, tak první, co mi řekl, že neví, jestli má bejt smutnej nebo veselej. Hrozně ho to potěšilo, ale zároveň je to takový zvláštní spojení. Jeho první nebo jedna z prvních básnických sbírek z roku 77 a Makyho poslední song de facto.

Ale fantastický. Tak si ho teď pustíme.

Dopolední Radiožurnál je s vámi. Kateřina a David Žbirkovi se mnou ve studiu. Tohle byla písnička Poslechné veci z alba Posledné veci s krásnou aranží a nádhernou poezií. Další poezii, když si ji neobstaral Meky sám, tak obstaral Jožo Urban. Dokonce si myslím, že je tady i Václav Hrabě.

2x a Václav Hrabě, (???) Meky zpívá česky tam, takže to je taková zvláštnost toho alba, že tam je 1 báseň česká. Tady má na to monopol trošku Vláďa Mišík, ale Meky, jak měl čas v době covidu, tak se hrabal v poezii a samozřejmě nejenom ve slovenských policie, ale i v české, takže 1 báseň Madrigal je zhudebněná od Václava Hraběte.

Bavili jste se o tom třeba, co by ještě rád zpíval, nebo když už vidíte, že ten partner tam má ty stohy té poezie a různých těch textů, tak prostě, co ho na tom bere, co se mu líbí, co by rád, ale na co vlastně se v té hudbě nedá dosáhnout, aby to znělo tak dobře, jako když si to člověk přečte.

On se moc o té hudbě jako v tomhle směru nebavil. Spíš ho bavilo číst poezii. Měl hrozně rád Shakespearovy sonety, to si vždycky četl na dobrou noc, abych tak řekla, to ho uspala. A říkal, že tam je šílená pravda, prostě stoletá. Takže měl rád číst poezii a čas od času, když ho něco napadlo, tak ji i zhudebnil. Právě na albu Posledné veci jsou i 2, jak jste už zmínila, 2 básně od Joža Urbana, i když v podstatě to Jožo Urban byl básník, bohužel zemřel tragicky před 20 lety, ale byl to Mekyho spoluautor. Napsal pro něj třeba Len s ňou text nebo Možno sa ti zdá a třeba pro Elán napsal Voda, čo ma drží nad vodou. A tady na tom albu Meky našel a vyhrabal jeho 2 texty, který Mekymu věnoval Jožo Urban, ale Meky je teď zhudebnil. I když jeden z nich, viď, to byla tvoje práce, že to tam je, a to se jmenuje (???) Meky už jednou nahrál na symfonik album v symfonický podobě, ale Davidovi se to tak líbilo, že to chtěl udělat jinak.

Tady celé to album vlastně začíná Voice memo Nové veci a končí taky Voice memo (???), což si umím představit, že jste se bavili s tátou o něčem a je to tady.

To jsou takový jakoby kousky, co jsem vzal z různých zdrojů, něco bylo z dokumentu, co vyšel před pár lety, nebo kdy.

Před dvěma lety.

Tak 2 roky jsme tady seděli zpátky.

Něco z toho bylo z Making Of o modrém albu, něco z toho bylo z domácích nahrávek. Takový...

Fórečky jako jsou to.

No, fórečky. Takový kousky konverzací, a tak, který tak jakoby začínají a uzavírají to album, aby to... Já jsem chtěl, aby to působilo trochu jako nějaká kazeta, co si někdo udělal prostě ze svýho vlastního výběru písniček kvůli tomu, že se tam střídají různý nálady a žánry, tak jsem to takhle odůvodnil, že je to vlastně takový mix (???) v uvozovkách.

Říká David Žbirka, který vlastně je režisérem, povoláním, neboť režii v Londýně vystudoval. Dneska společně s Kateřinou jsou hosti Radiožurnálu.

Těmi jsou Kateřina a David Žbirkovi. Meky Žbirka samozřejmě s námi. Pokračovat budeme po písničce už za malý okamžik.

Meky Žbirka ve vysílání dopoledního Radiožurnálu a hosté Kateřina a David Žbirkovi. Já si vzpomínám, když jsem s Mekym řešila jeho hudební vkus a vlastně i nějaké společné cítění hudby atd., tak on mi řekl, že se rád učí od mladších a taky řekl, já Davida poslouchám. Jak vy jste to, Davide, měli, co se muziky týče s tátou?

No my jsme se stát dost volali a povídali ohledně nový hudby. Táta vždycky novou hudbu sledoval. Táta spíš koukal na ty hitparády, co jakoby mainstreamově se děje a já spíš vnímám jakoby víc alternativní věci, tak jsme tak jako doplňovali v tom vždycky. Takže jsme si vždycky měli o čem povídat a táta jakoby pořád se nějak vyvíjel a poslouchal nový věci, takže tam nebylo žádný jako generační nedorozumění nebo tak.

Měl jste metalové období?

Metalový, no, jo, měl.

Nebo takové jako tvrdší období v muzice?

Tak já i doteďka poslouchám tvrdší hudbu, ale rozhodně jsem měl období... Vlastně nějak to začalo, když začalo frčet jako Emo tenkrát.

Aha, jasně.

Tak jsem začal poslouchat tvrdší věci a pak to trvalo docela dlouho, že jsem poslouchal hlavně tvrdší hudbu, až nějak do 20 a pak jsem tak nějak jakoby začal poslouchat všechno.

Říkal táta, když si hrál s (???), což byla taková hodně, hodně tvrdá kapela.

Tvrdá punková.

Říkal táta, že mu to vyrovnalo vrásky na tom koncertě.

No, mně spíš jde o to, že synové se potřebují vyrovnat se svými otci, tak jestli vlastně, kdy jste přijal tu tátovu muziku, kdy jste to zaslechl.

U nás to nebylo tak vůbec. Oni v pohodě jako fungovali. U nich nebyl ten konflikt generací, abych řekla.

Já jsem jako tak nějak víc pasivně vnímat tu hudbu tátovu, asi nějak do svých tak asi 16, kdy jsem potom začal poslouchat jako Depešáky a (???) jsem hodně začal poslouchat a v rámci toho jsem objevil i tátovi (???) alba (???) a tam to byl moment, kdy jsem jakoby začal aktivně poslouchat tátovo věci, kdy jsem začal mít jakoby oblíbený písničky tátovi a tak. A od tý doby jako jsem jeho věci jako začal víc aktivně jako nějak uznávat a poslouchat.

Teďka je dneska na řadě křest Posledné veci. No, ale vy jste režisér, jste muzikant, tak co bude dál pro vás?

Já jsem vlastně předevčírem dodělal svoji vlastní desku, pro můj projekt Sunbrella, nebo domíchal, ještě to musím poslechnout, než to pošlu na mastering, ale jinak je to hotový. Takže z toho plánuju vydávat singly a potom zbytek alba. A budeme i hrát věci z toho na Metronomu v Praze 24. června. No, takže...

A manažovat to bude maminka.

No, zatím to (???)

Nechtěla jste si odpočinout do té hudební branže teďko na chvíli.

Byla jsem na tiskovce právě Prague Metronome festivalu a bylo to jako, že už jako manažuju, takže postě, ale netroufla bych si to dělat v Anglii, to rozhodně ne, na to se nechystám.

Dobře, tak si pustíme Sunbrellu, abysme viděli, jak to zní, když hraje David Žbirka?

Tak takhle hraje David Žbirka a jeho projekt Sunbrella. Mimochodem velmi krásný souzvuk hlasů. Kdo je ten druhý hlas?

Tam zpívá moje přítelkyně (???), kterou jsem do projektu během posledních dvou let zatáhl.

Asi to nebylo proti její vůli, ale jak se líbila tátovi vaše muzika, Davida? Určitě jste spolu o tom mluvili.

Já jsem tátovi vždycky pouštěl svoje věci, až když teda byly úplně hotový. Vždycky jsem počkal, když už je to ta finální verze, pak jsem mu to ukázal. A jemu se to líbilo. Vždycky měl pro mě nějakou radu, a tak, ale jemu se to myslím líbilo.

Proč je dobré být v Londýně nebo žít v Londýně?

No tak co se týče tý hudební branže, tam je rozhodně větší tradice v tom, větší možnosti, teda i mnohem větší konkurence, ale právě ta konkurence ty lidi dotlačí k tomu, to dělat co nejlíp. Takže ta atmosféra je proto podle mě lepší. Člověk se víc snaží, je to víc inspirativní, je tam víc lidí, co to dělá.

Je tam víc možností kontaktů? Třeba když hrajete v nějakém klubu pro 300 400 lidí, že prostě přijde nějaký skaut nebo někdo a vybere si vás, písničku nebo prostě vám vyzobne zpěvačku.

Jako teoreticky tam ty lidi jsou. Prakticky ta šance, že se něco takovýho stane v té konkurenci, je tam fakt nízká, ale tam spíš právě proto, že tam je ta konkurence, tak se člověk víc snaží, aby se tomu vyrovnal a potom si ty šance může nějak i zvýšit. Ale jako dělat tam něco je fakt dost těžký, abych se někde netvářil, jako že jsem tam nějak prorazil nebo tak. Jako já tam operuju pořád fakt na takový jako hodně (???) levelu.

Takže když mu tam hrajou něco v rádiu, tak je to BBC 6, který je právě věnovaný tý alternativní muzice.

No, ale zase může přijít tady do Česka a říct, hrají mě na BBC.

To je pravda.

Katko, jak vy ste to přijala, že pude David do Londýna, že tam bude studovat a možná, že už se vám nevrátí, protože...

No, tak to jsem obrečela samozřejmě, když tam teda odešel studovat vysokou školu, ale on studoval už tady v Praze Prague British School a bylo to z jednoduchýho důvodu. Seznámil se s (???), s kterým právě tady koprodukovala na Mekyho desce 2 dva songy, no a právě ten tady studoval na tý britských škole. David se rozhodl, že mají spolu kapelu a že taky bude studovat britskou škol, přestože mu to Meky vymlouval, nebyl to Mekyho nápad. A tím, že vystudoval britskou školu, tak potom šel do Londýna na tu vysokou a už tam zůstal. To jsem tak nějak potom už s tím počítala. Ale tím, že jsme tam měli rodinu, vlastně ještě před třemi lety zemřel Mekyho strýc (???) Dave, kterým bylo 94 let, tak David tam šel vlastně a měl tam nějaký zázemí. Máme tam byt a měl tam toho strejdu, kterej ho teda spíš kazil, než že by na něj dával pozor. Tahal ho každej víkend do pubu na pivo atd. Byl to velice akční pán. Ale tak jako pak jsem se s tím nějak vyrovnala.

Je něco, co vás na těch britských tradicích baví, i když tam žijete prostě, co vám třeba chybí tady?

Na britských tradicích. No jako já si myslím, že tady by mi chyběla asi fakt jenom jakoby ten... Jakoby ta kultura ohledně hudby, která prostě tam má větší tradici a je to větší jakoby.

S ním se o něčem jiném než o hudbě nemůžete bavit.

Protože, co se týče jako čistě toho, jaká je třeba Praha jako město, tak já Prahu miluju a jakoby vždycky se tady cítím dobře a doma. Jako já se nějak nedistancuju od České republiky nebo Slovenský (???) v Bratislavě. Ale čistě kvůli tomu, že tam prostě je to kultura na tom trošku větším nebo ne kultura, ale jakoby ty možnosti (???) a populární hudby, tam jsou větší, tak to by mi tady chybělo.

Mně třeba chybí taková ta jejich zdvořilost, ohleduplnost, která je s tím spojená. To třeba je věc, kterou vnímám já.

Ta zdvořilost je pěkná, ale já mám zase rád takovej ten českej cynismus, takže já to mám rád oboje. Já mám rád, když mi to někdo řekne prostě upřímně, že nemají dobrý den zrovna. Angličan by tohle nikomu neřekl prostě, pokud se s ním nezná 20 let.

Pořád se vracím k albu Miro Žbirka Posledné veci. Kdo vymyslel hashtag Meky naveky.

De facto to pochází ještě z osmdesátých let, kdy fanoušci Mekyho... Dostával dárky, dostával hrnečky atd. a na jednom z těch hrnečků prostě bylo: s těbou Meky naveky. A někdo si toho všimnul. A myslím, že to bylo z firmy Universal a říkal, to je úplně super jako slogan Meky naveky.

Já jsem si z toho spíš vydedukovala, že tohle je album, které se sice jmenuje Posledné veci, ale rozhodně bych nenazvala posledním albem Mira Žbirky. Máte ještě něco?

Jako Meky měl v iPadu spousty poznámek, takže já se je dokonce neodvažuju nebo bojím otevřít, aby na mě nevyskočily další úlohy. Jedna z nich jsou třeba ty koncerty, který plánujeme na podzim, který taky vymyslel Meky. Vymyslel, že budou teda narozeninový, vymyslel si playlist, všechno. A já teď mám za úkol to bez něj zrealizovat. V tom mi pomůže spousta jeho kolegů a kamarádů, který budou zpívat ten jeho playlist.

Ještě se k tomu vrátíme.

Čistý Svet, Meky Žbirka a Ráchel Skleničková. Taky si zazpívá na podzim?

Určitě. Už mi to slíbila, bude tam. Doufám, že i ty, Davide.

Davide, teď nemůžete říct ne.

Přesně protož to říkám, aby tady prostě v přímém přenosu, v přímém vysílání mi to slíbil.

Výborně, takže, Davide, buďte tak laskav a řekněte mi, jakou tatínkovu píseň si zazpíváte na koncertě?

No, já předpokládám, že ten novej singl Nejsi sám.

Přesně tak.

A kdyby to měla být nějaká z oblíbených tátových písní.

Já nevím, na co bych si troufl. My máme s tátou dost odlišný hlasy.

Ale (???), myslím, že je tvoje oblíbená. To by si asi dal.

(???) bych zvládl.

A i kdybyste neměli jako jiné hlasy, tak jako píseň nějaká.

Kup mi knihu.

To už jsme... To je Nemoderný chalan. Nebo to už jsme někde v prehistorii, že jo.

Chlapec z ulice.

Co ještě se dá najít po tátovi na seznamu úkolů?

No Meky těch seznamů měl několik. Samozřejmě některý byly věnovaný mně osobně atd., ale určitě to nejbližší, co mě čeká, jsou ty (???)koncerty k těm nedožitým sedmdesátinám, kde máme spousty vystupujících, a to je pro mě šílenej úkol, protože dát dohromady takový osobnosti, jako je David Koller, Jana Kirschner, Katka Knechtová, Peter Nagy, Marta Jandová a dalších 20 lidí, jako je opravdu velký úkol pro mě. Máme je v Londýně, v Praze a v Bratislavě. Končíme teda v Praze na Mekyho narozeniny, přesně 21. října v O2 Universum. Takže to teďka mám jako na pořadu dne a až pak otevře ten iPad a podívám se, co bude dál.

Jaké jsou úkoly od Mekyho na rok 2023. Kde to bude v Londýně? Ten by mě zajímal ten koncert, asi nejvíc.

(???)

Tam Meky už měl asi 5 koncertů pro krajany. A teďka (???), ten samý promotér to organizuje. Tam bude trošku jiná sestava, takže to bude, tam bude třeba i Dan Bárta nebo bude tam Pete Brown (???) atd., trošku jiná sestava.

Tam bych právě očekávala, že tam budou spřátelení muzikanti z Anglie, proto se ptám Davida, kdo tam vlastně všechno bude.

Ale on to neorganizuju, to všechno já.

Já o tom vůbec nemám přehled.

On měl na starosti album. To jako bylo a do té doby jsem ho s ničím nezatěžovala, takže on neví nic. Promiň.

Já vim, že to je v září.

Ještě ještě 1 věc a to je grafika nebo spíš fotografie, která je na titulu alba Posledné veci, kde jsou vlastně fotografie jenom 2. Je tam uvnitř 1 Mekyho fotografie, jak sedí u klavíru zahloubán a pak je tam titulní fotka. A vlastně ještě uprostřed je tady postava na kopci.

Petr Župník. Vlastně i ten cover dělal, to je fotka Petra Župníka (???) na střeše, trošku graficky upravenej Jirkou Troskovem. A vevnitř fotka je z koncertu v Bratislavě před třemi lety.

Čím ten osamělý pták na střeše Mekyho tak bavil, že ho ta fotka vlastně oslovila.

To byla první fotka, co Petr Župník před dvěma lety si dal na Instagram a Mekyho to tak oslovilo, že mu hned volal a říkal, prosím tě, to si odlož, to bude pro mě na obal. Tak já nevím, ale ta fotka je fakt... Působí, prostě má sílu a hloubku. Tak to si myslím, že to ho zaujalo.

Má sílu, hloubku. Já jsem ráda, že jste tady byli, že jste přinesli album. Támhle vzadu za vámi v krabici je co?

Tam je vinyl master. Vlastně z toho se budou vyrábět potom desky.

Vinyly, který budou v září, protože to trvá dýl ta výroba.

Takže tamhle tu krabici, když odcizím...

Tak to je průšvih teda.

Se vezlo z Abbey Road (???).

Má nálepku Abbey Road a David to osobně vezl, protože brexit, a aby nám to neskejslo na celnici.

Kateřina a David Žbirkovi, hosté Radiožurnálu. Teď Meky Žbirka do tečky Mám rád. Děkuju, že jste tady byli a ať se vám daří.

Děkujeme, na shledanou.

Lucie Výborná od mikrofonu přeje dobrý den, ať se dneska daří i vám.