Televize Beey pro osoby se sluchovým postižením

Back

Pondělí 20. 06. 2022

ČRo Radiožurnál: Host Lucie Výborné

Host Lucie Výborné - Miloš Táborský


Přeju hezké pondělní dopoledne, jestli je teď všechno v pořádku, tak v olomouckém studiu Českého rozhlasu sedí přednosta 1. interní kardiologické kliniky Fakultní nemocnice a Univerzity Palackého v Olomouci a také zakladatel Národního telemedicínského centra(???) Miloš Táborský. Přeji dobré dopoledne.

Dobrý den, děkuju za pozvání. Vše je připraveno. Já se hlásím z nově rekonstruované budovy a studia Českého rozhlasu v Olomouci. Je to krásné.

Já vás tak poslouchám, pane profesore, vy jste se minul povoláním? Protože to zní, jako naprosto zkušený reportérský vstup.

Tak já mám vždycky radost z něčeho, co se povede a co se posouvá dál. Když člověk ví, v jakých podmínkách vaši kolegové pracovali v Olomouci a jak to vypadá teďka, tak je to vždycky radost.

Já si myslím, že kdyby se někdo podíval, v jakých podmínkách pracovali vaši kolegové na kardiologii před, řekněme, desítku dvanáctkou let a podíval by se teď na vaše pracoviště, taky by měl radost. Ale já bych chtěla, abychom se ze začátku věnovali v tomhle rozhovoru telemedicíně, která je často vnímána jenom z pohledu e-receptů a e-neschopenek. Někdo možná ještě dodá robotickou chirurgii, ale zdaleka to není všechno. Můžete nám, prosím říct, co do téhle problematiky všechno spadá?

Děkuju za tu otázku. Je to velmi široký pojem. Dneska spíše než o telemedicíně hovoříme o digitální medicíně. To je pojem, který vlastně zahrnuje celou škálu možností, které nám dává současná digitální doba. Vy jste velmi dobře uvedla to, že vlastně v České republice to začalo eRecepty a e-neschopenkami a další tou problematikou, bez které si vlastně nedovedeme dneska představit žít, protože covidová doba akcelerovala veškeré tyto procesy a myslím si, že jsme si ověřili, že to docela dobře funguje. Ale pojďme dál. Ta otázka je spíše telemedicína v oblasti klinické medicíny, čili ve prospěch pacienta a jeho onemocnění. A my v současné době máme možnost, technologickou možnost sledovat celou řadou fyziologických parametrů pacienta. Pro příklad je to puls, tlak, parametry srdečního selhání, parametry třeba plicní, můžeme konzultovat stav pacienta na dálku, můžeme kontrolovat užívání léků. Prostě je to celá řada věcí, které vlastně jsou ve finále prospěšné stabilizaci zdraví toho konkrétního jedince.

Pochopila jsem také, že když mi třeba u vás v kardiologii implantujete kardiostimulátor nebo defibrilátor, tak můžete odečítat z mého zařízení přímo v centru mého srdce vlastně ta data, abyste monitorovali, jestli je všechno v pořádku.

To funguje dlouhodobě velmi dobře. Jednak je to pomocí pacientského monitoru, který má člověk u sebe a ten odesílá každou noc automaticky data do centra. My je vidíme, analyzujeme. V případě, že by se ten zdravotní stav nějakým zásadním způsobem zhoršil. Pro příklad třeba uvádím, že byste měla novou poruchu srdečního rytmu, fibrilaci síní, tak najednou musíme něco udělat, zavoláme vás a vy vlastně buď prostřednictvím praktika nebo návštěvou v tom specializovaném kardiovaskulárním centru máte okamžitě zahájenou léčbu tak, aby nedošlo k nějakým závažným následkům toho nově vzniklého onemocnění. Ale jdeme ještě dál. My máme teďka nově preventivní programy, které vlastně předpovídají zhoršení toho zdravotního stavu a na základě analýzy dat pomocí umělé inteligence jsou z řady parametrů schopné předpovědět, jestli nedochází k postupnému zhoršování vašeho zdravotního stavu a jestli nebude třeba něco upravit, vyměnit atd. Takže to je fajn. A navíc noví pacienti ještě aplikace, takže kdo je aktivní, tak má na svém smartphonu aplikaci a může si sledovat ty základní parametry sám vlastně v průběhu času.

První zárodky telemedicíny se objevily už před víc než půl stoletím, když americká NASA sledovala zdravotní stav astronautů. Jak jim to tehdy šlo? Co měli k dispozici?

Ty technologické možnosti tehdejší doby byly velmi limitované, ale skutečně vlastně výzkum v této oblasti plus výzkum v oblasti technik pro vlastně válečnou problematiku velmi urychlují právě tuto problematiku telemedicíny. Dneska je to někde úplně, úplně jinde. To sledování (???) běží velice dobře (???) jejich fyziologických parametrů.

Prof. Miloš Táborský, přednosta první interní kardiologické kliniky Fakultní nemocnice a Univerzity Palackého v Olomouci je dneska hostem Radiožurnálu. Naším tématem bude nepochybně jeho obor, ale také telemedicína. Jestli máte nějaké otázky, pošlete je prosím na adresu dotazy@rozhlas.cz.

Kardiolog a zakladatel Národního telemedicínského centra v Olomouci prof. Miloš Táborský je dneska po linkách hostem Radiožurnálu. Naším tématem je telemedicína od virtuálních ordinací až po živé přenosy operací, což jsou věci, které jsme třeba ještě nezmínili, ale pochopila jsem, že i tohle telemedicína nabízí. Jak funguje virtuální ordinace?

Virtuální ordinace funguje na čistě digitální podobě. A je vlastně takovou komunikační bází mezi pacientem, lékařem a ostatním zdravotnickým personálem. Já bych hrozně rád zdůraznil to, že telemedicína řeší vlastně jenom chronické stabilizované známé pacienty, a když máme nějaký akutní problém, vždycky to vyžaduje osobní vyšetření lékařem, specialistou eventuálně a na základě toho je navržen tedy nějaký diagnostický a léčebný postup. Čili telemedicína neřeší akutní stav, tzn. když mám teď akutní problém a jsem novým pacientem a zavolám nebo spojím se s tím virtuální pracoviště, tak to není nejvhodnější způsoby, jak toho nemocného prostě řešit.

Jakým způsobem já třeba si najdu svoje virtuální pracoviště?

Tak je to jednoduché, musíte se vždycky stanovit prioritu, pro jaký, dejme tomu, obor nebo problém, chcete být řešena. Zatím těch pracovišť je zhruba 12 České republice, které jsou velmi aktivní. Mají svoje online platformy, mají svoje aplikace atd. Takže já je nechci všechny vyjmenovat, abych na někoho nezapomněl. Ale prostě řeknu si, mám například cukrovku, mám vážnou formu. Mám cukrovku prvního typu i moje dítě bohužel má také cukrovku, měli bychom zájem prostě něco s tím dělat. A tady víme, že prostě existuje pracoviště Všeobecné fakultní nemocnice pod vedením pana profesora Prázdného, které se tou problematikou velice dobře zabývá a dělá to opravdu excelentním způsobem, včetně tedy vědecké práce a prezentace těch výsledků v tomto oboru. A je to zatím ta pilotní jakoby záležitost, ale pro mě je důležité osobně, aby všichni pacienti tohoto typu od Aše až po Ostravu měli tuto možnost, aby to bylo férové ten přístup, abychom v nějaké racionální době toto umožnili všem indikovaným pacientům.

Ono je to potom ale taky výhodné pro ty lékaře, protože já jsem pochopila, že můžete v rámci systému Apex vlastně nahlížet do dokumentace, takže nemusíte toho pacienta neustále posouvat na nová a nová vyšetření, protože vidíte, co všechno tam vlastně je.

To je hrozně důležité a kromě těch klinických vyšetření my potřebujeme znát třeba laboratorní vyšetření a zobrazovací metody. Zobrazovací metody jsou vyřešeny řadu let systém Paxu, takže sdílení těch obrázků a popisů je už fungující, ale co mě hrozně trápí je třeba laboratoř, protože když jdete na preventivní prohlídku, tak máte docela slušné spektrum laboratorních hodnot, které by vlastně jste měla sdílet i s ostatními specialisty atd, aby ten člověk nemusel být zbytečně odebírám xkrát ročně a byl třeba 1 velký odběr, kdy bude obsahovat všechno. Bude na nějakém centrálním úložišti, ideálně i ve vašem smartphonu a vy jako vlastník těch dat pak budete určovat, komu ta data můžete poskytnout. Nejen praktikovi, ale jdete na kontrolu třeba i ke gynekologovi, takže tady, pane doktore, vidíte 2 měsíce staré výsledky, všechno je v pořádku, nemusíme dělat žádné specifické biochemické odběry.

Takže by to čistě teoreticky mohlo ušetřit našemu zdravotnictví spoustu peněz.

Ono samozřejmě otázka té ekonomiky...

Asi to bude něco stát, že jo.

Přesně tak, to říkáte velmi dobře. Vždycky musím něco investovat, abych vlastně v tom dlouhodobém horizontu ušetřil. Vlastně digitální medicína není primárně o ušetření prostředků. Je to o vlastně vnímání medicíny třetího tisíciletí a především o tom, abychom měli nějakou dlouhodobou udržitelnost té vysoké kvality. Všichni víme, že medicína v České republice je na nesmírně vysoké úrovni, a to ve všech oborech. A naším cílem je, že při zhoršující se politické situaci atd. zachovat všem pacientům vlastně rozsah péče a nejen to, ale přicházet i s novými léky, novou farmakologickou léčbou těch onemocnění, tak abysme drželi stále ten světový krok, a to právě (???).

Trochu jako Science fiction my v rámci telemedicíny pořád připadají živé přenosy operací. Lépe řečeno, ne, lépe řečeno to, že vlastně vy můžete operovat někoho třeba v Americe, když...

Ono to krásně funguje v oblasti robotické chirurgie, ale také v oblasti robotických přístupů k léčbě poruch srdečního rytmu atd. Naše pracoviště jsou v tomhletom excelentní. Pan prof. Štádler z vaskulárního oddělení Nemocnice na Homolce je nesmírně známý vlastně v této oblasti, pan doktor Černý z téže nemocnice zase v oblasti léčby kardiochirurgické atd. To všechno jsou věci, které už fungují na dálku. Ale není to stále standard, prostě je to jedna z možností. Je to určeno hodně pro výuku, pro prezentaci, ale není to rutina, že by operatér z Londýna řešil právě vás jako pacienta někde třeba na nějakém pražském pracovišti.

Ale přemýšlím, s jakými pocity bych uléhala na ten stůl, kdyby mi řekli, my to tady všechno připravíme, ale operovat vás bude tamhle pan doktor, kterého jste v životě neviděla, v Londýně, ale věřte tomu, je to prostě nejlepší specialista pod sluncem.

Tak vždycky to musí fungovat na nějaké bázi komunikace předchozí atd. Tadyhle ty věci často fungují dneska na bázi nějaké konzultace virtuální, takže s tím lékařem nejdřív promluvíte. On by vám měl vysvětlit všechny možné alternativy řešení toho vašeho zdravotního problému, ale také musí otevřeně hovořit o možných komplikací, protože žádný chirurgický nebo intervenční výkon není prostě prost komplikací. Takže i o tom je třeba hovořit. O managementu toho rizika atd. Takže není to tak, že by vám někdo někoho doporučil, vždycky ten pacient musí získat důvěru v takto fungující systém, a být přesvědčen o tom, že výsledky toho konkrétního lékaře, které jsou ve většině případů dostupné na webu nebo sociálních sítích, jsou tak dobré, že chcete ten výkon tímto způsobem. Jestli to umožní vlastně naši plátci zdravotní péče, zdravotní pojišťovny, to je velmi otazné, protože si myslím, že ta baze kvality tady v České republice napříč obory je velmi dobrá.

Prof. Miloš Táborský, kardiolog, je dneska hostem Radiožurnálu.

Prof. Miloš Táborský, zakladatel Národního telemedicínského centra v Olomouci, je dneska po linkách mým hostem. Už jsme o tom mluvili, máme řadu onemocnění, která můžete na dálku velmi aktivně monitorovat od vašeho oboru, což je kardiologie, přes třema chronická plicní onemocnění, diabetes atd. Jakým způsobem vlastně to udělat, aby to fungovalo pro mě jako pro uživatele, když vím, že jsem v té kritické skupině. A třeba teď někdo nás poslouchá a říká si, jo, já mám chytré hodinky, ale vlastně ještě nemám ten systém úplně tak zmáknutý, aby mi to fungovalo.

Děkuju za tuto otázku, je to zatím samozřejmě ve stadiu přípravy jednotlivých vlastně telemedicínských sledování daných diagnóz. Ale jak jsem říkal, v České republice existuje celá řada pracovišť, která už to realizují a dělají to velmi dobře. Takže je třeba si najít to pracoviště na webu a oslovit odborníky, kteří se tímto zabývají. Ale vždycky je strašně důležitá osobní konzultace s tím lékařem, protože představa těch pacientů o tom, že jim to zásadně může pomáhat, nebo že to vylepší jejich zdravotní stav, může být trošičku mylná. Protože máme-li třeba příklad velmi pokročilého srdečního selhání, kde už není šance na transplantaci nebo není šance ani na (???) podporu, tak tam samozřejmě ta telemedicína je důležitá, ale nemůže zásadním způsobem zvrátit vývoj toho základního onemocnění. Naopak. Máme-li nově diagnostikované srdeční selhání, ten pacient je poprvé hospitalizovaný, kompletně se vyšetří, navrhne se nějaká léčba, tak právě pro optimalizaci té léčby srdečního selhání je telemedicína velmi přínosná a tam ji rutinně používáme. Takže vždycky u každého konkrétního případu pacienta konzultovat to pracoviště, které se té problematice prostě věnuje. A ta pracoviště jsou napříč celou Českou republiku.

Máte někoho třeba v Olomouci, kdo má srdeční pumpu a vy ho můžete monitorovat právě prostřednictvím telemedicíny?

Ano, já jsem mám rád za spolupráci s oběma dvěma transplantačním centru v České republice, tzn. CKTCH Brno a IKEM Praha. A my dneska referujeme pacienty vlastně k provedení té tzv. srdeční pumpy, buď ty pacienti čekají na transplantaci anebo jsou v režimu tzv. destinační léčby, čili jakoby řešení trvalého, my se o ně staráme a telemedicína v té oblasti je opravdu standardem. Příkladem budiž 1 náš pacient tady lokálně z Přerovska, který už vlastně šestým rokem docela rozumně žije se srdeční pumpou, ale vše podstatné komunikujeme telemedicínsky. Má aplikaci, mám možnost se s námi spojovat a my se s ním spojujeme, také pravidelně kontrolujeme. Funguje to velmi dobře.

Mě by právě zajímalo, když má třeba ten člověk srdeční pumpu, tak jestli vy jste schopni v kteroukoliv denní nebo noční hodinu, prostě se někam připojit a podívat se, jak ta pumpa funguje nebo odečíst nějaké výsledky, anebo jestli tohle třeba ještě neumíte?

Ano, v zásadě toto je možné. Nicméně ty úplně super specializované zásahy pak patří do rukou specialistů v transplantačních centrech. My můžeme ovlivnit a regulovat ty základní parametry tak, aby došlo třeba ke zlepšení srdečního výdeje, počet otáček atd. To všechno lze realizovat a funguje to velmi dobře. Dalším příkladem v té oblasti je třeba monitorace pacientů, kteří mají těžkou poruchu dechu ve spánku, tzv. obstrukční spánku apnoi a jsou indikováni k přetlakovému dýchání během noci. Tam ten přístroj vlastně, ten systém lze také krásně monitorovat na dálku, ale nejen monitorovat, ale upravovat i parametry vlastně potřebné pro optimální okysličení celého organismu během noci pomocí toho systému (???) léčbu obstrukční spánková apneo.

Hostem Radiožurnálu je prof. Miloš Táborský. Vrátíme se k vám v druhé části našeho rozhovoru po zprávách po půl desáté a přidám vaše otázky. Dotazy@rozhlas.cz, to je naše adresa.

Kardiolog prof. Miloš Táborský, zakladatel Národního telemedicínského centra je po linkách z Olomouce hostem Radiožurnálu. Já už jsem to říkala, že jste tvůrcem myšlenky a také zakladatelem centra, které vzniklo při Fakultní nemocnici Olomouc už v roce 2012. Jaký by mohl být ten ideál, ke kterému směřujete a dožijete se ho jako lékař?

Já pevně věřím, že ano, protože já mám velkou výhodu v tom, že si mohu dovolit ten nezávislý akademický pohled na tu problematiku a vlastně mojí úlohou je integrace jednotlivých aktivit. Já si myslím, že se nejen toho dožiju, ale že ve velmi krátké době, třeba roku dvou, už ta (???) se rozšíří ve prospěch našich pacientů. My jsme teďka připravili vlastně základní materiály, které se týkají té problematiky telemedicíny v České republice, jsou to (???) doporučené postupy, které shodou okolností ministerstvo zdravotnictví schválilo minulý týden. Vytváříme teďka prováděcí předpis (???) třeba diabetologická společnost, internistická, pneumologická a další si prostě vytváří svoje doporučení pro spektrum onemocnění, které považují za smysluplné monitorovat vlastně pomocí telemedicíny. Snažíme se kultivovat také legislativní prostředí, protože přece jenom jsou to citlivá data, podléhá to GDPR a musí být všechno velice dobře ošetřeno. A snažíme se také tu věc zpopularizovat a nově se snažíme také komunikovat s pacientskými organizacemi o to, aby pacienti měli informace, zapojili se aktivně do té problematiky. A posledním neméně důležitým bodem je komunikace s plátci zdravotní péče, tedy se zdravotními pojišťovnami, aby ty smysluplné programy začaly hradit, aby začaly vznikat pilotní projekty, což je vytipováno asi 6 oblastí, které třeba Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, která je lídr v oblasti, začne realizovat.

Ty potíže, pochopila jsem, jsou spíše legislativní než technologické.

Technologie není problém, ale legislativa, úhrady a pak je samozřejmě ta bezpečnost těch systémů, protože je třeba rozdělit tyto medicínské systémy na profesionální, zdravotnické a komerční. Vy jste zmiňovala chytré hodinky, tak ty samozřejmě patří do té komerční sféry, ale vůbec nejsou špatné. Mohou upozornit na celou řadu problematik, mohou dobře detekovat některé poruchy srdečního rytmu, ale samozřejmě neumí infikovat tak závažné problémy, jako je třeba akutní infarkt myokardu nebo jiná závažná diagnóza. To prostě nejde. A pak jsou systémy, které tady běží v rámci nějakých pilotních projektů. A většina z nich ještě nemá certifikaci. My se snažíme, aby každý prostředek, který je využíván ve prospěch pacienta, měl skutečně v souladu s evropskou legislativou certifikaci a aby byl povolen pro běžné klinické použití. To je také jeden z limitů, které se snažíme překonat.

Žijeme ve společnosti, kde existuje také spousta predátorů, kteří se snaží nějakým způsobem vydělat na celé té problematice. Existují i predátoři na poli medicíny, mám si dávat na někoho pozor?

Určitě ani, jako v každém oboru se najednou objeví na webu a sociálních sítích společnost XY, která nabízí zázraky na počkání a nemožné teď okamžitě. Tak to už jako musíte být velice obezřetná, protože všechny ty věci musí být v podstatě na bazi lékařské, nikoliv komerční. A trošku bych před tím varoval. Čili ano, může pacienta zaujmout nějaký systém nebo monitoring, ale vždy ať konzultuje se svým ošetřujícím lékařem, buď praktikem nebo specialistou v tom konkrétním oboru a mohou se pak dohodnout, ano, to je dobré, tohoto zkuste využít, byť za to třeba budete něco platit, ale to má smysl a dává vám to větší šanci na zlepšení především třeba kvality života i prostě dalších parametrů, nebo naopak ne, je to komerční záležitost, z vás budou pouze ta peníze a výsledek bude vlastně 0.

Zakladatele Národního telemedicínského centra a kardiologa prof. Miloše Táborského se ptáte na adrese dotazy@rozhlas.cz. František píše, "Mluvil jste o chytrých hodinkách jako o komerční části telemedicíny. Je mi 61, jsem aktivní sportovec, měřím si tepovou frekvenci. Vím, kde se mám pohybovat a kde už je to pro mě rizikové. Spoléhám na své hodinky a myslím, že je to tak dobře. Dělám chybu?"

Ne naopak, v této oblasti sportu a (???) je to velice dobré a funguje to krásně. Je třeba ovšem mít na mysli, že vždycky bychom měli mít ty hodinky kvalitní, certifikované. Prostě některé ty produkty, které jsou z nejmenovaných (???) prostě za 600 Kč někde v řetězci nákupním nebudou fungovat tak dobře jako systémy, které opravdu mají třeba americkou certifikaci pro monitoraci srdečního rytmu a fungují opravdu spolehlivě. Dávají tomu uživateli opravdu dobrou odpověď. Já sám je používá, musím říct. Zmáčknu, nahraji, předán do systému a okamžitě pošlu na mail a vidím krásně, jak to funguje. Takže jsem fandou chytrých, ale kvalitní hodinek.

Monitorujete i svůj spánek.

Určitě ano, monitorace spánku je docela dobrá. Tam, kde nejsou poruchy spánku, tak to není až tak důležité. Ale u lidí, kteří mají nepravidelný režim, mají problémy s usínáním, mají třeba i některé zdravotní problémy, ta monitorace spánku je dobrá. A ten systém vám pak dává určitý návod prostě proto, aby ten spánek byl co nejkvalitnější, nejdelší, aby byl v tu optimální část dne, kdy má být atd. Takže i to funguje dobře.

Je nějaký moment, ve kterém byste se na své chytré hodinky nespoléhal jako kardiolog zkušený.

Ano, jasně. Já už jsem ve věku kmeta, takže mohu teoreticky dostat infarkt myokardu, a když budu mít prudkou bolest na hrudi, která nebude prostě končit a bude prostě doprovázena celou řadou dalších příznaků, bude se propagovat do levé horní končetiny, do krku, tak nebudu věřit svým hodinkám, ale zavolám rychlou záchrannou službu, protože to je moment, kdy na těch hodinkách se určité změny mohou prostě objevit, ale nikdy specificky tak závažnou diagnózu prostě nemohou potvrdit. Naopak (???) arytmii a vznikne mi třeba supraventrikulární arytmie, čili arytmie z oblasti srdečních síní a bude, já nevím, 160 za minutu atd., tak ta je dobře detekovatelná, dobře bych řekl dokumentovatelná pro právě další léčebný postup v katetrizační ablaci.

V době covidového temna jsme se museli spolehnout na různá internetová připojení a jiná chytrá řešení. COVID spíš telemedicíně prospěl nebo ne?

Já si myslím, že to je jediné snad pozitivní, co na covidové pandemii můžeme najít. Výrazně to akcelerovalo nejen medicínu, ale uvědomte si to, jakým způsobem se zlepšila kvalita virtuálních schůzek atd. v jednotlivých systémech. Začátky byly rozpačité, nefungoval zvuk a obraz, prostě zpoždění atd., ale během krátké doby se ty schůzky staly standardem. A já jsem hrozně rád, že jsme zase v době, kdy jsme se mohli vrátit v rozumné míře k těm fyzickým kontaktům, fyzickému setkávání a osobnímu dialogu, ale určitě musíme počítat pro dobu podzimní a zimní, že zase nastane nějaký moment, kdy ta kritická část našich obyvatel bude ohrožena nějakou další variantou tohoto viru a mohou využívat právě tyhlety věci ve svůj prospěch.

Já jsem od spousty lékařů slyšela, že COVID jim neprospěl, že někteří lidé se spolehli na tzv. efekt Dr. Google a k lékaři prostě nešli.

To je (???), protože zejména v úplně v té první vlně, kdy jsme byli na začátku, nevěděli jsme nic, ta opatření byla drastická a lidé se báli vlastně vycházet kamkoliv, tak docházelo paradoxně k situacím, kdy měli závažné zdravotní problémy, ale protože se báli někam odjet a nevěděli, co se vlastně bude přesně dít, tak bohužel buď si nesou následky. (???) Je do, že když má člověk akutní infarkt myokardu a nepřijede včas a neprovede se včas angioplastika, eventuálně kardiochirurgický výkon, tak ten člověk si nese následky celoživotně. Má porušenou, závažně porušenou funkci srdečních komor, má projevy srdečního selhání a opravdu je to velmi špatné a eventuálně může i umřít. Z té covidové doby máme hodně dat z ÚZISu a vlastně i od Policie České republiky, že narostl extrémně počet úmrtí v domácím prostředí. To byly bohužel ti lidé, kteří zemřeli právě na závažné diagnózy typu infarkt, plicní embolizace atd., cévní mozková příhoda doma.

Jiří Čikl píše, "21. prosince jste mi implantoval SQ monitor a po třech měsících jsem měl přijít na kontrolu. Při objednání mi bylo řečeno, že kvůli covidu je arytmologická ambulance uzavřena a při dalším pokusu mi bylo sděleno, že je zrušena. Je tedy hlídán můj stav dálkově?

Ano, stav toho konkrétního pacienta je hlídán dálkově a automaticky. Pacient má domácí monitor a může nově požádat i o aplikaci na svůj mobilní telefon. V současné době arytmologická ambulance již funguje, může se objednat v Olomouci na první interní klinice, eventuálně v Praze v mé ambulanci. Vůbec není problém. Ale důležité pro pacienta je, že jeho zdravotní stav je monitorován trvale, každodenně, a kdyby se objevilo něco opravdu zásadního, tak toho pacienta budeme telefonicky nebo mailem kontaktovat.

Jaké jsou indikace pro to, abyste mi něco takového dal do srdce?

Monitor se nedává do srdce, ten se dává do podkoží a monitoruje srdeční rytmus. Nejčastěji se dneska vlastně dává u pacientů, kteří mají opakované stavy na omdlení, nebo dokonce omdlévají, ztrácejí vědomí a jsou kompletně vyšetřeni kardiologicky, neurologicky a v řadě dalších oborů a nenachází se prostě příčina těch stavů. Jsou to většinou mladší ženy. Tak tam často objevíme právě takovou vzácnou poruchu srdečního rytmu, kterou pak můžeme poměrně elegantně řešit. Jsou to také pacienti, kteří prodělají cévní mozkovou příhodu, která je u mladších lidí z nevysvětlitelných příčin. Oni mají takovou standardní monitoraci 6 týdnů po prodělané cévní mozkové příhodě, monitorace rytmu míněno tím, a nic se tam nenajde a přesto máme výrazné podezření, že by to mohla být tzv. kardio embolizační příhoda, čili vlastně embolus, který vychází ze srdce, jde do tepen mozkových, uzavírá ten příslušný okruh a vede k mozkové příhodě. Tam ten monitor také dáváme, protože často se zatím skrývá nejčastější arytmie fibrilace síní a tu můžeme zase elegantně detekovat a především řešit ve prospěch pacienta pomocí katetrizační ablace.

Posloucháte dopolední Radiožurnál. Prof. Miloš Táborský, kardiolog, je dneska hostem po linkách z Olomouce, ze svého vlastně domovského, no ne úplně domovského města, ale domovského působiště. Jak jsme na tom, když už mám kardiologa takhle na lince, se srdečním zdravím, co se týče české populace, kdybychom to srovnali se zahraničím?

No, já musím říct, že nejsme na tom dobře v tom evropském kontextu. My se stále snažíme dohánět vyspělé země Evropské unie v nejrůznějších parametrech ekonomika, kvalita života atd., ale v tom zdraví to prostě zatím tak není. Určitě se situace zlepšuje a práce kolegů, paní prof. Cífková a dalších ukazují, že určitě se snižuje průměrná hodnota LDL cholesterolu, tedy toho špatného cholesterolu v populaci. No ale jsme populací s vysokou nadváhou, s malou aktivitou, s nedobrými dietními návyky a také samozřejmě s nějakou genetickou zátěží. Vlastně naším cílem je to, aby během dalších 10 let se snížila úmrtnost na kardiovaskulární onemocnění o 5 %. Je to velmi ambiciózní projekt, ale snažíme se na úrovni odborné společnosti i regionálně dělat takové aktivity, aby se ta aktivní prevence posunula a aby každý jedinec vnímal, že se má o sebe a o své zdraví starat.

Jak si ten (???), protože já znám lidi, kteří se o své zdraví opravdu velmi dobře starají, chtějí být aktivní a znám lidi, kteří to vyloženě přehánějí. Jak se díváte na to přehnané monitorování?

Tak přehnaná starost o zdraví a přehnaná snaha o to být monitorován samozřejmě také není správná. Je to vždycky najít určitou vyváženost v tom, aby jsme samozřejmě věnovali pozornost, maximální pozornost rizikovým a vysoce rizikovým jedincům a tam, kde je všechno v pořádku, stačí třeba preventivní prohlídka jednou za 2 roky, tak jak to nakonec ukládá i vyhláška ministerstva zdravotnictví. Jde o to, že praktičtí lékaři by měli motivovat jejich registrované pacienty k tomu, aby přicházeli aktivně k prohlídce, aby věděli, jakou mají hodnotu krevního tlaku, krevního cukru, krevních tuků a podobně. Jako mají rizika, jak jim předcházet atd., aby byli edukováni, aby se (???) nějaký cíl do té příští kontroly. Kontrola váhy je strašně důležité téma třeba.

Já mám poslední otázku, která spíš než medicínská je filozofická, ale určitě jste se s tím taky někdy potýkal. Proč tady chceme být tak dlouho, když nevíme, co dělat v neděli odpoledne?

To je strašně jako hezká otázka, ale myslím si, že cíl je posunout náš život ve zdraví o x let dopředu, protože Česká republika bohužel patří mezi země, kdy vlastně typicky kolem šedesátky 65, kdy potom většina lidí odchází do důchodu, má už 2-3 chronická onemocnění s nutností nějaké léčby. V ostatních zemích Evropské unie je toto o pět až 7 let později. Takže my bychom rádi užili i ten důchod opravdu ve zdraví, bez léčby, jenom s nějakou aktivní prevencí a dožili se v odpovídající kvalitě života vysokého věku. Ten vysoký věk je nasnadě, protože víte sama, jak se zvýšila průměrná hodnota délky života, zejména u žen, ale také u mužů, takže dneska běžně na oddělení léčíme 90 i stoleté pacienty.

No, to sice ještě neřeší filozofickou otázku náplně života, ale pojďme, necháme si to napříště.

Jasně.

Prof. Miloš Táborský, přednosta první interní kardiologické kliniky Fakultní nemocnice a Univerzity Palackého v Olomouci, zakladatel Národního telemedicínského centra, byl po linkách hostem. Děkuju za to a přeju pěkný den. Ať se vám daří.

Děkuju moc za pozvání, bylo to velice příjemné a přeji hezký den.

Lucie Výborná přeje hezký den, ať se dneska daří i vám.